Zapomenutý osud Myanmaru a globalizované extremistické metastázy
14. 10. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
5 minut
Masové vyvražďování vesničanů je stále realitou a
univerzitní obyvatelstvo je pomalu likvidováno ve stylu Pol Pota ve
snaze
potlačit chytré mozky, které mají tendenci odporovat tyranii. Můj známý,
mladý
univerzitní profesor, je téměř každé tři měsíce odváděn na mučení na
místní
policejní stanici.
Příslušníci armády, kteří tato sezení hrůzy vedou, se
nesnaží získat žádné informace ani ho nepronásledují za nějakou
konkrétní činnost,
dělají to jen z čirého sadismu, což je
běžná
vlastnost, která se za diktatur rozpoutává zejména mezi úředníky nižších
stupňů, jako jsou
policisté a nižší armádní příslušníci.
Střední třída v Myanmaru téměř
zmizela a stále více se blíží chudobě v důsledku škod způsobených občanskou
válkou mezi armádou a organizovanými civilními ozbrojenými skupinami. Téměř polovina z 54 milionů obyvatel Myanmaru žije v
chudobě, tj. s méně než US$ 0,76 na den. Procento obyvatelstva žijícího pod
hranicí chudoby se od roku 2017 zdvojnásobilo a rostoucí inflace způsobila, že
mnoho lidí již nemá přístup k základním službám, jako je zdravotnictví a
vzdělávání, a také se drasticky snížila jejich schopnost nakupovat potraviny,
což vedlo k vysoké míře podvýživy a nemocí spojených se špatnou výživou.
V roce 2021 došlo v této asijské zemi k vojenskému převratu,
kdy ozbrojené síly Myanmaru Tatmadaw odmítly výsledky prezidentských voleb,
sesadily zvolenou vládu Aun Schan Su Ťij a nastolily krvavou diktaturu. Opozice
nazvaná Vláda národní jednoty, která se prohlašuje za legitimní vedení národa,
vytvořila ozbrojenou složku nazvanou Lidové obranné síly, aby bojovala proti
vládnoucí armádě, a zahájila tak občanskou válku, která zřejmě nemá konce.
Téměř tři miliony lidí opustily své domovy a hledají
bezpečnější místa. Před
převratem byla země na vzestupu a byla považována za jednu z
nejperspektivnějších ekonomik v jihovýchodní Asii.
Mezi lety 2005 a 2017 se v zemi snížila míra
chudoby na polovinu ze 48,2 % na 24,8 %. V roce 2016 zařadila Asijská rozvojová
banka ekonomiku země mezi nejrychleji rostoucí v regionu, a to přibližně o 6 %
ročně.
Papež František vyzval k propuštění myanmarské vůdkyně a
nositelky Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, která si odpykává 27letý trest
odnětí svobody. František dokonce navrhl, aby byla přijata ve Vatikánu.
Tuto neděli vedoucí představitelé Sdružení národů
jihovýchodní Asie (ASEAN) vyzvali k urychlenému dosažení dohody o kodexu
chování v Jihočínském moři, který by byl v souladu s mezinárodním právem. Tato
výzva zazněla během summitu, který skončil v pátek v Laosu a na němž se členové
ASEAN setkali se zástupci Spojených států, Ruska, Číny, Japonska, Indie a Jižní
Koreje.
Ale bohužel, podobně jako je zřejmé, že Izrael páchá
genocidu na Palestincích, ani obyvatelům Myanmaru se nedostává podpory, kterou
by si zasloužili, protože nevypadají jako my a jejich kultura je velmi odlišná.
Tento rys lidské povahy v průběhu věků vždy umožňoval, aby se celé méně
zvýhodněné skupiny obyvatelstva nebo národy staly obětí bez obrany, a v dnešním světě, kde
sociální darwinismus vystřídal všeobecnou solidaritu, jíž se v posledních
desetiletích vyznačovaly nejmocnější západní země, je to pravidlem.
Zlostný populismus, převlečený za pravicový, učinil státní sobectví přijatelným, dráždí sobectví mas a
podněcuje sociálně frustrované proti těm, kteří se zdají být jiní.
Tato společenská rakovina se stále šíří, jak vidíme
na
sousedním Slovensku, jehož kolaborantství v čele s Tisem již za druhé
světové války obnažilo velmi rasistickou a bezohlednou stránku velké
části obyvatelstva.
Tato metastáza má v českých zemích úrodnou půdu, zejména
mezi těmi, kterým chybí duch solidarity a kteří se stále více množí, okouzleni
písní sirén (neboli Medúzy), šířenou tolika mediálními organizacemi. Téměř
všeobecná slepota Čechů vůči genocidě páchané izraelskými silami je toho jasným
příznakem. Návrat populistické a zběsilé strany ANO k moci jen dále kalí vodu.
Jsme svědky jakési reprízy třicátých let, ale ještě jsme
nedosáhli výšin let čtyřicátých, kdy jsme museli prožít krutou a ničivou válku,
abychom se začali vymaňovat z fašistického extremismu, který tehdy zachvátil
svět. A dokonce i po válce trvalo ještě více než patnáct let, než ideály generace
míru a lásky začaly mít sílu čelit kulturnímu konzervatismu, který sice
ochladl, ale stále sílil.
477
Diskuse