Blízký východ rok poté: Americko-izraelská genocida a agrese destabilizuje celý region

10. 10. 2024 / Daniel Veselý

Nyní - rok poté - se Blízký východ doslova ocitá nad propastí, zatímco regionální inkarnace Attily Huna se sídlem v Tel Avivu realizuje již dříve deklarovaný záměr transformovat Blízký východ ke svému obrazu, ať to stojí, co to stojí.

Hlavním a spolehlivým sponzorem darebáckého Izraele a aktivním účastníkem jeho genocidního běsnění v Gaze a agresivních výbojů, politických vražd a provokací v Libanonu, Sýrii a Íránu jsou Spojené státy. Washington se své trestuhodné spolupachatelství v izraelských zvěrstvech a úsilí vyvolat širší regionální konflikt snaží překrýt hustou dezinformační mlhou o neúnavné práci na příměří v Gaze a mediaci konfliktu s okolními zeměmi. Důkazní materiál však hovoří v neprospěch progenocidního Bidenova kabinetu, který je skrze frenetické vyzbrojování Izraele a diplomatické a mediální krytí Tel Avivu aktivním participantem násilností na Blízkém východě, takže by bylo záhodno hovořit o americko-izraelské genocidě a agresi.

Padá tak pracně konstruovaná šalba o Íránu coby zřídlu regionálního chaosu a násilností, neboť Teherán na rozdíl od neutuchající destrukce a mizérie preferuje restart konstruktivních diplomatických jednání se Západem. Dva odvetné íránské údery na Izrael byly zjevně kalibrovány tak, aby nezpůsobily závažné škody jak na izraelské infrastruktuře, tak na lidských životech. Takřka totéž lze konstatovat o útocích Hizballáhu na Izrael, jež byly dlouho dobu převážně cíleny na vojenské a zpravodajské instalace v Izraeli, jakož i o útočných aktivitách jemenských Húsiů v Rudém moři a proíránských milic operujících v Iráku a Sýrii. Obé úzce spojeno solidaritou s vražděnými Gazany. Jakmile by Tel Aviv ukončil své vyhlazovací operace v Gaze, osa odporu by ihned složila zbraně.

Zkrátka a dobře: zatímco si údery osy odporu v čele s Íránem (mimo zabijácký vpád Hamásu 7. října loňského roku do Izraele umocněný izraelskou “přátelskou palbou”) dosud vyžádaly desítky lidských obětí, americko-izraelské běsnění způsobilo nebývalou destrukci a zkázu.

Masivní izraelské bombardování a ostřelování Gazy ze země, vzduchu a moře, doprovázené vražednou pozemní invazi, učinilo během jednoho roku z pásma prakticky neobyvatelnou pustinu: Podle údajů OSN zuřivé izraelské tažení v Gaze poškodilo nebo zničilo více než 92% hlavních silnic a více než 84% zdravotnických zařízení. Dále se odhaduje, že téměř 70% vodovodních a kanalizačních zařízení v Gaze bylo zničeno nebo poškozeno. Satelitní snímky analyzované investigativním oddělením Al Džazíry Sanad ukazují, že více než polovina (60%) zemědělské půdy v Gaze, která je klíčová pro výživu obyvatelstva, z něhož 96% trpí nedostatkem potravin, byla izraelskými útoky pokozena nebo zničena. Odhaduje se, že izraelské letectvo na Gazu - na území menší než Praha - svrhlo 85 000 tun výbušnin, to jest více munice než během bombardování Drážďan, Hamburku a Londýna dohromady během 2. světové války.

Za této situace, již povážlivě zhoršuje extrémní izraelská blokáda humanitární pomoci, není podle mého soudu možné, aby izraelské vyhlazovací operace nepřežilo “pouze” 42 000 lidí, přičemž více než 10 000 dalších se pohřešuje. Patrně jde o nešťastníky pohřbené pod sutinami vybombardovaných domů. Podotýkám, že gazanské zdravotnické úřady již loni v listopadu v důsledku izraelských útoků zkolabovaly a nemohly zveřejňovat spolehlivé údaje o usmrcených osobách. Téměř stovka amerických zdravotníků v otevřeném dopise adresovaném v říjnu americké vládě na základě “důkazního materiálu” vyčíslila možný počet obětí izraelské genocidy na téměř 120 000. Konzervativní odhad tří výzkumníků vycházející z červnových údajů a zveřejněný v prestižním časopise Lancet hovoří o 186 000 možných obětech izraelského vybíjení v Gaze, započítáme-li i nepřímé oběti. Budeme-li tento konzervativní odhad extrapolovat, zjistíme, že jeden rok izraelského běsnění v Gaze mohl připravit o život zhruba 265 000 osob, přičemž do konce tohoto roku by toto hrozivé číslo mohlo vystoupat na 335 500, jak na stránkách Guardianu líčí odbornice na veřejné zdraví Devi Sridhar. Konečné řešení palestinské otázky v Gaze představuje plán izraelského kabinetu, podle nějž by byla na severu pásma ustavena vojenská zóna, zatímco Gazané budou živořit a umírat v sutinách na jihu.

Izrael mezitím decimuje Libanon, kam s požehnáním Bidenova Bílého domu provedl nelegální invazi. Idea “omezeného izraelského vpádu” do Libanonu je jen další z nesčetných izraelských lží, když v současnosti čtvrtina libanonského území podléhá “vojenským evakuačním rozkazům”, jak uvádí Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Zatímco se objevují obrazy zkázy způsobené v této zemi izraelskými silami - ne nepodobné záběrům z Gazy - Benjamin Netanjahu vyhrožuje Libanonu, že jej zničí stejně jako Gazu, nezbaví-li se Hizballáhu. To je však domácí hnutí odporu vzniknuvší jako zákonitá reakce na izraelskou invazi a okupaci Libanonu v roce 1982. Hizballáh má zároveň své pevné místo na libanonské politické scéně. Nadto v těchto dnech spousta obyčejných Libanonců, včetně těch, kdo jinak šíitské hnutí nemají v lásce, vyjadřuje Hizballáhu podporu proti izraelské invazní armádě.

Nyní jsou patrně v plném proudu přípravy na izraelský útok proti Íránu, který zaútočil na Izrael v odvetě za usmrcení šéfa Hamásu v Teheránu a šéfa Hizballáhu v Bejrútu. Spekuluje se o možném zapojení amerického letectva při úderech na íránskou vojenskou a zpravodajskou infrastrukturu. Kdo ví, kam tento nebezpečný eskalační cyklus dospěje a zda se nerozvine v plnohodnotný konflikt, který by s nedozírnými následky zachvátil celý Blízký východ jako stepní požár.