Mezinárodní soudní dvůr vyvrátil tvrzení Izraele, že neokupuje palestinská území

23. 7. 2024

 
Jak bylo široce poznamenáno, rozhodnutí soudu je pouze „poradní“, nikoli závazné, protože si ho vyžádalo Valné shromáždění OSN, a není výsledkem soudního sporu mezi dvěma státy. Izraelská vláda navíc již ignoruje předchozí rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora. Izrael nepřesunul separační bariéru, kterou soud v poradním stanovisku z roku 2004 označil za nezákonnou, protože pod záminkou bezpečnosti Izrael začlenil rozsáhlé plochy palestinské půdy na izraelskou stranu bariéry. Izrael také znatelně nezmírnil svou ofenzívu v Gaze, přestože soudní příkaz v případu, který podala Jihoafrická republika, požadoval kroky k ochraně práv Palestinců podle úmluvy o genocidě.
 
Mezinárodní soudní dvůr však rozmetal tvrzení Izraele, že Západní břeh Jordánu, východní Jeruzalém a pásmo Gazy nejsou okupovány, ale pouze „sporné“. Izraelská vláda dlouho zdůrazňovala, že neexistuje žádná „Palestina“, jejíž území by mohla okupovat, protože až do šestidenní války v červnu 1967 byly Západní břeh a východní Jeruzalém v držení Jordánska, které se od té doby vzdalo jakýchkoli nároků na ně, a pásmo Gazy spravoval Egypt, který je rozhodně nechce zpět.

Soud však rozhodl, že pro právní účely je okupace výsledkem vojenského převzetí území bez ohledu na jeho status. I Gaza byla podle soudu dlouho okupována, a to i přes izraelské stažení v roce 2005, protože Izrael si zachoval pravomoc nad různými aspekty života v Gaze, kterou mohl vykonávat, kdy chtěl.

Touto okupací vstoupila v platnost čtvrtá ženevská úmluva z roku 1949 o vojenské okupaci, kterou Izrael ratifikoval. Podle článku 49 je nezákonné - válečný zločin -, pokud okupační mocnost přemístí své obyvatelstvo na okupované území, jak to podle soudu učinil Izrael se svými osadami.

Zřekli se palestinští představitelé těchto práv dohodami z Osla, které uznaly určité izraelské pravomoci na okupovaném území, když měla probíhat jednání o vytvoření palestinského státu? Ne, řekl soud s odvoláním na článek 47 čtvrté Ženevské úmluvy, který říká, že jednání mezi okupantem a okupovaným nemůže zbavit lidi práv podle úmluvy - což je vzhledem k přirozené nerovnováze sil moudré opatření.

Rozhodnutí soudu je pro Izrael více než jen právní překážkou. Je to prakticky výzva pro Mezinárodní trestní soud, aby stíhal úředníky stojící za osadami.

Rozhodnutí soudu je tedy pro Izrael více než jen právním neúspěchem. Je to faktická výzva pro Karima Khana, hlavního žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC), aby stíhal úředníky stojící za osadami. Začít by měl u členů současné vlády, kteří jejich rychlé rozšiřování schvalují.

Benjamin Netanjahu rozhodnutí soudu odmítl jako „absurdní“ s tím, že židé mají právo usadit se ve své vlasti. Ta samá země je však také domovinou Palestinců. Soud upozornil na právo palestinského lidu na sebeurčení. Ačkoli klíčovou otázkou pro takové záležitosti je, co je to „já“, které se má určit, soud citoval Radu bezpečnosti OSN a Valné shromáždění OSN o celistvosti celého okupovaného palestinského území. V podstatě jde o to, že zatímco židovská vlast je nyní uznávána jako Izrael v jeho hranicích, jak existovaly do června 1967, palestinská vlast je okupované území.

Rozhodnutí soudu přichází v době, kdy se premiér chystá setkat s Bidenem. Přestože se Biden vzdal své kandidatury na znovuzvolení, nedal najevo, že by změnil svou mimořádnou úctu k válečným zločinům Netanjahuovy vlády v Gaze. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora by ho však mělo přimět k zamyšlení nad jeho reakcí na okupaci jako celek.

V nejrozsáhlejší části rozhodnutí MMezinárodní soudní dvůr  konstatoval, že celá izraelská okupace je nezákonná a měla by být zrušena. Bidenova administrativa v reakci uvedla, že americká vláda již dlouho souhlasí s tím, že osady jsou nezákonné, ale že „šíře“ rozhodnutí soudu zkomplikuje snahy o řešení konfliktu, protože nebere v úvahu bezpečnostní potřeby Izraele.

Přitom většina toho, co soud popsal - osady, demolice palestinských obydlí, krádeže palestinských zdrojů - nemá s bezpečností nic společného. Ve skutečnosti přesun izraelských osadníků do středu palestinského území pravděpodobně snižuje bezpečnost Izraelců. Jednou z teorií, proč byly izraelské síly tak špatně připraveny na útok Hamásu ze 7. října, je, že byly odkloněny k řešení rostoucího napětí za Netanjahuovy krajně pravicové vlády mezi izraelskými osadníky s jejich rostoucím násilím a zábory půdy a palestinským obyvatelstvem.

Snad nejzlověstnější pro Izrael je, že soud nařídil všem vládám, aby „neposkytovaly pomoc nebo podporu při udržování“ izraelské přítomnosti na okupovaném území vzhledem k její nezákonnosti. To by se mělo týkat především vlády USA, která je zdaleka největším dodavatelem zbraní a vojenské pomoci Izraeli. Bývalý liberijský prezident Charles Taylor si odpykává padesátiletý trest odnětí svobody v britském vězení za napomáhání válečným zločinům tím, že dodával zbraně  povstalecké skupině v sousední Sieře Leone. Nikdo nečeká se zatajeným dechem na obvinění představitelů USA ze strany Mezinárodního trestního soudu, ale Biden by měl zvážit další financování a vyzbrojování udržování okupace právě proto, že obvinění by bylo právně oprávněné.

Navíc, ačkoli byl nález skryt v právnické hantýrce, soud rozhodl, že Izrael na okupovaném palestinském území zavedl režim apartheidu na základě systematické diskriminace palestinských obyvatel. Slovo začínající na A bylo v oficiálních washingtonských kruzích odmítané, přestože se podrobnými zprávami o zjištění apartheidu zabývala organizace Human Rights Watch a všechny ostatní seriózní lidskoprávní organizace.

To by mělo Bidenovi poskytnout munici k překonání Netanjahuova odporu vůči palestinskému státu. Když ne palestinský stát, tak co? Někteří nyní hovoří o rovných právech pro všechny v rámci stávající „reality jednoho státu“ mezi řekou Jordán a Středozemním mořem, ale to je nepochybně to poslední, co Netanjahu chce. Někteří krajně pravicoví členové jeho vlády sní o násilné deportaci Palestinců, ale to by byla jistá cesta k obvinění Mezinárodním trestním soudem a celosvětovému opovržení, kterému by se těžko bránil i americký establishment.

Podle Mezinárodního soudního dvora je nyní třetí možnost - Netanjahuova preferovaná varianta - nekonečného oddalování jakéhokoliv řešení  s občasnými řečmi o skomírajícím mírovém procesu, který má zamaskovat ošklivý status quo, ve skutečnosti apartheid. Ne že bych si myslel, že by k tomu měl někdy odvahu, ale je hezké si představit Bidena, jak říká, že Spojené státy s vlastní dlouhou historií rasové nespravedlnosti už nebudou podporovat Izrael v udržování režimu apartheidu na okupovaném palestinském území. Okupace musí skončit.