Čím víc dusí dravý kapitalismus obyčejné lidi (za účasti jakékoliv vlády, která s tím nic nedělá), tím víc se angažují političtí extremisté
25. 7. 2024 / Beno Trávníček Brodský
V naší zemi kriticky chybí subjekt, který by se průběžně zastával obyčejných lidí proti drtivé síle kapitálu
To je známá věc a dějinný fakt – když nefunguje dobře střed, nastupují pravicové či levicové extrémy. Hitler a desítky milionů mrtvých za ním jsou asi nejznámější variací. Pokud takový stav vezmeme obráceně jako indikátor – když se výrazněji objevují politické extrémy, vládne zřejmě příslušná vláda tak či onak špatně.
Ve
Francii se po letech vlády, která vystimulovala ve společnosti
pravicové extrémisty, nakonec podařilo v aktuálních volbách
srovnat situaci, a to hlavně díky společnému postupu levicových
subjektů. Jejich úspěch vyrazil dech i prezidentovi; a to i přes
to, že levicové síly mají ve Francii bohatou historii a tradici.
Hlavním programem je více přerozdělovat směrem od bohatých k
chudým. Je tu tedy nezpochybnitelná informace, že sílu rozumu lze
i v této době v evropském prostoru aktivizovat... viz i Německo,
Británie.
Česko? Zdá se, že paní Konečná se svojí šibalsky nazvanou koalicí „Stačilo“ zhruba ví co dělá, a mohla by mít za určitých podmínek našlápnuto ke způsobení minimálně veselého průvanu ve sněmovních volbách 2025. Člověka všaknapadá několik ALE!
Zřejmě nemůže mnoho dosáhnout s nevhodně ortodoxním programem. Například absolutním tažením proti Green Dealu bez jasného uvedení věcí do kontextu. Dá se odhadovat, že pod příliš vyhraněný program by se těžko „podepisovali“ příznivci dalších potenciálně koaličních stran. Lze to dobře vysvětlit na jiném příkladě – pokud by se čeští Zelení jednoznačně postavili za rozvoj „jádra“ pro nejbližší desetiletí, kdy je jeho použití „klimaticky“ nezbytné, a také za vybudování potřebného počtu zařízení pro energetické využívání jinak nevyužitelných a hořlavých odpadů (ZEVO); pak by jistě měli lepší preference než dlouhodobých 1–2 %. Jde totiž sice o řešení logicky dočasná a diskutabilní, ale právě ve své dočasnosti zelená.
V naší zemi kriticky chybí subjekt, který by se průběžně zastával obyčejných lidí proti drtivé síle kapitálu. Tj. politický útvar, který by se dlouhodobě snažil, aby bohatí pomáhali zvyšovat životní úroveň chudých, nikoli naopak; a také se snažil zařídit, aby strategické věci, které mají být v rukou státu, skutečně v rukou státu byly (aktuálně například vybudování státních podniků pro výrobu základních nedostatkových léčiv). To by jako program na čtyři roky nějaké formy spoluvládnutí bylo až dost. Výhoda takového programu? Není ho třeba vysvětlovat složitě. Nezahrabat se do polemik o kvalitě či potřebě NATO, EU... Pokud by se p. Konečné podařilo sestavit takový politický proud, který by za čtyři roky významně přivřel zákonnou cestou (= uzákonit a vymoci) nůžky mezi bohatstvím a chudobou v Česku a zabránil tím potenciálnímu nástupu „ranařů“, nepochybuji o úspěchu takové politické sestavy možná v mnoha dalších volbách.
A ještě mi přijde důležité, aby paní Konečná byla připravena přijmout jakýkoli potřebný post v Česku (např. pozici ministryně práce a sociálních věcí), i kdyby měla jít oproti Bruselu s osobními příjmy níž. Tím by vymazala z médií přezdívku, kterou jí někteří častují = politická podnikatelka. Prokázala by, že kontaktní a trvalý boj za prosté české občany (plebs) na syrovém domácím kolbišti je pro ni prvotní.
Původně šedivý výhled na dění kolem příštích sněmovních voleb se po volbách evropských začal zvolna vybarvovat. Kéž bychom se mohli po letech těšit, že „na bedně“ bude vyrovnaně soutěžit slušná levice se slušnou pravicí a extremní síly všeho druhu budou jen závistivě přihlížet.
Diskuse