Británie by po rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora měla přestat vyzbrojovat Izrael

29. 7. 2024

čas čtení 5 minut

Philippe Sands KC varuje, že nezávazné stanovisko soudu bude přesto považováno za „autoritativní právní stanovisko“


Velká Británie by měla přestat vyzbrojovat Izrael, aby vyhověla historickému poradnímu stanovisku nejvyššího soudu OSN, podle něhož by členské státy neměly „poskytovat pomoc nebo podporu“ okupaci palestinských území, uvedl právník, který zastupoval Palestinu.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v rozsáhlém a odsuzujícím rozhodnutí zveřejněném tento měsíc konstatoval, že izraelská osidlovací politika a okupace území jsou v rozporu s mezinárodním právem. Rovněž uvedl, že členské státy OSN mají povinnost okupaci neuznávat jako zákonnou  a nesmějí ji 
podporovat.

 


Vzhledem k tomu, že Spojené království je již pod tlakem kvůli prodeji zbraní Izraeli během jeho vojenské ofenzívy v Gaze, která byla zahájena v reakci na útoky ze 7. října a při níž zahynulo téměř 40 000 Palestinců, uvedl profesor Philippe Sands KC, člen právního týmu Palestiny pro případ u ICJ, že stanovisko soudu má pro Spojené království důležité důsledky.

„Nejbezprostřednějším problémem je v poradním stanovisku obsažená povinnost států, mezi něž patří i Spojené království, nepomáhat ani nenapomáhat udržování současné situace na okupovaných územích Západního břehu Jordánu, včetně [východního] Jeruzaléma,“ řekl Sands.

„Tato právní povinnost vylučuje prodej vojenského materiálu, který by mohl být přímo či nepřímo použit k pomoci Izraeli při udržování jeho nezákonné okupace okupovaných palestinských území.“

Ministr zahraničí David Lammy uvedl, že úředníci na jeho pokyn provádějí „komplexní přezkum dodržování mezinárodního humanitárního práva ze strany Izraele“, a naznačil, že zvažuje zákaz prodeje některých zbraní do této země.

Sands uvedl, že rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jako poradní stanovisko, které si vyžádalo Valné shromáždění OSN, není jako takové přímo závazné pro Spojené království nebo jiné jednotlivé členské státy, ale bude „uznáno jako autoritativní právní vyjádření, kterým se OSN a její specializované agentury budou řídit jako zákonem“.

Sands, který je profesorem práva na University College London a hostujícím profesorem na Harvardově právnické fakultě, uvedl, že rozhodnutí má rovněž vliv na legálnost dovozu z izraelských osad do Spojeného království a dalších zemí.

„Cokoli, co se vyrábí na okupovaných územích, například potraviny, nebo co se tam prodává přes internet, v zásadě podléhá mezinárodnímu zákazu, pokud lze říci, že to napomáhá udržovat nezákonnou okupaci,“ řekl.

Sands uvedl, že po takovýchto stanoviscích Mezinárodního soudního dvora běžně následuje o dva až tři měsíce později hlasování na Valném shromáždění OSN o tom, zda mají být přijata. Spojené království hlasovalo proti postoupení věci Mezinárodnímu soudnímu dvoru a poté předložilo 43stránkové právní stanovisko, v němž se postavilo proti.

„Jak o tom [stanovisku] Spojené království bude hlasovat?“ řekl Sands. "Bude hlasovat proti, nebo se zdrží hlasování? Pokud je vláda věrná svému slovu o dodržování mezinárodního práva, vzhledem k povaze a podrobnostem poradního stanoviska soudu by se dalo očekávat, že přinejmenším nebude hlasovat proti. To by mohlo být brzkou otázkou ve vztazích se Spojenými státy, které budou téměř jistě hlasovat proti, přestože americký soudce byl součástí velké většiny soudců, která toto prohlášení schválila."

Mezi argumenty, které Sands předložil během únorového slyšení před Mezinárodním soudním dvorem, patřil i argument o palestinském právu na sebeurčení. Soud ve svém poradním stanovisku hovořil o „realizaci práva palestinského lidu na sebeurčení, včetně jeho práva na nezávislý a svrchovaný stát“.

Labouristé se sice zavázali k uznání palestinského státu, nestanovili však žádný časový rámec a uvedli, že to bude „jako příspěvek k obnovenému mírovému procesu, jehož výsledkem bude řešení v podobě dvou států“.

Sands řekl: "Uznání státu je nakonec politickou záležitostí, nikoliv právní povinností, takže je zde prvek volnosti. Nicméně soudci Mezinárodního soudního dvora jasně uvedli, že sebeurčení znamená, že palestinský lid 'má právo na nezávislý a svrchovaný stát'. Asi 150 států (z téměř 200) uznalo Palestinu jako stát, Spojené království patří do malé a stále se zmenšující skupiny, která to odmítá."

Po vydání poradního stanoviska mezinárodního soudního dvoru britské ministerstvo zahraničí 19. července uvedlo, že jej „před odpovědí pečlivě zvažuje“ a „respektuje nezávislost mezinárodního soudního dvora“.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
1324

Diskuse

Obsah vydání | 31. 7. 2024