Jako dnes, i v minulosti Izrael už zabíjel vůdce Hamásu, kteří se snažili zajistit příměří

31. 7. 2024

Jak loni podrobně zdokumentoval můj bývalý kolega z The Intercept Jon Schwarz, „Džabarí dospěl k přesvědčení, že je v nejlepším zájmu Palestinců, aby Hamás vyjednal dlouhodobé příměří“, a komunikoval s uznávaným izraelským mírovým aktivistou Gershonem Baskinem. "Těsně před atentátem předal [Baskin] Džabarímu návrh takového příměří, aby jej posoudil a schválil. Návrh byl odsouhlasen Baskinem a náměstkem ministra zahraničí Hamásu a Baskin také uvedl, že jej předtím ukázal Ehudu Barakovi, tehdejšímu izraelskému ministru obrany."

Podepsal by Džabarí „hudnu“ neboli dlouhodobé příměří mezi Hamásem a Izraelem? To se nikdy nedozvíme.

Izrael má totiž dlouhou a cynickou historii zabíjení vůdců Hamásu, kteří jsou uprostřed jednání o příměří nebo dokonce navrhují dlouhodobé příměří s židovským státem. 

Vzpomínáte si na šejka Ahmeda Jásina, čtyřnásobného spoluzakladatele a duchovního vůdce Hamásu? Byl zavražděn necelé tři měsíce poté, co navrhl dlouhodobé příměří s Izraelem, „pokud bude na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy založen palestinský stát“. 

Jeho nástupce Abdel Azíz al-Rantísí byl zavražděn necelé tři měsíce poté, co Izraeli předložil podobnou nabídku příměří.

Pak došlo k vraždě Džabarího Netanjahuovou vládou v roce 2012, který, jak bylo zmíněno, posuzoval dohodu o „dlouhodobém vzájemném příměří“ jen „několik hodin předtím, než byl zabit“, jak uvádí Baskin. 

Paralely mezi lety 2012 a 2024, mezi vraždami Džabarího a Haníji, jsou děsivé. 

„Byl na řadě, aby zemřel, nebyl to anděl ani spravedlivý muž míru,“ řekl Baskin o Džabarím krátce po jeho zabití, “ale jeho vražda také zabila možnost dosáhnout příměří a také schopnost egyptských zprostředkovatelů fungovat.“

Totéž lze říci o Haníjovi. Západní mainstreamová média se shodují, že vůdce Hamásu byl - na poměry Hamásu - „pragmatik“; klíčová postava probíhajících jednání o zajištění příměří v Gaze a osvobození izraelských rukojmích.

Z agentury Reuters: 

    "Přes všechny tvrdé řeči na veřejnosti arabští diplomaté a úředníci považovali [Haníju] za relativně pragmatického ve srovnání s tvrdšími hlasy uvnitř Gazy, kde vojenské křídlo Hamásu plánovalo útok ze 7. října. Zatímco izraelské armádě říkal, že se ocitne 'utopená v písku Gazy', on a jeho předchůdce ve funkci vůdce Hamásu Cháled Mešál se pohybovali po regionu kvůli jednáním o dohodě s Izraelem o příměří, kterou zprostředkovalo Katarské království a která by zahrnovala výměnu rukojmích za Palestince v izraelských věznicích a také větší pomoc pro Gazu."

Od Sky News: 

    "Haníja byl pragmatickou tváří Hamásu. Byl méně tvrdý a militaristický než Jahjá Sinvár, který stojí v čele Hamásu uvnitř Gazy a vede boj. Haníja byl veřejnou tváří diplomacie Hamásu v arabských hlavních městech. Vedl úsilí o vyjednání příměří v Gaze."

Právě tuto osobu se krajně pravicová izraelská vláda Benjamina Netanjahua rozhodla ve středu zavraždit na íránské půdě.

Proč?

Jednoduše řečeno, Netanjahu a jeho koalice fašistů a fanatiků nechtějí dohodu o propuštění rukojmích. Dávají přednost pokračování války bez ohledu na to, kolik to bude stát civilisty v Gaze nebo jejich vlastní občany, kteří jsou stále drženi uvnitř enklávy. Navzdory směšným tvrzením Joea Bidena je to právě Netanjahu, kdo je největší překážkou dohody o propuštění izraelských rukojmích v Gaze. Bývalý mluvčí rodin rukojmích tvrdí, že Netanjahu dohodu odmítl. Benny Gantz, bývalý člen izraelského válečného kabinetu, tvrdí, že Netanjahu dohodu zablokoval. Izraelští představitelé obrany sdělili listu Haaretz, že „Netanjahu systematicky mařil jednání o osvobození rukojmích“.


Na tom není nic nového. Budeme-li nesprávně citovat Winstona Churchilla, Izrael vždy dával přednost válce před jednáním. Izraelské vlády - zejména ty, které vedl Netanjahu - dávají přednost tomu, aby byl Hamás trvalým nepřítelem - nebo „aktivem“, abychom citovali současného izraelského ministra financí Bezalela Smotricha - než aby se snažily s Hamásem trvale dohodnout. 

Jak napsal zesnulý izraelský novinář Pedatzur ve své analýze katastrofálního atentátu na Džabarího v roce 2012: 

    "Naši rozhodující činitelé, včetně ministra obrany a možná i premiéra Benjamina Netanjahua, věděli o Džabarího roli v prosazování dohody o trvalém příměří. ... Rozhodnutí zabít Džabarího tedy ukazuje, že naši rozhodující činitelé rozhodli, že příměří by bylo pro Izrael v této době nežádoucí a že útok na Hamás by byl vhodnější."

Změňte výše uvedené jméno „Džabarí“ na „Haníja“ a tato slova mohla být napsána dnes.