2. 8. 2024
Má se za to, že čínský model přispěl k "ekonomickému zázraku" země za více než čtyři desetiletí až do počátku roku 2010. Od roku 1978 do roku 2012 rostla čínská ekonomika průměrným ročním tempem 9,4 % a z nízkopříjmové země se stala druhou největší na světě. Pro mnoho rozvojových zemí tento růst symbolizuje úspěch autoritářství Komunistické strany Číny, které se snaží napodobit.
Čínský model je ve skutečnosti institucionální systém, který kombinuje rozsáhlou státní kontrolu a vlastnictví zdrojů s omezenou volnotržní aktivitou, to vše vedené autoritářskou Komunistickou stranou Číny. Hlavním charakteristickým rysem Komunistické strany Číny je schopnost účinně mobilizovat organizační zdroje a přijímat opatření potřebná k dosažení konkrétního jednotného cíle. Jak řekl Si Ťin-pching na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Číny v roce 2022, jde o "využití pozoruhodné síly čínského socialistického systému při sdružování zdrojů a úsilí pro významné podniky".
Komunistická strana Číny věří, že čínský model je lepší než to, co může nabídnout kapitalistický Západ, a že čínská cesta k modernizaci je cestou k vybudování silnějšího národa, a posílila svou kontrolu doma a svůj vliv v zahraničí. Z ekonomického hlediska Si Ťin-pching uplatnil opatření ke zvýšení síly, velikosti a výkonnosti státních podniků a zároveň zavedl přísnější regulaci kdysi prosperujícího soukromého sektoru, zejména technologických podniků a financí. Od roku 2014 Peking schválil nebo pozměnil více než tucet zákonů o národní bezpečnosti, včetně zákonů proti špionáži, boji proti terorismu a o bezpečnosti dat.
V mezinárodním měřítku je čínský model bojovnější, agresivnější a expanzivnější než dříve. Komunistická strana Číny si klade za cíl přetvořit světový řád. Prostřednictvím iniciativy Pás a stezka prosazuje angažovanost v zahraničních ekonomikách, zakládá vlastní multilaterální organizace a zapojuje se do geopolitických otázek, včetně války na Ukrajině a konfliktu mezi Izraelem a Gazou.
Navzdory víře Komunistické strany Číny v čínský model však čínský trh ztrácí na dynamice. Kombinovaná tržní hodnota soukromých společností, která v roce 2021 dosáhla vrcholu 4,745 bilionu dolarů, klesla do konce roku 2023 pod 2 biliony dolarů. Přímé zahraniční investice činily v roce 2023 pouhých 33 miliard dolarů, což je méně než 10 % z 344 miliard dolarů dosažených v roce 2021 a nejnižší úroveň od roku 1993. Kvůli poklesu domácí spotřeby a investic přesáhla míra nezaměstnanosti mladých lidí od roku 2022 kritických 15 % a Mezinárodní měnový fond předpovídá, že roční růst HDP Číny bude v roce 2024 činit pouhých 4,6 % a do roku 2028 klesne na přibližně 3,5 %. Snaha Západu snížit riziko svých ekonomik a snížit expozici vůči Číně ve výrobě a strategických technologiích zhoršuje vyhlídky Číny. Vzestup Číny ztrácí na síle.
Je jasné, že klíčem ke vzestupu Číny nebyl čínský model. Čínský model ve skutečnosti narušuje normální společenské chování, zasévá nejistotu do investic, spotřeby a správy věcí veřejných a podkopává kolektivní důvěru ve své systémy. To má vliv na domácí i mezinárodní vnímání čínského trhu a jeho dlouhodobou stabilitu.
Prognózy MMF naznačují, že Čína spadla do pasti středních příjmů, což je jev, v němž ekonomiky vystoupají na určitou úroveň rozvoje pod úroveň vyspělých zemí a uvíznou tam. V jádru je to selhání vládnutí, neschopnost řídit institucionální změny potřebné k přizpůsobení se rychle se měnícím sociálním a ekonomickým strukturám. Není to nutně nevyhnutelné; spíše to vychází z chybné rozvojové strategie. Několik ekonomik, zejména Singapur, Jižní Korea, Tchaj-wan a dříve poloautonomní čínské město Hongkong dosáhlo rozvinuté úrovně.
Dříve rychlý růst Číny a zvyšující se inovace od roku 1978 byly ve skutečnosti založeny na omezené liberalizaci v pěti oblastech, kde čínský model již nebude mít žádnou oporu: Marketizace alokace zdrojů, sociální svoboda, individualizace práv, určitá politická liberalizace (občas) a vystavení mezinárodnímu obchodu.
Aby Si Ťin-pching obnovil důvěru v budoucnost Číny, musí omezit vládní intervence na trhu a vytvořit rovné podmínky, v nichž si státní podniky a soukromé podniky mohou konkurovat a zahraniční kapitál může proudit. Komunistická strana Číny musí uplatňovat zásady právního státu a zmírnit represe vůči občanské společnosti a tím uvolnit kreativitu a dynamiku lidí. Měla by se vzdát ideologického antagonismu vůči západním demokraciím a znovu se zapojit do vnějšího světa. Tyto kroky nepodkopou legitimitu Komunistické strany Číny vládnout, což je Si Ťin-pchingova největší obava. Naopak, posílí základ jeho vlády, kterým je ekonomický úspěch.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse