Netanjahu: Vytváří si nepřátele a lpí na ultrapravicových stoupencích

28. 6. 2024

čas čtení 4 minuty

Upřednostňování vlastních zájmů před zájmy své země není pro izraelského premiéra nic nového, ale je to stále zjevnější
, míní nejnovější redakční komentář deníku Guardian.


Zatímco Benjamin Netanjahu svádí boje doma i v zahraničí, je více než kdy jindy spjat s nejhoršími částmi domácí politické sféry. Minulý týden se izraelský premiér pustil do svého hlavního spojence, USA, které mu to vytýkají, ale neudělaly nic pro zastavení války v Gaze ani pro odvrácení hrozícího a jistě katastrofálního konfliktu s Hizballáhem. V pondělí izraelský velvyslanec při OSN Gilad Erdan označil Antónia Guterrese za "spoluviníka teroru" a tvrdil, že jeho jediným cílem bylo "pomoci Hamásu přežít tuto válku" poté, co generální tajemník obvinil Izrael (aniž by ho přímo jmenoval), že o něm šíří dezinformace.

 
Přesto se Netanjahu přetrhne, aby si udržel své krajně pravicové koaliční partnery. Poskytl politickou legitimitu straně Otzma Yehudit Itamara Ben-Gvira, ministra národní bezpečnosti, a Náboženské sionistické straně ministra financí Bezalela Smotricha, když je přizval k moci. Lpí na nich stále zoufaleji. Bez nich mu hrozí nejen ztráta pozice, ale i soudní proces kvůli obvinění z korupce, které mu už dlouho visí nad hlavou. Krajní pravice odvrátila pokusy USA o dosažení příměří a dohody o rukojmích, čímž obnažila rostoucí rozkol mezi Izraelskými obrannými silami a vládou.

Netanjahu udělil Smotrichovi rozsáhlé pravomoci v oblasti izraelských osad a palestinské výstavby na okupovaném Západním břehu výměnou za jeho politickou podporu. V posledním měsíci armáda předala zákonné pravomoci na Západním břehu Jordánu proosídleneckým civilním úředníkům pracujícím pro  Smotricea, který upřesnil svou aktivní snahu o jeho anexi v rozporu s mezinárodním právem. Svým kolegům řekl, že "zjišťuje fakta na místě", a dodal: "Nejprve na místě a poté prostřednictvím legislativy. ... Mým životním posláním je zmařit vytvoření palestinského státu." Samostatně prohlásil, že "pan Netanjahu je s námi v plné síle".

V úterý pak izraelský nejvyšší soud rozhodl, že ultraortodoxní muži musí být odvedeni k vojenské službě, což koalici ohrožuje. Výjimka vznikla v době, kdy byla komunita haredi malá; nyní se předpokládá, že do roku 2042 bude tvořit více než pětinu populace. Jedná se o dlouhodobý boj, kdy se vlády opakovaně vyhýbají této otázce, aby si neznepřátelily ultraortodoxní voliče.

Tento spor však ještě zesílil v důsledku války v Gaze a stupňujících se střetů s Hizballáhem. Minulý týden vláda podpořila návrh zákona, který zvyšuje věk pro osvobození záložníků a prodlužuje délku služby. Pro mnoho Izraelců - včetně členů premiérovy strany Likud - už osvobození od služby nepředstavuje abstraktní záležitost, ale politickou laskavost, která byla udělena na přímý úkor jich samotných nebo jejich dětí.

Netanjahuův odchod by nebyl zázračným řešením: politika jiného premiéra ohledně Hizballáhu a budoucnosti Gazy by pravděpodobně nevypadala tak odlišně. Bidenova administrativa se nadále zdráhá využít svých potenciálních pák - dodávek zbraní, diplomatického postavení a sankcí i proti  Smotrichovi - tak, jak by měla, aby zastavila válku v Gaze a utužování izraelské moci na Západním břehu Jordánu. Ale administrativa, která by se řídila střízlivou úvahou o potřebách a prioritách Izraele, a nikoliv osobním politickým přežitím Netanjahua, by mohla alespoň najít cestu k dohodě o rukojmích a příměří a vymanit se z nebezpečného sevření krajní pravice.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3982

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2024