Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Paradox německých přistěhovalců

30. 6. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 9 minut

Být v Praze znamená mít k dispozici mezinárodní skupinu lidí, pokud chcete. Ačkoli většina Pražanů má ve skutečnosti plné zuby oceánů turistů, kteří zaplavují její centrální části, může to být příležitost setkat se s různými kulturami a využít ji k tomu, abyste se ponořili do dění jinde. Abych nechodil daleko, vzal jsem si vzorek dvou Němců, jednoho bílého a jednoho černého.

Prvního jsem potkal v tramvaji, byl zmatený, jak si má orazítkovat jízdenku, a tak jsem mu pomohl. Andreas, syn elektronického inženýra a státní úřednice z Mnichova, právě dokončil postgraduální studium informatiky a před nástupem do zaměstnání u Siemensu se rozhodl rychle procestovat okolí své země, jede do Prahy, Krakova, Vídně, Ljubljany a pak zpátky domů. Rychlovka. O Češích toho věděl jen velmi málo, ale nyní byl mnou krmen nejrůznějšími informacemi o tomto národě a cítil se udiven, kolik zajímavých věcí o svém sousedním národě nevěděl. Chtěl jsem zjistit, jaký má názor na uprchlíky, na neonacistické strany jako AfD a jak to všechno chápe jeho generace.

Ve svých 27 letech byl prý po příjezdu do Čech překvapen, protože viděl téměř samé bílé lidi, což prý v Německu nikdy během jeho život nebylo realitou. Předtím byl ve Francii, Itálii, Nizozemsku a Británii, takže si myslel, že na celém kontinentu je multietnické panorama. Řekl jsem mu, že Praha je plná lidí jiných etnik a že turistické oblasti jsou samozřejmě velmi rasové rozmanité, ale on trval na tom, že i když to vezmeme v úvahu, tato země je pro něj překvapivě homogenně bílá.

Jako Brazilce jsem ho postrčil k jistému druhu intimity, na kterou nebyl ve vztazích zvyklý, speciálně s cizími lidmi, které právě poznal, ale moje zkušenost je taková, že lidé, jejichž kultura je velmi upjatá, vyhledávají takovéto ventilační momenty, kdy máte pocit, že se můžete otevřít s tímto gestikulujícím extra přátelským člověkem z dálky, protože to bude ztracená chvíle jen mezi vámi dvěma. Tak jsem ho přiměl, aby mi řekl, co si opravdu myslí o imigrantech, ať už legálních, nebo nelegálních, a o vzestupu krajní pravice, zejména mezi jeho vrstevníky.

A nakonec slevil z vnější etikety politicky korektního chování a ztratil obavy z toho, že bude považován za neonacistu, jak se vyjádřil, a prozradil, že má sice několik blízkých přátel ze školy a ze sousedství, kteří jsou přistěhovalci, pár z nich dokonce nelegální, a má je rád. Ale že ho popuzuje, že dostávají od státu tolik, od bytu až po peníze, když přijdou o práci, na celý rok nejméně kolem 70 % posledního čistého platu, který dotyčný měl. Na druhou stranu ho potěšilo, že neregulérní přistěhovalci teď dostávají jen kartu na 50 eur na den, což jim neumožňuje utrácet za jiné věci, než na jídlo.

K volbám nepůjde vůbec, ale zná přátele, kteří budou volit krajní pravici. Zároveň poněkud rozporuplně řekl, že bez těchto přistěhovalců, včetně neregulérních přistěhovalců, by nebylo dost lidí na spoustu manuálních nebo těžších prací, které by on a jeho vrstevníci nikdy nevzali, i kdyby byli nezaměstnaní, protože by raději stejně dobře využili štědrý německý systém dávek.

Ptal jsem se, jak moc německou kulturu ovlivnili muslimové, Afričané a Jihoasiaté. Říká, že generaci jeho rodičů to vůbec neovlivnilo a nadále se chovají a vypadají jako jejich předkové, zatímco jeho generace přebírá účesy od Arabů, styl oblékání od Afričanů, hravější chování mimo domov, také uvolněnější přístup k životu. Pár těchto vlivů považuje za dobré, ale obává se, že německá mládež se stává násilnější a méně inteligentní. Udivilo ho, že dvakrát během jednoho dne viděl mladé lidi, kteří si během cesty v metru v Praze četli skutečnou knihu na papíře.

Když jsme se dostali do hospody, skončil tak, že se vmísil do skupiny Němců, z nichž dva byli černoši a jeden Turek, a popíjel a heterosexuálně se bavil až do rána.

Následující den mě oslovil černoch narozený v Německu, jehož rodiče se do Kolína přestěhovali z Tanzánie. Ve svých 28 letech pracuje 12 let jako instalatér. Řekl mi, že němečtí politici a sociální média jsou vůči některým přistěhovalcům popudliví (nevadí jim například Ukrajinci, ani Latinoameričané), ale že v reálném životě se nikdy nesetkal s žádnou epizodou otevřeného rasismu, ani mu nikdo nebránil dělat, co chtěl. Mnohokrát opakoval, že pokud znáte svá práva daná zákonem, žije se vám v Německu perfektně.

Stěžoval si ale také na dávky, které žadatelé o azyl dostávali, ačkoli v posledních letech byly jejich dávky značně omezeny. Nevadí mu množství, které je podle něj přesně takové, jaké vláda potřebuje, protože Němci vždycky myslí přesně, takže i když politici předstírají, že jsou na příliv uprchlíků naštvaní, ve skutečnosti jen hrají na strunu mas, protože vědí, že je v takovém množství, jaké přichází, potřebují.

Argumentoval tím, že Němci mají málo dětí a že by jako silný národ vymřeli bez levnější a těžké práce, kterou je ochoten dělat jen tento druh přistěhovalců. Považuje se za mocného, třikrát dal bez obav výpověď, kdykoli jeho zaměstnavatel nerespektoval jeho plná práva, protože instalatérů je málo a instalatérství je životně důležitá činnost, bez které se neobejdou a sami ji dělat Němci nebudou.

Nicméně skutečný problém vidí v tom, že Němci a Evropané obecně dávají těmto přistěhovalcům spoustu výhod, ale místní jim neumožňují se integrovat, sdílet s nimi důvěrněji svůj život. Jsou to spolužáci, kolegové v práci, sousedé, ale ne skuteční přátelé.

Dodává, že ani mezi sebou nejsou příliš přátelští, jak tomu bývá opačným způsobem u národů z jižní polokoule, a tak dochází ke kulturní propasti, která vede k tomu, že potomci přistěhovalců, kteří se tam stejně jako on narodili a nemají žádný vztah k původním zemím své rodiny, se nemohou plně začlenit do německé kultury. Že kdyby se více integrovali, druhá a zejména od třetí generace narozená v Německu by se plně germanizovala a nanejvýš by německou kulturu okořenila některá pozitiva kultury jejich předků.

V každém případě předpovídá, že cesta zpět neexistuje. I kdyby krajní pravice nějakým způsobem našla způsob, jak zcela zastavit počet přistěhovalců, kteří do Německa přicházejí, země už má tak početné ne-německé obyvatelstvo, které se přece jen rozmnožuje více než místní, takže země je předurčena k tomu, aby byla i nadále multikulturní a tmavší pleti než v předchozích staletích.

Odmítá však myšlenku, že by islamismus nebo jiný aspekt cizí kultury, který se stal součástí německého scénáře, někdy převzal místní kulturu. Jako důkaz používá skutečnost, že Británie měla po desetiletí a desetiletí obrovský a neustálý příliv lidí z jižní Asie a Karibiku a jediným výsledkem z toho byly lepší možnosti stravování a hudby (hudební styl ska je například otcem punku). Že se Britové neoblékají jako Indové a nechovají se jako Jamajčané. Nechali se jimi obohatit, ne převzít.

Pokud jde o Českou republiku, řekl, že potkal dost přistěhovalců v Německu, kteří byli v České republice nejdříve, ale snažili se odejít, jakmile to šlo, protože "tady nejsou peníze a lidé jsou příliš pomalí", dodal.

Imigranti chtějí lepší život pro sebe i pro své rodiny doma. Proto se snaží získat co nejvíce práce a sociálních výhod, čímž urychlují místní pracovní dynamiku, protože opravdu potřebují vyniknout, aby mohli přežít a podělit se o své zisky s mnoha dalšími lidmi ze své vlasti. To může být pro každou ekonomiku jenom dobře, domnívá se.

Jednu věc mohu říci s jistotou: od doby, kdy jsem se vrátil po tříleté nepřítomnosti, jsem si všiml, že služby jsou mnohem lepší, rychlejší a přátelštější, a to díky Ukrajincům, kteří zde pracují. Kdežto když některé práce dělají Češi, zejména ty, které se týkají komunikace se zákazníky, můžeme očekávat nedostatek ochoty, špatnou náladu, pomalé služby, hlasité stěžování si, neochotu dělat cokoli nad rámec striktně povinného a tak dále. Samozřejmě to neplatí univerzálně a spousta Čechů jsou výborní pracovníci, ale častěji než Ukrajinci jsou takoví, jak jsem je právě popsal. Ukrajinci se rychle naučí jazyk a zdá se, že jsou ochotní dělat svou práci dobře a s úsilím.