Pozdní Marx nejspíše nebyl marxista
26. 6. 2024 / Boris Cvek
Marx do konce života studoval široké spektrum odborné literatury, včetně matematiky, chemie, antropologie, ale samozřejmě nejvíce ho zajímaly společenské a ekonomické studie, zejména o dění v USA a Rusku. Svůj Kapitál považoval za předběžnou práci a odmítal jakékoli dogmatizování jeho obsahu.
Výmluvným příkladem je Rusko. Pozdní Marx měl o Rusko velký zájem, protože na rozdíl od Ruska poloviny 19. století v něm nyní viděl překotný rozvoj a zajímavý společenský experiment. Zásadní otázkou, kterou musel komunikovat se svými kontakty v Rusku, byla budoucnost tzv. obščiny, předfeudálního kolektivního hospodaření.
Na obščině ho přitahovalo kolektivní vlastnictví předkapitalistického typu, na které dával důraz také v souvislosti s koloniemi. Stanovisko pozdního Marxe, v rozporu s tím, v co věřili ruští marxisté, bylo jasné: Není pravda, že každá společnost musí k lepší budoucnosti projít kapitalismem. Rovnice feudalismus-kapitalismus-socialismus platí jen pro západní Evropu. Generalizace ve smyslu filozofie dějin naprosto odmítal. Prohlásil o sobě, že není marxista.
Obščina mohla být podle něj šancí, že Rusko předběhne západní Evropu, pokud ovšem se ji podaří politicky i hospodářsky radikálně modernizovat. Jak to ale udělat, to nevěděl. Byl mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně si byl vědom, jaký obrovský pokrok, zejména ve srovnání s obščinou, kapitalismus přinesl, na druhé straně odmítal pasivně čekat na jeho příchod se vším vykořisťováním, které musí přinést.
Mustova kniha o pozdním Marxovi nepodává žádné ucelené učení, ukazuje pravý opak, tedy člověka zvídavého a otevřeného, který chce pochopit, jak to s lidskými společnostmi opravdu je. Nejméně otevřený byl, zdá se, v otázce budoucnosti kapitalismu a nového společenského řádu. Odmítal odpovědět na to, jak konkrétně se to stane a jak ten nový řád bude vypadat. Kromě toho, že měl být postaven na kolektivním vlastnictví výrobních prostředků.
Pozor, ne státním, ale kolektivním. Marx věřil tomu, že stát zanikne, a při svém zdravotním pobytu v Alžírsku měl obdiv k těm původním obyvatelům, kteří se podle něj bez státu obešli. Marx tedy rozhodně nebyl etatista. Nebyl ale ani anarchistou a anarchisty považoval za ty, kdo ve skutečnosti slouží stávajícímu kapitalistickému systému. Ostatně Marxova pozice v revolučním hnutí byla i na konci jeho života stále vratká. Musel se vymezovat proti mnoha konkurentům, ba dokonce proti svým vlastním interpretům.
Pokud jde o revoluci, zdá se, že připouštěl dlouhodobý pozvolný vývoj, přičemž jako příklad revoluce uváděl rok 1688 v Anglii. Odmítal politický radikalismus. Jenže stejně tak věřil v brzký konec kapitalismu a brzký nástup nového kolektivního systému.
Na mě tedy dělá dojem naprostého utopisty, pokud jde o vytýčený cíl (v tom byl Lenin proti němu realista a celý leninismus je fakticky anti-marxistický), a pokud jde o cestu a prostředky k tomu cíli, připadá mi pozdní Marx jako roztěkaný myslitel v pasti protikladů, který upřímně chce poznat, jak se věci mají, aniž by ale poctivě čelil té možnosti, že jeho cíl se ukáže být jen bláhovou utopií.
Mustova kniha obsahuje také docela podrobný popis Marxova soukromí, zejména zdravotních problémů jeho a jeho rodiny. Jsme svědky smrti jeho ženy i jeho dcery. V tíži osobních tragédií mu úlevu přináší zejména studium matematiky. Závěr knihy shrnuje Marxův vliv na události 20. století a vidí jej jednoznačně pozitivně ve smyslu boje proti vykořisťování, útlaku atd. Totalitní režimy, ohánějící se marxismem, považuje samozřejmě za popření Marxe.
Diskuse