Rozhovor Britských listů 670. Brazilský novinář Fabiano Golgo: V Praze jsem doma!

28. 6. 2024

Jan Čulík: Fabiano Golgo, vážení televizní diváci, novinář, který tady vedl asi pět různých časopisů, odjel před třemi lety do Brazílie, teď se tam odsud vrátil a bude tady navždycky už žít a poví nám v tomto Rozhovoru Britských listů, proč jste se na tu Brazílii vykašlal, když je to vaše země?

Fabiano Golgo: Když já nevím, proč jsem tam byl vůbec. Cítil jsem se, jako že jsem šel jsem na safari do trop. Já neumím to vysvětlit. Odjel jsem z Brazílie, když mi bylo 19, je mi 55 skoro. Takže drtivou většinu svého života jsem strávil někde jinde. Prvních sedm let to bylo v Americe v New Yorku a na Floridě a pak v roce už 1997 jsem přijel do Česka. Kdybych nebyl ateista, protože já nevěřím absolutně nic, nevěřím v předchozí životy nebo budoucí, bych řekl, že jsem tady bydlel, žil v minulosti, protože já se tu cítil doma od prvního okamžiku.

Jan Čulík: Reinkarnovaný.

Fabiano Golgo: Ano reinkarnovaný Čech. Neumím to vysvětlit, jenže tomu nevěřím, že jo, ale je to fakt, že já se necítím tady jako cizinec i když mluvím blbě neumím, skloňovat, mám problém s pády i s rody, já si toho nevšímám, ví se to, vy to slyšíte nikoliv já. Pro mě -

Jan Čulík: Mimochodem, já jenom řeknu jednu takovou věc, je to absolutně irelevantní, ale já, jak dělám teď u těch Rozhovorů Britských listů ty transkripty, tak umělá inteligence to přetranskribuje, ale já to musím pak opravovat a já vás potěším: Češi neuměj pády. Když mluví, oni používají nejrůznější pády. Já to musím opravovat. V normálním se to neopozná. Povídejte dál.

Fabiano Golgo: Ale já asi když mluvím česky a nemyslím, to není jako že překládám podvědomě. Pro mě je to další jazyk, který umím jako portugalština, angličtina, ale tady se cítím doma. Teď, jak jsem se vrátil po třech letech a když už jsem přistával na letišti, tak jsem se cítil konečně bezpečně jo, takže proč. Zaprvé v Brazílii, jak jsem tam nežil tak dlouho a ještě jsem úplně z jihu, kde ta kultura je trošku jiná, jsme považováni od ostatních Brazilců, trochu nás považují za Argentince. Máme velký počet přistěhovalců z Německa, z Itálie. Nejsme tak veselí, je tam zima. Například matka mi volala včera a, že je tam mínus 2. Lidi si neuvědomují, že u nás máme dvakrát ročně sníh.

Jan Čulík: Ano, je tam teď zima, samozřejmě.

Fabiano Golgo: Sněží. Takže nedá se to srovnávat s tím, jak to jako tady, ale prostě máme i kvůli tomu, jaké máme to počasí, samozřejmě to chování je jiné, takže nikdy jsem se neztotožnil z karnevalem, samba a tak dále. Mám to rád, si myslím, že je to hezký, ale pro mě je to exotika. A vyrůstal jsem v době, kdy Amerika u nás hrála velkou roli. Ta propaganda byla tam fakt obrovská, že jo, ta vojenská diktatura, jak jsem vyrůstal pod vojenskou diktaturou, prostě milovala Ameriku. Takže já jsem jel do Ameriky, protože jsem snil o tom, že se stanu Američanem, ale pak po několika letech jsem si uvědomil, že Američané jsou úplně něco jiného, než co mně prodávala ta propaganda. A Česko, já nevím, vždycky se mě ptají, odkud proč jsem přijel sem. A neumím to říct. Několikrát v životě, měl jsem určitou situaci, kdy Česká republika nebo Praha kvůli tomuhle přišla na vědomí, ale nebyl jen jeden jedinej důvod, ale tady se cítím doma a chci tady zůstat. Doufám, že už už neudělám tu chybu, jak jsem udělal před třemi roky, že jsem jel do Brazílie.

Jan Čulík: Ale vy jste, když jste tam jel před těmi třemi lety do té Brazílie, tak tady v podstatě všechno skončilo a měl jste konflikty? Asi jste neměl moc peníze a tak dále.

Fabiano Golgo: Za prvé ta novinařina už neexistuje, že jo, a já jsem na to starý . Ta doba, kdy já byl zapotřebí, protože já skutečně si myslím, že právě proto, že mám tu brazilskou náturu, mám ty koule, první časopis, co jsem řídil, jsem napsal, že je to časopis, který má koule. Bylo to sice vulgární, ale rozuměl jsem, že ten časopis byl pro mladší lidi, byl kontroverzní. Byli jsme jediní, kteří mluvili o jedenáctém září jinak než ostatní média. Vždycky můj postoj, co se týče Izraele a tak dále, se odlišoval od normálního establishmentu. A tohle to už není zapotřebí, protože už existují… V té době, kdy jsem začal v roce 1999-2000 ještě byla ta sstará parta, Husákovy děti, prostě lidi, kteří se báli. Jo, ne, že by se to změnilo jako mimořádně, ale už máme ty šéfy v médiích, už umějí být kreativnější a dělat věci, které jsou odvážnější a já tím pádem nemám prostor, že jo, protože nejsem Čech. Jsem strašně kontroverzní, že řekl jsem tady pár věcí, co Češi nechtěli slyšet.

Jan Čulík: Jako například?

Fabiano Golgo: O osobní hygieně jsem několikrát mluvil, že jo, a zas, jak jsem se teď vrátil., jsem říkal, už nikdy o tom se nebudu bavit, žeto je blbost, každopádně.

Jan Čulík: Že v tramvaji to smrdí.

Fabiano Golgo: A zase jako, protože já jsem si říkal dobře, my tam v těch tropech samozřejmě že se hodně sprchujeme, protože je teplo, tak to dává smysl. Plus musím dát dohromady taky, že donedávna určitá generace neměla natolik teplou vodu a já si pamatuju jeden přítel, co jsem tady měl, byl z Ostravy a on mi říkal, když jsem jako potřetí se sprchoval, říkal, to stojí 100 korun pokaždý, když se osprchuješ, tak já vyrůstal, že jo někde, kde tohleto jsem nebral v úvahu, tak ale zase pak jsem přistoupil do tramvaje. Jsem tady týden teprve z Brazílie a zase ten pach. Ale je to výjimka. Jde o to, že když člověk si něčeho všimne, to je, co dělají například v krajní pravici. Oni vidí, že nějaký bláznivý levičák někde navrhoval, aby se všichni museli modlit po islámsku. Je na maloměstě a dělají z toho, že to jsou všichni. Takže já jsem pochopil, že ano, k nalezení v Česku je vše lidi, kteří se neadaptovali na západní osobní hygienu, Ale už to není pravda o většině lidí. Na dokonce si myslím, že Češi jsou teď strašně moderní.

Jan Čulík: No, já jsem poznamenal včera, když jsme spolu hovořili, že jak jsem sem teď přiletěl i z té Británie, tak jsem si prostě v dopravních prostředcích všiml, že vlastně Češi vypadají velmi kosmopolitně i ve srovnání s tou Anglií zatracenou.

Fabiano Golgo: Určitě. Mám kámoše, který právě žije v Anglii a mně říkal minulý týden, že v Británii všechno vypadá, jako že jsou v osmdesátých létech. To, co nosí, jak mají ty účesy, ale v Česku fakt, je to kosmopolitní.

Jan Čulík: Asi v Praze, hlavně.

Fabiano Golgo: Mluvíme vždycky o Praze, protože i když já miluju Českou republiku, pravda je, že můžu mluvit jen o Praze, protože jako já jsem byl všude, byl jsem všude v Česku, ale na návštěvě. Znám Prahu. Žiju tady od roku 97, takže o Praze můžu mluvit.

Jan Čulík: No, ale já jsem původně chtěl dělat tenhle rozhovor, o tom, že jste byl tři roky v té Brazílii. Proč tam tedy nemůžete být?

Fabiano Golgo: Chaos. Kriminalita neuvěřitelná, ale fakt neuvěřitelná a nebylo to tam vždycky. Nebylo to takhle vždycky.

Jan Čulík: Ale je tam ten Lula, ne?

Fabiano Golgo: No Lula nemá tu moc, co by potřeboval, protože Lula vždycky v prvních dvou obdobích on a dokázal koupit si opozici, on všechno rozdával.

Jan Čulík: To byl obviněn z té korupce, že jo.

Fabiano Golgo: Právě a ta korupce skutečně se stala, ale nebylo k jeho osobnímu prospěchu. On nemá nic, on má pár bytů, ani ne farmu, ale malou nevím, nějakou chatu. V Brazílii on potřeboval pravici, a ta pravice okrádala, ale protože to byla Lulova vláda tak to chtěli dát do jeho zodpovědnosti. Tohleto, ano to dělal, a dělá to dál znovu. On má naše ministry, to jsou ti nejhorší politici, co existují, jsou všichni ultrapravicoví, Veřejnost o tomhletom ví, hodně se o tom mluvil, že mluvil si koupil tu opozici aby měl hlasy pro politiku pro chudé jo, jinak by neschválili několik těch zákonů, které byly zapotřebí, aby chudí se měli lépe. Protože lidi si neuvědomují, že Brazílie má 220 milionů lidí.

Z toho 110, polovina, má normální úroveň střední třídy jako v Americe. Mají se dost dobře, ale máme pak 110 milionů lidí, kteří jsou v chudobě jako v Indii. Takže tam fakt jsou dva světy a ten svět je obrovský. 10 milionů lidí se má dobře. A tak to vypadá pro spoustu Brazilců, že jsme první svět. Máme k dispozici všechno.

Jan Čulík: Protože oni se nikdy nedostanou do těch favel.

Fabiano Golgo: Ano, já se tam dostal právě během těch tří let, co jsem tam byl část toho, to bylo rok a půl, že jsem byl přímo vevnitř, ve favele.

Jan Čulík: Vy jste měl stipendium, aby se zjišťovalo, proč ti nejchudší lidi hlasují pro pravičáka Bolsonara. A proč hlasují?

Fabiano Golgo: To je složité. Takhle lidi nehlasují podle toho, co ten člověk nabízí nebo dělá. Protože Lula dostal Brazílii na pozici šesté nejbohatší ekonomiky na světě, měli jsme se líp než kdykoliv v existenci 500 let Brazílie. Takže když on odešel, měl 83% oblíbenost a pak deset let poté byl ve vězení.

Takže Bolsonaro byl zvolen, nikoliv proto, že tolik Brazilců s ním souhlasilo, ale protože on nebyl Lula.. On byl anti-Lula. Ale proč ti chudí? No mně trvalo, než jsem si to uvědomil, protože ta předchozí generace těch chudých černochů z favely, oni poprvé v životě dostali něco od vlády, yo bylo od Luly. A a ta následující generace byla rozmazlená, chtěla furt a víc a víc. Takže to nestačilo.

Jan Čulík: Takže jinými slovy byli naštvaní na to, že jim nedává víc?

Fabiano Golgo: Že Dilma, protože už to nebyl Lula, ale Dilma Rouseffová, protože ona je taková jako voják a je to žena, nerozhazuje peníze, , takže začala dělat tak, že už ti chudí mají ty sociální benefity, ty dávky. Nejde je zvýšit, takže byli naštvaní. To je , proč ti chudí volili Bolsonara, ale střední třída volila Bolsonara,, protože mají předsudky proti Lulovi. Lula pochází z těch 110 milionů, který jsou chudí a v Brazílii, máme sociální apartheid.

Je to kulturní apartheid, já to vím, já pocházím z bohaté rodiny a já jsem slyšel například jednou, jak zabili nějakého bezdomovci a ty, kteří ho zabili, byli univerzitní studenti, moje nevlastní matka říkala, no jo budou ve vězení? Oni mají budoucnost, ten bezdomovec neměl budoucnost, takže je to fakt velmi krutý. To, jak se chováme vůči chudým.

Jan Čulík: Takže z toho důvodu jste se vrátil do pohodové České republiky?

Fabiano Golgo: Protože je to nevkusné a tady v Česku je, ten egalitarianismus i ty lidi, kteří mají peníze, to neukazují. Já si vždycky vzpomínám a moje kniha o tom, co jsem prožil tady právě za celá ta léta se bude jmenovat Ta Praha nebeská kvůli Evě Pilarové a takhle začne ta kniha, ona mě pozvala k sobě domů a já si říkám, ale to je Eva Pilarová, ikonická zpěvačka, jedna z nejdůležitějších a ona bydlí tady v paneláku a otevřela dveře a byl to úplně normální, jak jsem viděl z chodby, normální panelák, jako jakákoliv paní Nováková, jenomže tam má úplně vevnitř, když člověk šel doleva, pak už to bylo Versace a ona mně vysvětlila, že jo v Česku se hvězda, musí se chovat stejně jako nehvězdy, jinak bude teerčem nadávek. Je to egalitarismus, nikdo nemůže být nafoukaný, protože Čech má proti tomu předsudky. Takže tohleto pro mě je zlato, protože v Brazílii máme přesný opak i ten, který nic nemá, předstírá, že má, protože jinak není akceptován.

Jan Čulík: Ale vy jste tedy tam dělal nějaký projekt pro černošské umělce z favel , a to vás tak frustrovalo, že jste se na to vykašlal, opustil to.

Fabiano Golgo: Byl jsem rok a půl ve favelách a pak jsem získal obrovský palác v centru Ria, který nám zanechala sestra od babičky. Jenže je to chráněná památka, nedá se z toho nic udělat nic, je na to tolik zákonů, že se to nedá pronajmout ani prodat. A moje rodina neměla na tom zájem tam nic dělat, a protože jsem zažil právě ten rok a půl v té favele, jak jsem si uvědomil to, co tam mají, že je to zajímavé umění, je tam nějaká nová hudba, která se jmenuje trap, že jsem se naučil to mít rád jako, takže zkrátka jsem si řekl, že využiju ten dům, který teď jsem předal městu, ministerstvu kultury, teď to má na starost Rio de Janeiro a pokračuje to dál. Ten projekt, to byl kulturní dům přímo v nejbohatší části města.

Kvůli tomu apartheidu. Tam nejen můžou umělci z favely, většina černochů, představovat své umění, ale taky tam žít byt jako ve favelách, žít si najít parnera, mít sex, používat bazén. Jenže ve favelách v úterý ve 3 ráno oni si pustí hudbu.

Jan Čulík: Takže to jste nemohl jste spát, tak jste se vrátil do České republiky?

Fabiano Golgo: Spát. Já jsem si říkal, já se těším na Českou republiku. Já jsem právě si vzpomněl, ty už si nevzpomínáš, nebo bude to falešná paměť?, že jsi napsal někdy nějaký článek, že jsi byl v nějakém autobuse, nevím někde v Řecku, a že kluci tam pustili hudbu navzdory tomu, že tam bylo hodně jiných lidí. Právě předevčírem byl jsem v autobuse a tam nastoupili mladí Rumuni, kteří jeli na na hostel ze střední třídy, ne jako ti Rumuni, o kterých se tady v Evropě špatně mluví, normální lidi, kteří mají peníze, ale oni si pustili v autobuse nahlas nějaký rap, nebrali v úvahu, že jsou v zahraničí, že jsou v autobuse, že jsou tam lidé, kteří nejsou z jejich párty.

A takže ta kulturní věc, co mají ve favelách, co v Brazílii všeobecně taky mají. Takže nejen já nemohu spát, ale celá čtvrť. A začali se na mě naštvávat teď to město dělá jinak, umělci z favely můžou představit své umění, ale nemůžou tam žít a pouštět si hudbu ve tři ráno.

Jan Čulík: No tak to jste tam ale mohl zůstat, No tak dobře.

Fabiano Golgo: Je tu ta Praha nebeská.

Jan Čulík: Tak co tady budete dělat? Rychle, musíme končit.

Fabiano Golgo: Ani nevím, hledám práci, kdo mě chce? chcete mě? Různé malé věci, poradce o určitých mezinárodních věcech, ale píšu tu knihu. Doufám, že si koupíte tu knihu. A z toho přežiju rok a půl, nebo tak. Žiju stoickým životem, lidi z České televize před několik lety chtěli dělat o mně takový dokument, jak žiju. A když tam přišli, říkali, ale vy nemáte žádné obrazy na zdi, máte normálně kde spát, kde se osprchovat, kde se najíst. Já bych řekl takhle já beru život, já nepotřebuji víc. Proto patřím do České republiky, ale budu dál kontroverzní.

Jan Čulík: Děkujeme, pane Golgo. Na shledanou vážení televizní diváci.