Rozhovor Britských listů 673. Joseph Feinberg: Vyhlásili jsme diasporu nezávislou na jakémkoliv státě

8. 7. 2024

 

Albín Sybera: Vážení diváci Britských listů, vítám vás u dalšího dílu Rozhovorů Britských listů. Je tady se mnou dnes Joseph Feinberg, který je tiskovým mluvčím diaspory a vyhlásil nezávislost diaspory na státních útvarech.

Joseph Feinberg: Je to tak, je to tak. Sice ne poprvé. Už před měsícem a půl v Krakově byla událost na 1. máje kdy diaspora v Krakově vyhlásila nezávislost na všech státech. Teď podruhé, protože diaspora není jenom v Polsku, ale postupně se šíří vědomí, že diaspora je a bude všude. My jsme vyhlásili, že diaspora i v Praze je nezávislá.

Albín Sybera: Chtěl byste pro nás ještě shrnout některé základní body vyhlášení nezávislosti?

Joseph Feinberg: Ano. Ve vyhlášení nezávislosti jsme my vycházeli z toho, že naše existence nepotřebuje legitimaci státu. Národních států, ani imperiálních států. My existujeme sami, jako lidi, jako společnost. My jsme odpovědni za to, že pokračujeme. Setrváváme v tom, že existujeme. My jsme tvrdili, že diaspora tady byla dlouho, ale trpěla řekněme přílišnou správou státní. A proto jsme vyhlásili nezávislost. Tato nezávislost spočívá mimo jiné v tom, že máme právo vypořádat své vlastní věci mimo různé státy, které můžeme pojmenovat, ale prozatím to nechám na vás, které které budete mít na mysli. A taky jsme jsme mysleli tím, že udělujeme právo návratu různým kategoriím lidu. To zahrnuje židy i nežidy i všechny další lidi. My jsme vyhlásili, že máme určité nehranice, máme nenárodní hymnu, máme oficiální jazyky v seznamu, který se neustále rozšiřuje. Ani nemáme vlajku, ale máme práv nakreslit různé antivlajky na na zdích diaspory. Všechny instituce, které diaspora potřebuje, jsme nastínili v této deklaraci.

Albín Sybera: Vy jste vlastně vyhlášením nezávislosti diaspory poukázali taky na to, jak vlastně každý státní útvar je společenský konstrukt a je závislý na tom, jakým způsobem si ho lidé představují. Jaké očekáváte do budoucna vztahy vůči státním útvarům mezi diasporou?

Joseph Feinberg: My teď vyzýváme všechny státní útvary, aby uznali nezávislost diaspory a pokud nás budou budou uznávat, my jsme ochotni jako kompromis uznat taky existenci těchto států. My jsme přesvědčeni, že přesně, jak říkáte, státy a státní útvary existují do té míry, že si představujeme, že existují a do té míry, že všichni v ně věříme. My jsme řekli, že my budeme v ně věřit, když si to zaslouží a když ony začnou věřit v nás.

Albín Sybera: Když právě došlo k tomu aktu tady v Praze, tak k tomu došlo v místech, které já bych řekl, má poměrně silnou intelektuální tradici. Vzpomenu na velkého teoretika nacionalismu Ernesta Gellnera, který vyrostl v Praze, přednášel také v Praze v 90. letech. Strávil zde část svého života, byť právě velkou část života strávil mimo území, ze kterého pocházel. Možná bych ještě pak vzpomenul i spisovatele Jaroslava Haška. Chtěl bych se tím zkrátka zeptat: Nějakým způsobem i vnímáte, nebo opíráte se o nějakou regionální myšlenkovou tradici?

Joseph Feinberg: Já bych řekl, že diaspora vychází z různých tradic, je mnohem cest v diaspoře. My jsme zabloudili tam, kam jsme se dostali z různých východisek. Jedno východisko je stará židovská tradice. Stará tradice řekněme poněkud kacířské interpretace židovských tradic. Druhou důležitou tradicí pro nás je přesně ta myšlenkové tradice těch komplikovaných míst v pomezí říší a vznikajících států ve střední a východní Evropě. Já budu plně ochoten zpětně udělit dlouhodobý přechodný pobyt takovýmto čestným ne občanům, jako byl Jaroslav Hašek nebo Ernest Gellner.

Albín Sybera: Když jsem se ptal na vztah nezávislé diaspory vůči státním útvarům, tak mi to taky nedá a musím se zeptat na vztah nezávislé diaspory vůči mnohostátním útvarům, zejména, to je na bíledni, vůči Evropské unii.

Joseph Feinberg: Ano my v diaspoře taky očekáváme, že brzy Evropská unie by nás měla uznat,naši nezávislost. My bychom měli ujasnit, že nejsme separatisti. My se nechceme separovat od ničeho a ani od Evropské unie. Chceme autonomně žít v těch prostorech, které nám buď poskytují nebo někdy nám je popírají. Evropská unie je jedna z těch institucí, které řekněme ještě potřebují trochu víc diasporického myšlení, ale je na cestě k tomu. Ale má mnoho ještě národních států uvnitř sebe. To ohromně komplikuje projekt Evropské unie.

Albín Sybera: Řekl byste, pokud bych chtěl u této otázky ještě chvilku setrvat, že je vlastně Evropská unie z pohledu státních útvarů možná takovým progresivním celkem, který se nějakým způsobem odlišuje od té zlaté éry státních celků, někdy od druhé poloviny 19. století do 20. století. Z tohohle pohledu je Evropská unie progresivním celkem, který by mohl. nějakým způsobem poukazovat i na další evoluci státních celků?

Joseph Feinberg: Já si myslím že mudrci diaspory by spíš říkali, že neposuzujeme, co je progresivní a co je zaostalé. Právě někdy to, co je zaostalé, je víc progresivní a to, co se tváří, že je progresivní, může koneckonců dojít k tomu nejhoršímu, jak se stalo například s národními státy na konci 19. století, kdy to vypadalo, že je to ta nová tenkrát vznikající progresivní věc. Diaspora se kloní k tomu, k těm útvarům, které už vypadly z módy, ale ještě si zaslouží pozornost.

Albín Sybera: Vlastně teď, když bych měl na vás navázat, hovoříte o celcích, které vypadly z módy, a když bych se měl taky částečně trošku vrátit k té nějaké myšlenkové nebo nebo intelektuální tradici, jakým způsobem se z pohledu nezávislé diaspory dá hledět zpětně na řekněme židovské diaspory, které potom po vzniku nezávislého státu Izraelebyly trošku svým způsobem možná umenšeny. Dá se v tomhletom vztahu najít? nějaká myšlenková paralela?

Joseph Feinberg: Naše prohlášení vzniklo mimo jiné z pocitu, že židovská diaspora taky potřebuje nezávislost od státu Izraele. Naši členové to nemyslí zle. Ta myšlenka není tak, že bychom něco dělali proti státu Izrael jako společenství, ale my jsme přesvědčeni, že Izrael má mnoho problémů, které by měl konfrontovat a dokud se Izrael tváří, že je státem celosvětového židovství, pořád řeší domnělé problémy světového židovství místo toho, aby konfrontoval vlastní rozpory, vlastní problémy, a to, co dělá proti vlastním principům, včetně principu, že lidi by měli mít právo se vrátit do svých domovů, což Izrael neuznává pro všechny lidi na území, kde ten stát teď má státní moc.

Albín Sybera: Já se ještě musím zeptat: Ve vztahu k státnímu útvaru se velmi často samozřejmě hovoří o takových, řekl bych klasických atributech, jako je, územní celistvost, jako je jazyková nějaká uniformita. Když se podíváme na nezávislou diasporu v éře digitálního věku 21. století, jakou roli může, ať už kladnou, nebo negativní digitalizace sehrát?

Joseph Feinberg: My se stáváme všichni ještě víc než předtím diasporickými tím, že naše vztahy proudí různými směry do různých zemí a nikdo není úplně jen tam na tom kusu země, kde se zrovna nacházejí jeho nohy. Zároveň bych odkázal na jinou skutečnost, a to je diasporické myšlení o tom býti zde. To například byl princip židovského dělnického hnutí Bund, který měl jidiš pojem doykajd, což znamená bytí zde nebo zdejskost, jestli můžu trochu tvořivě překroutit český jazyk. Doykajd, zdejskost znamená, že my nejsme někde jinde. Jako v nějaké domovině, která se tváří, že je naše, odkud jsme někdy dávno odešli. My jsme právě tam, kde jsme, ale nejsme jen tam, kde jsme. Jsme trochu všude, a to je ten princip diaspory, že chceme být trochu jinde a trochu tady, a ne jenom tam a ne jenom tady.

Albín Sybera: Zeptám se ještě na jednu otázku už máme prostor asi jenom na poslední. My jsme právě hovořili o tom, jak ve své době byly vlastně státní národnostní celky progresivní. A potom jsme vlastně měli možnost ve 20. století a nejenom ve 20. století vidět, jak se stalo rutinou, že národnostní ideologie byla zneužívaná k různým mocenským imperiálním cílům, mafiánským cílům. Obáváte se, že někdy v budoucnu by stejně tak mohla být zneužita myšlenka nezávislé diaspory?

Joseph Feinberg: Já myslím, že už diaspora byla zneužita historicky v programu návratu diaspory do nějaké domoviny, do nějaké vlasti, která jakoby domněle je nějakým základem diaspory. Proto právě vyhlašujeme nezávislost diaspory, protože když máme myšlenku exilu a ten exil znamená, že jsme byli odněkud vyhnáni a to znamenalo, že máme absolutní právo se vracet do tohoto místa vyhnání, potom vznikají ty různé konflikty o tom, kdo má právo nad tím územím. Proto my jsme se v diaspoře rozhodli, že je důležité udělat exil diasporou. Vyhlásit, že diaspora není to, přesně řečeno, požehnáním. Diaspora není cílem. Diaspora může být bolestivá, ale má mnoho krásy a je nezávislý tvor, který existuje mimo toho místa, kde vznikl. To neznamená, že lidi by neměli právo se vracet tam, kde bydleli jejich předkové nebo odkud byli přímo vyhnáni. Ale to znamená, že život diaspory má samostatnost. A že to místo exilu se stává metaforou. Nás ta metafora nutí k tomu, abychom přemýšleli o překonání všech exilů všech lidí na světě.

Albín Sybera: Pane Feinbergu, já vám mockrát děkuji. Budeme muset končit. A budu se těšit na slyšenou.

Joseph Feinberg: Děkuju, děkuju.