Prověřujeme českou miliardářskou skupinu: Je obtížné oddělit státní a soukromé podnikání

28. 6. 2024 / Albín Sybera

čas čtení 12 minut

Investiční skupina PPF nadále podkopává českou demokracii

Zatímco investiční skupina PPF proplouvá kontroverzemi a sondami v Evropě i mimo ni, její provázanost s politickými vlivy a dynamikou trhu odhaluje složité dědictví, které se v postkelnerovské éře stále vyvíjí.

Investiční skupina PPF se sídlem v Praze v poslední době přitahuje pozornost mezinárodních médií.

Stalo se tak po zmatcích v největší komerční televizi na Slovensku a především po zprávách o tom, že Evropská komise zahájila vyšetřování některých obchodů PPF. Prověřování se týká prodeje telekomunikačních aktiv PPF v Bulharsku, Maďarsku, na Slovensku a v Srbsku za 2,2 miliardy eur společnosti e& (neboli Etisalat) ze Spojených arabských emirátů, kterou v létě 2023 podpoří stát. Podle odborníků se jedná o první sondu EU podle nového nařízení o zahraničních subvencích, která se zaměřuje na významné hráče PPF a e&.

 
Investice skupiny zahrnují různá odvětví, jako je bankovnictví, finanční služby, telekomunikace, média, biotechnologie, nemovitosti a průmysl, a pokrývají trhy v Evropě, Asii a v menší míře také v Severní Americe.

Česká miliardářská skupina opět pod drobnohledem

Napětí mezi vedením a novináři ve společnosti Markíza ovládané PPF se minulý měsíc vystupňovalo. Michal Kovačič, moderátor nejpopulárnějšího slovenského politického pořadu Na telo, kritizoval vedení Markízy v neautorizovaném projevu k divákům. Varoval před "orbánizací" slovenských médií.

Ačkoli sonda v PPF  a situace v Markíze spolu nesouvisejí, posunuly PPF opět do centra pozornosti. Taková míra kontroly tu nebyla od éry populistického prezidenta Miloše Zemana. Během Zemanova prezidentství (2013-2023) byla PPF obviňována z toho, že organizuje sbližování Česka s Pekingem a Kremlem, přičemž Zeman působí jako pohodlná loutka mobilizující nacionalistické a populistické síly.

Podobně jako na počátku roku 2020 PPF vehementně popírala zapojení do neformálních politických dohod. "Vlastníci nezasahují a nebudou zasahovat ve prospěch [slovenské] vlády," řekl v polovině května v Praze generální ředitel PPF Jiří Šmejc. Uvedl to na tiskové konferenci, kde představil druhé nejúspěšnější hospodářské výsledky PPF v historii společnosti. PPF ovládá Markízu prostřednictvím společnosti Central European Media Enterprises (CME), kterou získala v roce 2020.

"[Majitelé] budou vždy tlačit na vedení a redakční radu, aby přísně dbali na objektivní a profesionální zpravodajství. A to je vše. Rozhodně nebudeme diktovat, jaké má být zpravodajství. Jen chceme, a máme na to nějaké kontrolní systémy, aby zprávy byly objektivní," dodal Šmejc.

Manipulace s byznysem, politikou a médii ve střední Evropě

Stejně jako před několika lety však politika ovlivňuje několik podniků PPF, a to nejen v Asii, ale i v celé Evropě. Patrné je to zejména na zapojení PPF do slovenského digitálního mýtného systému prostřednictvím společnosti Sky Toll, která je součástí holdingu ITIS, zastřešujícího PPF, do něhož patří i české mýto a technologické společnosti TollNet a PaySystem.

Sága Sky Toll se datuje od roku 2009, tedy od doby prvního kabinetu populistického premiéra Roberta Fica. Od té doby slovenské nevládní protikorupční organizace a novináři kritizují její služby jako předražené. Úspěch dříve neznámé společnosti Sky Toll také předznamenal expanzi společností, které jsou nyní propojeny prostřednictvím ITIS Holding, na trhy digitálního mýta v Česku a Slovinsku, přičemž jako další destinace se podle zpráv rýsuje Chorvatsko.

Ve světle aktivit Sky Toll brali mnozí slovenští novináři tvrzení PPF o oddělení politiky a byznysu skepticky. Někteří z nich bili na poplach poté, co Markíza loni na podzim zrušila svůj politický podcast Cirkus Politikus a poté, co dlouholetého ředitele zpravodajství televize Henricha Krejču nahradil Martin Kratochvíl, kterého jeden ze zkušených slovenských novinářů v soukromém rozhovoru pro Visegrad Insight označil za "mediálního žoldáka".

Do té doby slovenská mediální scéna připomínala "mediální válku" ve Slovinsku za posledního kabinetu populistického pravičáka Janeze Janši v letech 2020-22, zejména poté, co Fico označil Markízu, deníky SME a DennikN a internetový zpravodajský portál Aktuality.sk za "nepřátelská média".

V březnu kabinet předložil legislativní návrh, jehož cílem je restrukturalizace veřejnoprávní RTVS, což by automaticky znamenalo vyhazov současného vedení. Tento návrh vyvolal domácí protesty a mezinárodní kritiku, která obvinila Ficův kabinet ze snahy ovládnout RTVS. Novináři RTVS v souvislosti s posledním vývojem situace zesílili své protesty a vyhlásili stávku, ale vládnoucí koalice prosadila 20. června sporný zákon v parlamentu, kde má těsnou většinu 78 ze 150 zákonodárců.

Navíc krátce poté, co Kovačič v květnu kritizoval vedení Markízy, byl pořad Na tělo pozastaven, což vyvolalo stávkovou pohotovost zaměstnanců Markízy podporujících Kovačiče. V reakci na to se za vedení Markízy postavil slovenský ministr obrany Robert Kaliňák, jeden z nejbližších Ficových spolupracovníků ve vládní straně Smer.

Kaliňák tvrdil, že mezi liberálními novináři na Slovensku existuje "politická zaujatost" proti Ficově vládě. "Odmítáme zaujatost politických aktivistů, kteří se vydávají za novináře," řekl Kaliňák na adresu oceněného Kovačiče. A dodal: "Jako vláda nemůžeme akceptovat, aby jakýkoli novinář, který není schopen respektovat pravidla vyváženosti, řešil neshody se zaměstnavatelem prostřednictvím pirátského vstupu." Za důvod podání kontroverzního legislativního návrhu zaměřeného na restrukturalizaci RTVS označil také "nevyváženost [politických] diskusí".

Kaliňákovo prohlášení z konce května přišlo dva týdny po atentátu na Fica, kdy začínalo být zřejmé, že střelba pravděpodobně nezchladí agresivní rétoriku používanou vládními politiky. Ve vzácném okamžiku se bezprostředně po střelbě vláda i opozice spojily a pokus o atentát odsoudily, ale neustálé útoky na liberální média v zemi signalizují, že období relativního klidu je u konce.

Proti této vyhrocené atmosféře se česká pobočka Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI) obrátila otevřeným dopisem na většinového vlastníka PPF, vdovu po Petru Kellnerovi Renátu a Šmejce. Předseda dozorčí rady a redaktor časopisu Reportér Robert Čásenský v něm napsal, že "osobní záruky za setrvání" pořadu Na telo a Kovačiče v programu Markízy "mohou být prvním krokem k potvrzení Vašeho předsevzetí hájit a podporovat svobodnou žurnalistiku". Zdůraznil, že "svoboda médií na Slovensku a v Česku je vzhledem k blízkosti publika v obou zemích a vzájemnému sdílení mediálních obsahů těžko oddělitelná".

Kellnerova smrt zanechala PPF beze změny

Pod dohledem Šmejce, který Kellnera v čele PPF vystřídal po přechodném období po Kellnerově smrti v roce 2021, PPF tvrdila, že její odchod z ruského trhu - kde skupina působila v dopravě, realitách, bankovnictví a dalších oblastech - byl "eticky správný". Po ruské invazi na Ukrajinu si však lze jen těžko představit, že by image PPF odolala rostoucí kritice společností, které v Rusku stále působí.

Přestože rostoucí angažovanost PPF v Rusku od počátku roku 2000 odrážela éru strany Jednotné Rusko Vladimira Putina bez větší pozornosti pražských médií, je nepravděpodobné, že by tato relativní neznámost pokračovala. Sám Šmejc navíc v květnu novinářům řekl, že odchod z ruského trhu, kde v roce 2000 dohlížel na aktivity PPF, byl také "obchodně správným rozhodnutím, protože je stále obtížnější tato aktiva prodávat".

PPF tam stále prodává svá nemovitostní aktiva a prodej PPF životní pojišťovny čeká na schválení ruskými úřady.

Možná ještě více než to, co se v PPF změnilo, ukazuje případ Markízy to, co se nezměnilo. Jak napsal Visegrad Insight v únoru 2021, PPF čelila obvinění z navázání obchodní spolupráce se společností Telekom Serbia, kterou většinově vlastní stát. Srbská opozice a nezávislí novináři popisují, že Telekom Serbia je pod pevnou kontrolou autokraticky smýšlejícího srbského prezidenta Aleksandara Vučiće a jeho vládnoucí Srbské pokrokové strany (SNS).

Visegrad Insight byl jedním z médií, která zkoumala uniklou prezentaci společnosti Telekom Serbia. V této prezentaci vedení popsalo spolupráci s tehdejší společností Telenor (nyní Yettel) patřící PPF jako vedoucí k "úplnému zničení" SBB, která je součástí skupiny United Group, jejíž média dávají prostor srbské opozici a kritikům vlády. V rámci této spolupráce by srbský státní operátor poskytl společnosti Telenor přístup k telekomunikační infrastruktuře.

PPF tyto zprávy odmítla jako součást podle ní tvrdých konkurenčních praktik v regionu. Nevládní organizace a novináři, kteří nejsou spojeni s vládou, však popisují, že mediální a telekomunikační sektor v Srbsku zjevně postrádá takovou míru plurality, jakou lze pozorovat na západních trzích.


Historická sonda EU?

Prodej kontrolního podílu ve výši 50 % plus jeden podíl v aktivech PPF Telecom v Bulharsku, Maďarsku, Srbsku a na Slovensku v roce 2023 poprvé přivedl PPF na titulní stránky novin, především kvůli uvedení společnosti Emirate Telecommunication Group Company (e& nebo Etisalat) na tři trhy EU a jednu kandidátskou zemi EU.

Podle bruselského právníka Aleca Burnsidea, kterého citoval list Financial Times, bude nedávno oznámené šetření EU v souvislosti s touto transakcí "prvním využitím nových pravomocí [EU] v rámci nařízení o zahraničních subvencích (FSR)". Toto vyšetřování přichází v souvislosti s obavami, že společnost e&, jejímž většinovým vlastníkem je stát, získala na tuto transakci státní financování, což jí poskytlo nespravedlivou výhodu oproti konkurenci na trhu.

"FSR nám umožňuje řešit narušující podporu ze strany třetích zemí při akvizicích podniků v EU," komentovala to Margrethe Vestagerová z Evropské komise (EK).

Zdroj v angličtině  na serveru VIsegrad Insight ZDE

"Údajné dotace mají zejména podobu neomezené záruky SAE a úvěru od bank kontrolovaných SAE, které transakci přímo usnadňují," uvedla EK v tiskové zprávě zveřejněné na začátku tohoto měsíce.

EK musí rozhodnout do 15. října. Ať už transakci schválí, nebo ne, případ již nyní ilustruje pozoruhodnou obchodní historii PPF se zeměmi, kde se prolínají obchodní a státní zájmy. V tomto ohledu se modus operandi PPF výrazně nezměnil.

Petr Kellner vybudoval společnost s využitím vládních kontaktů v éře české a ruské postkomunistické privatizace a tento přístup zakotvil i ve výběru manažerů, z nichž mnozí dodnes tvoří páteř společnosti, včetně jeho spolupracovníka Jiřího Šmejce.

K dalším patří finanční ředitelka Kateřina Jirásková a její manžel Petr Jirásko, který stojí v čele PPF Banky orientované převážně na soukromou klientelu a který byl již pevnou součástí jádra PPF.

Co se od dob Kellnerova rozkvětu změnilo, je pokračující prorůstání PPF do oblasti IT, médií a zábavy, a to nejen ve střední a jihovýchodní Evropě, ale také v Německu, Švédsku a Polsku.

Kromě toho si PPF zachovala image společnosti, která je lhostejná k erozi demokracie a není ochotna čelit autokratickým režimům. To v kombinaci s rostoucím zaměřením PPF na digitální trhy představuje spíše znepokojivé signály.

Pokud vedení PPF hovoří o "objektivitě" podobně jako Robert Kaliňák a další členové slovenské vlády, pak je třeba se ptát, jaký typ objektivity PPF sleduje. Tedy zda jde o stejnou touhu po "objektivitě", která údajně přiměla úřadující slovenský kabinet k překreslení mediální krajiny v zemi a kterou kritici odsuzují jako skryté uchopení moci.

1
Vytisknout
2985

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2024