Co znamená pád ukrajinského Bachmutu?

25. 5. 2023

čas čtení 8 minut

Rusové po měsících bojů dobyli východoukrajinské město Bachmut. Děje se tak v době, kdy světoví lídři slibují Ukrajině další pomoc a zbraně - včetně sofistikovaných letounů F-16 americké výroby - v naději, že její ozbrojené síly budou schopny provést tolik očekávanou protiofenzívu.

Požádal jsem dva přední odborníky na Rusko z Quincyho institutu - Anatola Lievena a George Beebeho - o jejich názory na to, co toto zjevné vítězství Ruska ve skutečnosti znamená a jak může změnit válečnou situaci.

Co si navíc můžeme vyložit z transferu stíhaček F-16 na Ukrajinu? Hrozí vzhledem k novým skutečnostem eskalace v širší konflikt mezi NATO a Ruskem? Kde zůstávají ti, kteří by rádi přešli od bojů k příměří?

Kelley Vlahos: Rusové po mnoha měsících bojů obsadili město Bachmut. Co to znamená z taktického a strategického hlediska pro obě strany?

George Beebe: Myslím, že skutečný význam tohoto vítězství bude zřejmý až za nějakou dobu. Myslím, že mnoho vojenských expertů tvrdí, že Bachmut sám o sobě není strategicky důležitý, že jeho obsazení pravděpodobně nepovede k nějakému průlomu pro Rusy, který by jim umožnil rychlý postup do dalších ukrajinských měst; nebo obklíčení, nebo schopnost prolomit obranu Ukrajiny. Nemyslím si, že k tomu dojde.

Větší otázkou je, zda rozhodnutí Ukrajiny zahájit totální obranu Bachmutu - navzdory jeho nedostatečnému strategickému významu - povede k ochromení její schopnosti zahájit novou protiofenzívu jinde, což je něco, co dlouho plánovala a o čem dlouho veřejně mluvila. A domnívám se, že mnoho západních vojenských expertů, včetně představitelů Pentagonu, již dlouho na Ukrajince naléhalo, aby se z Bachmutu stáhli, a zachovali si tak svou vojenskou sílu a munici pro důležitější bitvy v budoucnosti.

Zelenskij však tuto radu v podstatě ignoroval a rozhodl se, že vyšle další vojáky - včetně některých nejlepších ukrajinských jednotek - aby se pokusili Bakhmut udržet. Udělal z toho docela teatrální představení. Vzpomínáte si, že když loni v prosinci přijel do Washingtonu, přivezl z Bachmutu vlajku odebranou tamním obráncům, kterou zcela slavnostně daroval americkému Kongresu jako symbol odhodlání Ukrajiny město udržet a porazit ruské síly. To se ale nepodařilo. Teď je jasné, že všechno, co Ukrajinci do jeho obrany vložili, nakonec přišlo vniveč, a teprve se uvidí, jaké to bude mít širší důsledky pro schopnost Ukrajiny zatlačit Rusko zpět. Soudím ale, že ve Washingtonu dnes spousta lidí kroutí hlavou nad tím, co tím Zelenskij vlastně sledoval.

Anatol Lieven: Ano, s tím vším souhlasím. Ještě bych dodal, že si nemůžeme být jisti, jak velké škody způsobila ruským ozbrojeným silám tato dlouhá opotřebovací bitva. Určitě i ony utrpěly těžké ztráty. Předpokládám, že jedna klíčová otázka se samotnými boji zcela nesouvisí. Jde o to, co to udělá s prestiží šéfa ozbrojené skupiny Wagner Jevgenije Prigožina. Posílí to jeho pozici v ruské vnitřní politice? 

George Beebe: Ano, s tím souhlasím. Wagnerovci získali určitý kredit u veřejnosti. Mám za to, že Kreml se snaží jít po velmi tenké hranici mezi využitím Wagnera a Prigožina pro širší ruské národní cíle a zároveň si nevytvořit potenciálního politického soupeře nebo muže na bílém koni, jehož politický vliv by se mohl vymknout kontrole. Takže se snaží najít rovnováhu, ale ani zde není jasné, jak to dopadne.

Kelley Vlahos: To všechno se tedy děje v době, kdy Spojené státy vydláždily cestu pro transfer moderních stíhaček F-16 na Ukrajinu a kdy vedení G7 přislíbilo další pomoc a zbraně Ukrajině. Vnímáte nyní větší zapojení NATO do konfliktu, aby zvrátilo to, co se zdá být ruským vítězstvím, jakkoli symbolickým? Otevírá se cesta k další eskalaci?

Anatol Lieven: Ano, myslím, že to je nepochybně záměr NATO a Ameriky. Otázkou je, zda to bude fungovat. A také samozřejmě, kde Ukrajinci zaútočí, protože se vesměs očekávalo, že zaútočí směrem k Azovskému moři ve snaze rozetnout ruské pozice na dvě části; nicméně když už to avizovali, dali Rusům spoustu času na přípravu. A satelitní snímky ukazují několik linií ruské obrany. Na druhou stranu, kdyby se Ukrajinci pokusili o další protiútok v Donbasu, mohli by se zaplést do další opotřebovací bitvy bez jakéhokoli průlomu.

Takže určitě se NATO snaží posílit Ukrajince, a pokud Rusové Ukrajince udrží na jejich obraných liniích, tak už nebudou mít takovou motivaci k eskalaci. Ale problém je v tom, že pokud podpora NATO zabere a Ukrajinci skutečně ruské linie prorazí, tak si myslím, že je velká šance, že Rusko sáhne k eskalaci. Nevíme však, k čemu to povede.

George Beebe: Ano, souhlasím. S Rusy jsme v dynamické eskalaci. Jsme v ní už delší dobu. Na každý ruský postup nebo eskalační krok Západ odpovídá, a je tomu i naopak. Stále není úplně jasné, kolik F-16 Ukrajinci obdrží a jak rychle je získají. Nicméně jsou to obtížně provozovatelná letadla, což se bez rozsáhlé podpory Západu neobejde. Tyto letouny potřebují obrovské množství údržby a vyžadují dlouhé a relativně dobře udržované vzletové a přistávací dráhy. A těch mají Ukrajinci velmi málo. Takže buď budou muset na Ukrajině modernizovat stávající ranveje, aby se na ně tato letadla vešla, nebo budou muset startovat z leteckých základen zemí NATO.

Obě varianty jsou problematické, protože pokud zmodernizují přistávací dráhy, Rusové to zaznamenají. Takže v podstatě budou Rusům signalizovat, kde by měli útočit, aby ochromili schopnost Ukrajiny s těmito letadly operovat. A pokud budou operovat z leteckých základen NATO, pak se Rusové budou muset rozhodnout, zda zaútočí na základny, ze kterých tato letadla startují. A v každém případě je Ukrajinci nebudou moci sami udržovat. Budou je muset posílat na údržbu do zemí NATO, nebo Západ bude muset na Ukrajinu umístit své posádky, které budou údržbu provádět tam. Takže se domnívám, že se jedná o akt, který má spoustu eskalačního potenciálu.

Odhaduji, že čím častěji Ukrajincům docházejí rakety protivzdušné obrany, tím více roste tlak na Západě, aby jim poskytl F-16. My prostě nemáme rakety, které bychom jim mohli dodat. A jediný způsob, jak můžeme zajistit, aby Ukrajinci nebyli bezbranní proti ruským leteckým útokům, je poskytnout jim tento druh podpory. Takže si myslím, že je to vlastně špatné znamení, pokud jde o hodnocení stavu ukrajinské protivzdušné obrany ze strany Západu.

Kelley Vlahos: To je dost děsivé. Jsme podle vašeho hodnocení blíže k tomu, abychom mluvili o příměří, nebo jsme od něj dnes mnohem dál, než jsme byli po zprávách o transferu F-16 a pádu Bachmutu? Mohlo by za této situace v blízké budoucnosti dojít k nějakým diplomatickým rozhovorům?

Anatol Lieven: V prohlášení G7 se objevil požadavek na úplné stažení Ruska. Nemluví se konkrétně o stažení z celého ukrajinského území okupovaného od roku 2014. Ale rozhodně to není povzbudivé znamení pro jakýkoli kompromis. Ale nakonec budeme muset prostě vycházet z toho, co se stane na bojišti. Protože v posledních týdnech a měsících jsme opakovaně slyšeli názory, že pokud se Ukrajině nepodaří v letošním roce dosáhnout významného vítězství, tak současnou úroveň pomoci nebude možné udržet. George měl naprostou pravdu, pokud jde o naši neschopnost poskytnout Kyjivu rakety protivzdušné obrany. Ale nakonec jde o válečný konflikt a rozhodující bude vývoj na bojišti - nebo nedostatek progrese na bojišti.

George Beebe: Myslím, že v tuto chvíli jsou si obě strany velmi vzdálené. Ani Ukrajina, ani Rusko nejsou nakloněny kompromisu. A prohlášení G7 a rozhodnutí Washingtonu poskytnout letouny F-16 mě nenaplňuje vírou, že se Spojené státy blíží snaze najít z krize nějaké východisko. Jediná povzbudivá věc, pokud jde o mír, je, že ostatní země světa - Čína, Brazílie, Vatikán - se zřejmě více než kdy jindy snaží nějaké východisko nalézt.

 

Celý článek ZDE

0
Vytisknout
6569

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2023