O umění a umělé inteligenci

10. 3. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
S velkým zájmem jsem poslouchal na Radiožurnálu rozhovor Lucie Výborné s Petrem Koubským o umělé inteligenci, která podle Koubského brzy nahradí většinu toho, čemu říkáme „kreativní duševní práce“, a která tak ukáže na to, co je skutečně kreativní, co nahradit nepůjde. Sám Koubský o své vlastní práci vědeckého novináře řekl, že bude nahrazena umělou inteligencí, tedy vlastně není kreativní.

Přímo tomu se ale nechci věnovat. V debatě mne mnohem více zaujal Koubského důraz na to, že umělá inteligence nemyslí lidsky a lidsky myslet nebude, protože jde o stroj. Bohužel to nešlo dále až k důrazu na to, že naše lidská inteligence je podložena emocemi a biologickými potřebami, evolucí a ontogenezí. My máme dětství, máme hlad, máme emoce, máme sex, to stroje nemají. Vznikáme splynutím spermie a vajíčka, učíme se jako novorozenci a malé děti, že máme potřeby, že potřebujeme péči a emocionální vztah ke světu. Jsme kulturní, historické bytosti. Kdyby dnes napsal někdo něco přesně jako Dante Alighieri, bylo by to něco zcela jiného, v jiném kulturním kontextu. Už nemůžeme nikdy být jako Dante, protože jeho doba je pryč. A pokud chceme rozumět Dantovu dílu, musíme rozumět jeho době, jeho četbě, jeho lidskému osudu.

To je přesně bod, kdy si říkám, že nastává čas velkého testu všech teorií, které kdy chtěly chápat umělecká díla „bez autora“. Petr Koubský tvrdil, že umělá inteligence dnes už má ve své databázi i umělecké obrazy, takže, zdá se mi, že brzy bude „malovat“ originální umělecká díla. Co je ale dílo bez tvůrce, bez jeho osudu, jeho doby, jeho emocí? Podle mne nic. Vždy jsem si to myslel, vždy mne nesmírně zajímaly deníky, korespondence umělců a vědců, jejich osobnosti, abych si našel cestu k jejich dílu, myšlenkám, postojům. Neznamená to v žádném případě, že kdo zná život umělce, jeho dobu, najde cestu k jeho dílu. To velmi důmyslně a tvrdě kritizuje Proust ve svých esejích o Saint-Beuvovi. Totiž každý, kdo chce chápat umění autenticky, musí vyjít z toho, že on sám má svůj unikátní osud, své unikátní zážitky, svou unikátní dobu a kulturu, a teprve tak, v samotě vlastního nitra, se může potkat s uměleckým dílem, zkoumat sebe sama. Umění jako baterka pro poznání vlastního vnitřního života, pro cestu za prožitky vlastního života, protože bez umění je nelze vidět. A je jasné, že pokud si dva lidé vezmou to samé dílo, uvidí ve svém nitru různé věci.

Někdo by mohl říci, že pokud potřebujeme umělcův životopis pro chápání jeho díla, nemůžeme např. chápat Homérovy eposy. To ale není pravda. Jistě bychom je chápali lépe, kdybychom věděli, kdo přesně Homér byl, pokud vůbec byl. Nicméně je jasné, že musíme při čtení „jeho“ eposů vycházet z doby, kdy ty eposy vznikly, že musíme uvažovat nad tím, co ten člověk nebo ti lidé, nejen tvůrci, ale i ti, kdo to tradovali, chtěli říci, co vlastně vyprávějí, jaký svět a proč popisují. A to ne proto, že bychom věřili, že se tak dostaneme k nějakému pravému výkladu díla, nebo nedej Bože že bychom si mysleli, že se máme vrátit do těch dob a vnímat ty texty jako Řek doby před Kristem, ale proto, abychom si mohli tím uměním svítit ve svém nitru.

3
Vytisknout
5369

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2023