Zemřel James Lovelock, autor teorie Gaia

28. 7. 2022

čas čtení 14 minut
Objevy vědce Jamese Lovelocka měly obrovský vliv na naše chápání globálního vlivu lidstva a na hledání mimozemského života. Jako energický spisovatel a řečník se stal hrdinou  hnutí zelených, ačkoli patřil k jeho největším kritikům.

Jeho výzkumy upozornily na některé problémy, které se staly nejintenzivnějšími obavami o životní prostředí na konci 20. a na počátku 21. století. Mezi ně patří zákeřné šíření průmyslových škodlivin živým světem, ničení ozonové vrstvy a  hrozba globálního oteplování. Podporoval jadernou energetiku a hájil chemický průmysl - a jeho varování nabývala stále více apokalyptických tónů.

 

"Planeta, na které žijeme, se může pouze otřást, aby to způsobilo smrt milionu lidí," napsal Lovelock v roce 2006. "Ale to není nic ve srovnání s tím, co se může brzy stát; nyní Zemi zneužíváme natolik, že se může zvednout a přejít zpět do horkého stavu, v jakém byla před 55 miliony let, a pokud se tak stane, většina z nás a našich potomků zemře." V projevu v Královské společností označil zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu z roku 2007 za "nejděsivější oficiální dokument, jaký jsem kdy četl".


Lovelock, který zemřel v den svých 103. narozenin, byl známý především díky teorii Gaia, kontroverzní myšlence, kterou navrhl v 60. letech 20. století a kterou v 70. letech rozvinul společně s americkou bioložkou Lynn Margulisovou. Navrhli radikálně odlišný pohled na evoluci života. Jejich teorie zpochybnila pohled na Zemi jako na pouhou hroudu z kamení, pasivního hostitele milionů druhů rostlin a živočichů, kteří se jednoduše přizpůsobili svému prostředí. Teorie Gaia tvrdí, že tyto nesčetné miliony organismů nejen soupeří, ale také spolupracují, aby udržely prostředí, v němž život dokáže dále existeovat v procesu koevoluce.

Tato teorie  se nelíbila mnoha vědcům, například Richardu Dawkinsovi, evolučnímu biologovi, který ji považoval za hluboké kacířství proti teorii přírodního výběru Charlese Darwina, zakotvené v tezi o přežití nejsilnějších.

Gaia se okamžitě stala inspirací pro hnutí zelených, ale trvalo roky, než ji vědecký establishment otevřeně uznal. To přišlo v roce 1988, kdy Americká geofyzikální unie uspořádala v kalifornském San Diegu setkání, na kterém se sešli přední fyzikové, biologové a klimatologové, aby zvážili důkazy o Gaie a diskutovali o jejích důsledcích pro budoucnost vědy.

V roce 2001 se v Amsterdamu sešlo více než 1 000 vědců, kteří prohlásili, že se planeta "chová jako jednotný samoregulující se systém složený z fyzikálních, chemických, biologických a lidských složek". Lovelock a Margulisová v podstatě zvítězili: o detailech se dalo diskutovat, ale obecný spor byl rozhodnut.

Na počátku své kariéry Lovelock vymyslel techniky zmrazování a následného oživování buněčných tkání, a dokonce i celých zvířat, například křečků. V roce 1954 jen tak pro zábavu použil mikrovlnné záření z magnetronu s nepřerušovanou vlnou k uvaření brambory. "Byla to možná první funkční mikrovlnná trouba použitá k uvaření jídla," napsal. "Pokud ano, pak jsem ji skutečně vynalezl."

S herci Leem McKernem a Joan Greenwoodovou pracoval na dramatu BBC The Critical Point (1957) o experimentálním zmrazení člověka a použil podomácku vyrobený elektronický generátor zvuku k simulaci selhávajícího dechu, slábnoucího tlukotu srdce a smrtelného chropotu herce. Později se nechal slyšet, že jeho nahrávka inspirovala BBC k založení průkopnické radiofonické dílny.

Navrhl nové typy mimořádně citlivých přístrojů, které dokázaly zjistit přítomnost nepředstavitelně malých koncentrací člověkem vyrobených  chemických látek v plynech. Když byly použity ke studiu chemického složení atmosféry, dokázaly šíření chlorofluorouhlovodíků (CFC) jako zdroje ničení ozonové vrstvy. Podobně odhalily hromadění pesticidů v tkáních prakticky všech živých tvorů, od tučňáků v Antarktidě po mateřské mléko lidí  v Evropě a USA.

Po celý svůj život měl vynalézavé nápady. Společně s Chrisem Rapleym, tehdejším ředitelem londýnského Muzea vědy, Lovelock v roce 2007 v časopise Nature navrhl způsob, jak by lidé mohli rozvířit světové oceány, aby stimulovali růst řas, odčerpali z atmosféry oxid uhličitý, zvýšili tvorbu mraků odrážejících sluneční světlo, a tím zmírnili globální oteplování.

Lovelock se narodil v Letchworth Garden City v hrabství Hertfordshire, ale vyrůstal v Brixtonu v jižním Londýně, kde jeho rodiče Tom a Nellie provozovali obchod s rámy na obrazy. Vzdělání získal na místním gymnáziu Strand School. V raném věku objevil veřejnou knihovnu, která podle jeho slov v něm vzbudila fascinaci vědou. Ve srovnání s tím mu hodiny přírodních věd ve škole připadaly nudné.

V neomezené svobodě knihovny nasával informace o astronomii, přírodopisu, biologii, fyzice a chemii, a to se stejnou chutí jako z vědeckofantastické literatury nebo z jakékoli vědecké učebnice, která ho zaujala. Lovelockův praktický talent měl také volnou ruku. Vzpomínal, že jako školák vynalezl pomůcku, ukazatele rychlosti, který držel z okna při jízdě vlakem.

Jeho rodiče nemohli syna na univerzitě podporovat, a tak Lovelock získal práci laboratorního technika v průmyslu a studoval pro bakalářský titul na večerních kurzech. V roce 1940 nastoupil do Národního ústavu pro lékařský výzkum (NIMR) v Mill Hill, kde zůstal 20 let. Poté byl kvakerem a během druhé světové války z etických důvodů odmítl bojovat.

Během svého působení v NIMR získal doktorát z biomedicínských věd a vytvořil nejdůležitější ze svých vynálezů, detektor elektronového záchytu. Bylo to zařízení velikosti krabičky od zápalek, které dokázalo detekovat a měřit nepatrné stopy toxických chemikálií. Stejně jako mnoho jiných velkých vynálezců nebyl Lovelock zrovna týmový hráč. Toužil po nezávislosti. Detektor elektronového záchytu mu vydělal dost peněz, aby tuto svobodu získal, a v pozdějších letech o sobě rád mluvil jako o "nezávislém vědci od roku 1964".

"Každý umělec nebo spisovatel by pochopil," napsal ve své autobiografii Pocta Gaie (2000), "že někteří z nás nevytvářejí to nejlepší, když je někdo řídí."

Lovelockův přechod k nezávislosti začal, když v roce 1961 opustil NIMR a začal pracovat pro americkou vesmírnou agenturu NASA. Byl vyzván, aby navrhl experimenty pro sérii bezpilotních kosmických sond Surveyor, které měly zkoumat povrch Měsíce předtím, než americká vláda schválí pokus astronautů Apollo o přistání na Měsíci.

Z projektu na Měsíci se přesunul do týmu meziplanetárního výzkumu společnosti NASA v Laboratoři tryskového pohonu (JPL) v Pasadeně v Kalifornii, kde se zabýval nápady na hledání známek života na Marsu. Byl překvapen nedostatkem návrhů z univerzit a výzkumných ústavů na žádost NASA o návrhy na studium biologických aspektů rudé planety.

Nedostatek zájmu přičítal posedlosti molekulární biologií a genetickou evolucí, kterou vyvolal ohromující objev Francise Cricka a Jamese Watsona o tom, jak je genetický kód nesen DNA. Lovelock byl zklamán posunem zaměření výzkumu v biologii od velkého k malému. Studium života se soustředilo spíše na bližší zkoumání molekul a atomů než na celé organismy, z čehož vyplývalo, že celek nikdy není víc než součet jeho částí a vědci mohou zjistit, jak organismy fungují teprve, když je rozeberou na kousky.

Lovelockovy experimenty s hledáním známek života na Marsu byly pojaty zcela jinak, spíše holistickým než redukcionistickým přístupem; jeho přístup měl důležitý vliv na myšlení, které sdílel s Margulisovou při vytváření principů teorie Gaia.

Plány společnosti NASA na hledání důkazů mimozemského života byly zpočátku zaměřeny na sousední planety Země, na Venuši a na Mars. Lovelock na základě studia chemického složení jejich atmosfér předpověděl, že Mars i Venuše budou bez života. Pak se s trochou čistě laterálního myšlení zamyslel nad tím, jak by se Země mohla jevit mimozemské inteligenci.


Tuto myšlenku rozvíjel v rozhovoru s Dianou Hitchcockovou, kolegyní z JPL, o tom, proč jsou mezi atmosférou Země a atmosférou Marsu a Venuše tak extrémní rozdíly. Řekl, že závěr, ke kterému dospěl, byl pravděpodobně okamžikem zrození Gaii.

Atmosféry Marsu i Venuše se skládají z více než 95 % z oxidu uhličitého a malého množství dusíku, kyslíku a dalších plynů. Naproti tomu atmosféra Země obsahuje 77 % dusíku a 21 % kyslíku se stopami oxidu uhličitého a dalších plynů. Hledal vysvětlení, proč je atmosféra Země tak odlišná a v naší sluneční soustavě jedinečná. Zvláště ho mátl důkaz, že sluneční energie se během tří a půl miliardy let existence života na planetě zvýšila o 30 %, a přesto teplota zemského povrchu zůstala konstantní.

Lovelock se domníval, že podle standardní fyziky by se měl povrch planety s rostoucím žárem spíše drasticky oteplovat než zůstávat chladný. Jediným vysvětlením bylo, že Země je samoregulující se systém, který našel způsob, jak zachovat rovnováhu: a že organismy na Zemi udržují své prostředí stabilní. Odůvodnil to tím, že zemská atmosféra je díky živým a dýchajícím obyvatelům neustále se měnící rovnováhou plynů, zatímco marťanská atmosféra je statická.

Regulační mechanismus začal, když nejstarší formy života v dávných oceánech získávaly oxid uhličitý z atmosféry a uvolňovaly do ní zpět kyslík. V průběhu obrovských geologických časových úseků se koncentrace oxidu uhličitého v zemské atmosféře snížila až na současné složení, které zvýhodňuje organismy závislé na kyslíku. Lovelock a Margulisová tvrdili, že biosféru planety Země lze považovat za samovyvíjející se a samoregulující se systém, který nevědomě a nenápadně manipuluje atmosférou, vodou a horninami ve svůj prospěch.

Když Lovelock rozvíjel svou teorii, popsal své myšlenky svému tehdejšímu příteli a sousedovi z vesnice Bowerchalke ve Wiltshire, spisovateli Williamu Goldingovi, a požádal ho o radu ohledně vhodného názvu. Golding navrhl jméno Gaia, podle řecké bohyně, která vyvedla živý svět z chaosu.

Jako ilustraci teorie Gaia Lovelock vymyslel model koevoluce Daisyworld. Daisyworld zahrnoval pole černých a bílých sedmikrásek. Pokud se zvýšila teplota, černé květy absorbovaly více tepla než bílé a uschly. Bílé sedmikrásky se množily. Nakonec bílé sedmikrásky odrazily více tepla zpět do vesmíru, čímž se planeta opět ochladila a umožnila černým sedmikráskám znovu vyrůst.

Přestože Gaia měla velký vliv na hnutí Zelených, Lovelock, jak sám přiznal, "nikdy nebyl zcela na straně environmentalismu". Působil jako konzultant firemních skupin, jako jsou Hewlett-Packard a Shell, a v knize Pocta Gaie napsal: "Příliš mnoho zelených nejenže nezná vědu, ale vědu nenávidí." Přirovnal je k "jakési globální příliš úzkostlivé matce, která se tak obává malých rizik, že ignoruje skutečná nebezpečí". Přál by si, aby "dospěli" a zaměřili se na skutečný problém: "Jak můžeme nakrmit, ubytovat a obléci početnou lidskou rasu, aniž bychom zničili životní prostředí ostatních tvorů?".

Na rozdíl od většiny ekologů Lovelock upřednostňoval jadernou energii. "Někdy v příštím století, až se začnou projevovat nepříznivé účinky klimatických změn, se lidé budou s hněvem ohlížet na ty, kteří nyní tak pošetile pokračují ve znečišťování životního prostředí spalováním fosilních paliv, místo aby přijali blahodárnost jaderné energie. Je naše nedůvěra k jaderné energii a geneticky modifikovaným potravinám opodstatněná?" zeptal se.

Podal více než 40 patentů, napsal přes 200 vědeckých prací a několik knih o teorii Gaia. Byl vyznamenán vědeckými medailemi a zasypán mezinárodními cenami a čestnými doktoráty britských a dalších univerzit.

Od své první knihy Gaia: Nový pohled na život na Zemi (1979) až po poslední, kterou vydal ve svých 99 letech, psal Lovelock elegantně a přesvědčivě. Zůstal optimistou. V knize Novacene (2019) pronesl něco, co nazval "výkřikem radosti" z kolosálního rozvoje lidského poznání během svého života, a doufal v možnou záchranu lidstva novou generací uměle inteligentních kyborgů, kteří by - na rozdíl od mnoha jeho souputníků - pochopili význam ostatních živých tvorů pro udržení obyvatelné planety.

V roce 1977 se Lovelock se svou ženou Helen - již nemocnou roztroušenou sklerózou - přestěhoval z Bowerchalke do Coombe Mill nedaleko hranic Devonu a Cornwallu. Jeho sídlo tam se rozrostlo  v 35akrovou lesní experimentální farmu. V pozdějších letech žil v Abbotsbury nedaleko dorsetského pobřeží.

Helen (rozená Hyslopová), kterou si vzal v roce 1942, zemřela v roce 1989. Jeho druhá žena Sandy (rozená Orchardová), kterou si vzal v roce 1991, ho přežila spolu se dvěma syny Andrewem a Johnem a dvěma dcerami Jane a Christine z prvního manželství.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
4804

Diskuse

Obsah vydání | 2. 8. 2022