Jalovost české debaty o klimatické krizi

28. 7. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Zatímco v těchto dnech na evropském a americkém kontinentu zuří klimatickou krizí akcelerované požáry, Českou republiku nevyjímaje, stále se najdou tací, kdo primární globální riziko ohrožující přežití lidské civilizace bagatelizují. Mezi tuzemskými bagatelizátory je nepříliš překvapivě i český premiér Petr Fiala. Ten se nechal slyšet, že kupříkladu sucha na jižní Moravě „jsou průvodním jevem určité změny“. 

 

Český premiér se elegantně vyhnul adjektivu „klimatické“, přičemž samotné slovo změna je ve světle padajících teplotních rekordů eufemismus, neboť ve světových médiích se běžně hovoří o globálním ohřívání či klimatické krizi. Po Fialovi už vůbec nemůžeme chtít, aby se pustil do rozboru toxických napajedel postupného klimatického rozvratu, jelikož by musel totálně přehodnotit svůj světonázor. Ale jak už bylo řečeno; po šéfovi Strakovy akademie a vrcholném představiteli klimaskeptické partaje toho příliš požadovat nemůžeme.

Je spíše zarážející, že se k určité formě bagatelizace uchylují i někteří odborníci i novináři píší pro „zelené“ tiskoviny. Přestože nelze jednotlivé jevy automaticky přičítat klimatické nouzi, obecně platí, že různé přírodní pohromy jsou akcelerovány kolabujícím klimatem, a to jak v intenzitě, tak ve frekvenci. Takže obdobné požáry – jako je ten, který stravuje lesy v Českém Švýcarsku – lze v důsledku klimanouze očekávat častěji.

Kupříkladu Martin Adámek z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Novinky říká, že „rozsáhlý požár v národním parku České Švýcarsko, který zasáhl kolem 30 hektarů porostu, nastartuje přirozenou obnovu lesa. Park se podle něj vrátí do stavu před požárem asi za sto let, navíc bude mít vhodnější druhovou skladbu.“ O tomtéž píše Michal Hořejší na stránkách Deníku Referendum. Jenže takový scénář by nastal pouze v případě existence stabilního klimatu, jak tvrdí klimatolog Alexander Ač, který dodává, že stále více studií ukazuje, že i regenerace (přirozených) lesů v oblastech spálených požárem je problematická v důsledku vyšších teplot a sucha.

A zatímco my mudrujeme o prospěšnosti či neprospěšnosti požáru v Národním parku České Švýcarsko, saští ekologové kvůli této přírodní pohromě vyzývají zemskou vládu, aby akcelerovala klimatickou agendu, přičemž o klimatických změnách hovoří i další tamní politikové. 

Ačkoli je pravda, že tuzemský diskurs o globálním ohřívání už drze nekontaminují klausovské bludy, stále se podle mého soudu příliš často nedostáváme k jádru pudla této bezprecedentní krize. Jestliže levicové mediální platformy systematicky a oprávněně kritizují fosilní průmysl s jeho armádu lobbistů, ne tak často se strefují do korporátního kapitalismu coby hnacího motoru antropogenní klimakrize. Přitom nejde výhradně o levicovou myšlenku, nýbrž o poznatky vědců podporovaných v rámci výzkumného a inovačního programu Evropské unie Horizon 2000. Nejenže tvrdí, že kapitalismus – tak, jak ho známe – nedokáže realizovat přechod na čistou energii, ale sám je – v důsledku překážek v zásobování a nedostatku nerostů – garancí nebezpečné změny klimatu.

Ona to vskutku není raketová věda – pochopit, že kapitalismus je hnací silou klimatické změny; ostatně tento názor není vyhrazen pouze akademickému prostředí, ale i některým zahraničním periodikům. Není tudíž divu, že na atraktivitě nabývají různé (staro)nové myšlenkové proudy (degrowth, participativní ekonomika, komunalismus..), s nimiž se můžeme blíže seznámit spíše v zahraničních zdrojích. Nebylo by na škodu, aby se po destruktivních napajedlech klimatické nouze a případných alternativách vůči stávajícímu neudržitelnému statu quo více informovalo i v českém prostředí.

.  

 

 

 

1
Vytisknout
6606

Diskuse

Obsah vydání | 2. 8. 2022