K dějinám Západu a co to vlastně Západ je

22. 4. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
Nedávno jsem v Lidových novinách četl rozhovor s panem kardinálem Dukou, v němž tvrdil, že Západ je definován Jeruzalémem, Athénami a Římem. Co vlastně jména těch měst znamenají? Asi má jít o symboly židokřesťanské (Jeruzalém) a antické (Athény a Řím) kultury. Jenže starověk opravdu není Západ. V čem by se pak Západ lišil od Byzance? Asi jen tím Římem.

V čem se vlastně Západ liší od zbytku světa? Západní vynálezy jsou Věda a průmyslová civilizace, veřejná kontrola moci a lidská práva. V tomto smyslu by se dal Západ definovat jinými třemi městy: Londýn-Paříž-Washington. Je pravda, že jak věda a průmysl, tak veřejná kontrola moci, tak humanismus mají své kořeny někde v italských komunách středověku a že kulturní impulzy, které stojí za Božskou komedií nebo Dekameronem, vycházejí ze sicilské kurtoazie. Ze Sicílie se tedy šířil duch Západu jako rozklad tradičních hodnot a tradiční společnosti směrem do Francie (Gargantua a Pantagruel), Španělska (Done Quijote) a Anglie (Shakespeare).

Baštou průmyslové revoluce a vědy (Newton, Maxwell) se však stala právě Británie, odkud potom také přicházela myšlenka svobody (vybojovávaná v Anglii už od dob Magny Charty) do USA a do Francie. Ve Francii a USA pak osvícenci formulují moderní základy práv občana a člověka a systém brzd a protiváh, jehož první úspěšnou realizací je Ústava USA a americká demokracie. Naopak v kontinentální Evropě nebyl Západ nic stabilního a musel svádět boje o své přežití s různými formami fašismu a bažení po minulosti. Klerikální strana v Dreyfusově aféře, Mussolini, Franco, Hitler, Tiso… nic z toho bychom jistě nemohli označit za Západ, i když francouzští klerikálové z doby Dreyfuse nebo Franco nebo Tiso by se asi dokázali identifikovat s trojicí „Jeruzalém, Athény, Řím“. Západ se v Evropě prosadil až jako důsledek porážky Hitlera po druhé světové válce. Jeruzalém, Athény i Řím (ba i Paříž a Londýn) se staly jen výběžkem americké mocenské hegemonie.

A to je další kruciální otázka, co těmi městy vlastně máme na mysli. Vezmu si jako příklad Athény. Myslí se tím Periklés, Aischylos nebo Thúkydidés? To jsou skutečně lidé, kteří představují vrchol athénské vzdělanosti a moci. Obávám se však, že se Athénami myslí Platón a Aristotelés, tedy lidé, kteří představují úpadek Athén a patří už do jiného světa, v němž Athény nejsou mocností definující svébytný přístup k životu.

Když se ptáme na to, v čem je Západ Západem, musíme hledat to, v čem se liší od zbytku světa, v čem je specifický, svébytný. Až do Galilea nebyl kontrast mezi Západem a zbytkem světa nijak výrazný. Prvním a nejdůležitějším specifikem Západu bylo radikální odmítnutí představ o světě, jaké měli uznané autority předků: pád geocentrismu. Nicméně to byl jen začátek vývoje vědy, jejíž typickou vlastností je rozbíjení intuitivních představ o světě, např. představy o absolutním prostoru a čase, na nichž stála klasická fyzika. Skoro by se dalo říci: hledej intuitivní základy platných teorií a najdeš to, co nové teorie vyvrátí.

Vývoj vědy na samém jejím začátku byl umožněn změnami ve společnosti během středověku a renesance, rozvojem univerzit a postupné dominance městské kultury, z níž vzešel emancipační elán, vedoucí ke hledání svobodné obce a důstojnosti člověka. Odtud také přichází jiné pojetí křesťanství, než je to východní, byzantské. Už Dante, syn epochy italských komun, zuřivě trhá ve své Komedii světskou moc církve na kusy a ve svém Novém životě

nastupuje cestu emancipace lidských emocí a vztahů, která v dnešním Západě ústí až do manželství homosexuálů. Pan kardinál by ale z takového pojetí Západu asi moc radost neměl.

Rád bych na závěr zdůraznil, že věda a průmysl samy nejsou garantem ničeho hezkého. Dají se různě zneužít a jak nacisté, tak bolševici si hráli na vědu, která přináší novou společnost a pravdu. Věda i průmysl jsou produktem západní společnosti, jsou jen prostředkem pro její rozkvět (ačkoli právě západní vynález průmyslového rozvoje možná zničí celou planetu) a nemohou nijak definovat její hodnoty, její pojetí člověka, její úctu ke svobodě, emancipaci a ochraně člověka před zvůlí moci, bídou a zaostalostí mentální i fyzickou. Hledat odpovědi na otázku, proč Západ udělal tolik proti tyranii a bídě a tmářství je třeba hledat jinde než ve vědě nebo průmyslu, je třeba je hledat v pojetí člověka, jak ho podává typicky západní umění a náboženství. Proto také zmiňuji Danta.

1
Vytisknout
6640

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2022