Co to vlastně znamená jednota a solidarita Evropské unie
26. 4. 2022 / Boris Cvek
Komisařka pro hodnoty a transparentnost a místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová v neděli v Otázkách V. Moravce řekla, že východní Evropa vnímá válku na Ukrajině jako svou válku, protože se bojí, že si ji „Putin chce vzít zpět“. Nějaké takové požadavky na omezenou suverenitu zemí, jako je Česká republika, zazněly z Kremlu už před válkou.
Stále považuji za absurdní a šílené, že by Rusko chtělo opravdu zpátky to, co mělo za doby SSSR. Nicméně v roce 2014 jsem považoval za absurdní a šílené, že by Rusko mohlo udělat invazi na Krym, to samé se mi stalo letos. Půjde-li to tak dále, třetí v řadě je ještě větší válka. Doufejme, že na to Rusko nebude mít prostředky, vojenské i finanční, že Ukrajinci jeho postup s pomocí Západu zastaví.
Na druhou stranu bezpečnostní možnosti, mentální i faktické, členů Evropské unie jsou omezené. Unie nikdy nebyla skutečnou vojenskou mocností. Proti Sovětskému svazu vždy spoléhala na Američany, dokonce i Francouzi a Britové. Francie ani Británie nejsou vůbec schopny přejmout světové postavení USA, a Německo, budované desítky let právě vítězi druhé světové války jako pacifistický stát, který kašle na armádu, už vůbec ne.
Uprostřed v Česku stále oblíbenějšího pranýřování Německa za to, že selhalo, jsem musel uvítat prohlášení předsedy lidovců Jurečky na sjezdu KDU-ČSL, že Česká republika musí svou zahraniční politiku orientovat na blízké spojenectví s Německem místo vázání se na V4. Jistě by také bylo žádoucí jednat s Německem a Francií o potřebách zemí východu Unie (ovšem včetně Rumunska nebo Bulharska), pokud jde o jejich bezpečnost, nicméně zrovna polské východisko, které je už mnoho let pod vládou PiS k Německu vyloženě nenávistné, se mi nezdá vhodným začátkem.
Německo jistě udělalo mnoho chyb a mnoho chyb asi i stále dělá. Německo je ale pilířem Unie a nemá smysl je tlačit do ruské náruče jako nenapravitelného rusofila. Vlažný vztah k válce na Ukrajině je třeba navíc čekat i od jižních zemí Unie, ba i od samotné Francie. Nově zvolený prezident Macron, který rozhodně není v otázce války na Ukrajině jestřáb, může mít navíc velké problémy zajistit si většinu v parlamentu ve volbách v červnu proti krajní levici i krajní pravici. Má být Macron tím lídrem Unie? Co do něj vůbec můžeme čekat?
Česká, polská, ukrajinská diplomacie jistě mají mnoho způsobů, jak budovat jednotu Unie a hledat smysluplnou neveřejnou kritiku Německa, aby to bylo k dobru celé Unie. V Otázkách V. Moravce mne téměř dojal (je to ironie, ale nepřeháním) ministr financí Stanjura z ODS, když apeloval, a bylo vidět, že ze současné situace Česka je docela otřesen, na jednotu a solidaritu v Unii. Česko i Polsko si mohou nyní jen klást otázky, nakolik tuto solidaritu a jednotu budovaly v minulých letech a zda tou správnou cestou do budoucnosti je podpora protiněmeckých nálad ve veřejnosti. Aspoň v Česku je protiněmecký sentiment velmi často spojený s vítáním Ruska jako osvoboditele.
Dalším zásadní otázkou, kterou Otázky V. Moravce také otevřely, je právní stát v Unii. Velké problémy s ním má Polsko i Maďarsko. Na Slovensku vidíme expremiéra Fica, jak používá pod tlakem vyšetřování na vážná podezření z mafiánské trestné činnosti ruskou propagandu a tvrdí o současné slovenské vládě, že jsou grázlové a americké loutky. Co si má západní část Unie s touto východní džunglí počít? Podle mého soudu je zničení jakýchkoli zárodků vlády práva i důvodem Putinovy invaze na Ukrajině. Putinovi by nevadilo, kdyby Evropa byla mocná a bohatá za předpokladu, že bude ovládaná mafiemi a nebude svým pojetím práva ohrožovat postsovětské a postkomunistické pojetí státu. Na tom ale reálnou prosperitu stavět asi nelze. Co si ostatně počne maďarská věrchuška, až jí přestanou téct unijní dotace od čistých plátců?
Jednota a solidarita Unie jsou krásné pojmy a já jsem bez výhrad pro. Co to ale má znamenat pro jednotlivé státy z jejich perspektivy? Co si o tom bude myslet Nizozemí, Dánsko, Itálie, Řecko, Portugalsko? Zatím jsme nedospěli ani do stádia fiskální unie.
Diskuse