O velkém nebezpečí vyplývajícím z prosazování americké proxy války na Ukrajině

28. 4. 2022

čas čtení 8 minut

Z posledních prohlášení Bidenovy administrativy vyplývá, že se stále více snaží využít konflikt na Ukrajině k vedení zástupné války proti Rusku, jejímž cílem je oslabení nebo dokonce zničení ruského státu.

To by znamenalo, že Amerika přijme strategii, které se všichni američtí prezidenti během studené války s velkým úsilím vyhýbali: sponzorování války v Evropě, což s sebou nese akutní riziko eskalace směrem k přímé vojenské konfrontaci mezi Ruskem a NATO, která by mohla skončit jadernou katastrofou. Odmítnutí USA a NATO podpořit ozbrojená povstání proti sovětské nadvládě ve východní Evropě zjevně nebylo založeno na jakémkoli uznání legitimity komunistické vlády a sovětské nadvlády, ale pouze na tvrdé kalkulaci strašlivých rizik, která s tím souvisejí pro Ameriku, Evropu a lidstvo obecně, míní Anatol Lieven.

Nicméně zatímco v části ruské společnosti panuje značné znepokojení nad agresivní válkou proti Ukrajincům, válka proti americkým pokusům poškodit a podmanit si Rusko má mnohem silnější veřejný ohlas.

 Americký ministr obrany Lloyd Austin během své návštěvy Kyjeva tento týden prohlásil, že USA chtějí vidět "Rusko oslabené do té míry, aby nemohlo dělat takové věci, jaké dělalo při napadení Ukrajiny". Téhož dne ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v ruské televizi prohlásil, že dodávkami těžkých zbraní na Ukrajinu se NATO nyní "v podstatě" zapojuje do zástupné války s Ruskem.

Lavrov přirovnal situaci z hlediska jaderného nebezpečí ke kubánské raketové krizi. V této souvislosti by bylo dobré připomenout, jak blízko bylo lidstvo na podzim roku 1962 jadernému zničení. V jednu chvíli osud světa závisel na moudrosti sovětského námořního důstojníka Vasilije Archipova na palubě ruské jaderné ponorky.

Dva z výroků Lloyda Austina stojí za podrobnější prozkoumání. První je, že oslabení Ruska je nezbytné, aby se zabránilo opakování jeho invaze na Ukrajinu jinde. Toto tvrzení je buď nesmyslné, pokrytecké, nebo obojí. Nic nenasvědčuje tomu, že by Rusko chtělo nebo dokonce mohlo napadnout jiné země. Pokud jde o útok na NATO, mizerné výkony ruské armády na Ukrajině měly naprosto jasně ukázat, že jde o bláhovou chiméru. Pokud Rusko nedokáže obsadit města vzdálená méně než 20 mil od vlastních hranic, je myšlenka útoku na NATO směšná.

Pokud jde o Gruzii, Moldavsko a Bělorusko, v těchto zemích již má pozice, které potřebuje. Vojenská přítomnost Ruska v Arménii a Náhorním Karabachu je na žádost samotných Arménů a je skutečně nezbytná k jejich ochraně před Tureckem a Ázerbájdžánem. Pokud jde o boj proti islamistickému extremismu ve Střední Asii i jinde, zájmy Ruska a Západu se ve skutečnosti shodují.

Lloyd Austin rovněž uvedl, že američtí představitelé věří, že Ukrajina může "vyhrát" válku s Ruskem, pokud bude mít správné vybavení a podporu Západu. Otázkou je, co znamená "vyhrát".  Pokud to znamená zachování ukrajinské nezávislosti, svobody vstoupit do Evropské unie a suverenity nad velkou většinou ukrajinského území, pak je to legitimní a nezbytný cíl. Díky ukrajinské odvaze a západní výzbroji ho již skutečně bylo do značné míry dosaženo.

Původní cíl Moskvy svrhnout ukrajinskou vládu a podrobit si celou Ukrajinu naprosto selhal. Vzhledem ke ztrátám, které ruská armáda utrpěla, se zdá velmi nepravděpodobné, že by Rusko mohlo dobýt další velká ukrajinská města, natož pak celou Ukrajinu.

Pokud se však vítězstvím myslí ukrajinské znovudobytí - s pomocí Západu - všech oblastí, které Rusko a jím podporovaní separatisté ztratili od roku 2014, pak je to recept na věčnou válku a obludné ztráty a utrpení Ukrajinců. Ukrajinská armáda skvěle bojovala při obraně svých městských oblastí, ale útok na ruské obranné pozice napříč otevřenou zemí by byl něco zcela jiného.

Navíc vzhledem k tomu, že Rusko anektovalo Krym a naprostá většina ruského národa věří, že se jedná o ruské národní území, žádná budoucí ruská vláda by nemohla souhlasit s tím, že se ho vzdá. Cíl úplného ukrajinského vítězství tedy skutečně znamená zničení ruského státu - což je něco, čemu má ruský jaderný arzenál zabránit.

Taková prohlášení však obsahují fatální dvojznačnost. Pokud totiž naznačují závazek USA pomoci Ukrajině pokračovat v boji, dokud Ukrajina znovu nezíská všechna území zabraná Ruskem od roku 2014, včetně Krymu, pak to znamená permanentní válku, jejímž cílem je zničení ruského státu; protože pokud nedojde ke zhroucení ruského státu, žádná ruská vláda se Ukrajiny nevzdá, a z geografických důvodů to nemůže přinést žádné ukrajinské vítězství. Navíc, zatímco Čína byla dosud ve své podpoře Ruska v souvislosti s Ukrajinou velmi zdrženlivá, Peking by nemohl tolerovat strategii USA zaměřenou na zničení ruského státu a následnou úplnou izolaci Číny. 

Strategie USA využívat válku na Ukrajině k oslabení Ruska je samozřejmě také zcela neslučitelná se snahou o příměří a dokonce o prozatímní mírové urovnání. Vyžadovala by, aby se Washington postavil proti jakémukoli takovému urovnání a pokračoval ve válce. A skutečně, když koncem března ukrajinská vláda předložila velmi rozumný soubor mírových návrhů, nedostatek veřejné podpory USA pro ně byl mimořádně zarážející.

Kromě všeho ostatního je ukrajinská smlouva o neutralitě (jak ji navrhl prezident Zelenskyj) naprosto nevyhnutelnou součástí jakéhokoli urovnání - oslabení Ruska však zahrnuje zachování Ukrajiny jako faktického spojence USA. Strategie USA, jak ji naznačil Lloyd Austin, by znamenala riziko, že se Washington zapojí do podpory ukrajinských nacionalistických zastánců tvrdé linie proti samotnému prezidentu Zelenskému.

Vzhledem ke ztrátám, které ruská armáda utrpěla, se zdá být možné, že jakmile Rusko dobude celý Donbas (za předpokladu, že to vůbec dokáže), přejde Moskva do vojenské defenzivy a nabídne příměří jako výchozí základ pro mírová jednání. Západ pak bude stát před těžkou volbou: buď to přijmout a ekonomickými prostředky tlačit na Rusko, aby nabídlo přijatelné podmínky, nebo na druhé straně povzbuzovat a vyzbrojovat Ukrajinu k zahájení masivní protiofenzívy.

Jak dlouho by Rusko takovou strategii Západu akceptovalo, než by se rozhodlo k eskalaci ve snaze zastrašit zejména Evropany, aby se oddělili od Ameriky a usilovali o mírové řešení? I kdyby se podařilo zabránit přímé válce mezi Ruskem a Západem, jak dlouho by za těchto okolností přežila jednota Západu? Ruské útoky zaměřené na přerušení západních dodávek zbraní se zatím omezují na ukrajinské území. Jaké by byly následky, kdyby se rozšířily na polské území? Co když Ukrajina použije západní zbraně k útokům na samotné Rusko – jak šíleně navrhl náměstek britského ministra obrany?

Během studené války žádný americký prezident nikdy nezapomněl, že Washington a Moskva disponují schopností zničit lidskou civilizaci. Z tohoto důvodu nejprve Trumanova a poté Eisenhowerova administrativa přijaly strategii "zadržování" Sovětského svazu v Evropě a nesnažily se "válcovat" sovětskou moc prostřednictvím ozbrojené podpory protisovětských povstání ve východní Evropě.

Naši dnešní představitelé by si to měli pamatovat. Měli by si také uvědomit, že tam, kde se obě strany zapojily do zástupné války mimo Evropu, byly důsledky katastrofální pro ně samotné a ještě katastrofálnější pro nešťastné lidi na místě, kteří se stali loutkami těchto velmocenských plánů. Opravdu jsme se z historie nepoučili?

 

Celý článek v angličtině ZDE

2
Vytisknout
7852

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2022