Ruská federace se stala kolektivní ozvěnou Putinovy psychopatie
26. 4. 2022 / Milan Čech
čas čtení
11 minut
Různé kolektivní entity, i ty velmi velké a početné, se často chovají podle stejných mentálních vzorců jako individuální lidé. Nemusíme za tím vždy hned vidět nějakou jungiánskou mystiku kolektivního podvědomí, někdy úplně stačí, pokud entitu totalitně ovládá výrazný (např. psychopatický) jedinec a prakticky nic v tom systému nepodléhá kolektivní korekci.
Na takovou entitu se pak nelze dívat jako na konstrukt, kterým se navenek obaluje (pod jmény jako “Ruská federace”, "NSDAP" atd.). Z kolektivního úhlu pohledu není ani možné pochopit její rozhodování a chování, protože ve skutečnosti není v principech fungování kolektivním, např. státním útvarem, jen to předstírá. Bohužel skutečně kolektivní entity (ČR, NATO atd.) mají tendence i na takové kamufláže nahlížet (pod heslem Podle sebe soudím tebe) jako na dle běžných principů fungující instituce.
Snaží se k nim přiřadit normální rozumové motivace chování a sami sebe tak vmanévrovávají do pozic, kde nemohou falešně kolektivní entitu pochopit a dle tohoto pochopení na ni adekvátně reagovat. Můžeme se uanalyzovat k smrti a stejně nebudeme rozumět ruským válečným motivacím a lžím, co je doprovázejí a vysvětlují.
Když se ale vrátíme k individuální rovině a mechanismu, jakým funguje mysl Hlavního psychopata oné entity, začneme být ve vysvětlování úspěšnější, můžeme dokonce na tom základě dojít pochopení a k adekvátnější reakci, která nakonec umožní převahu našeho kolektivního světa nad jedním vyšinutým jedincem a eliminaci toho, abychom i my sami jednou byli předmětem jeho nekonečné a neukojitelné psychopatologické touhy.
Např. jaký smysl dává vraždění a znásilňování civilistů (často rusky mluvících) nebo záměrné bombardování nevojenských cílů, včetně porodnic a nádraží na dobývaném území, když o stejných cílech tvrdíte, že jste je přišli bránit a ochraňovat?
Dává tohle smysl z kolektivní roviny nebo z roviny mentálně zdravého člověka? Ne. Ale podívejme se na to z pohledu psychopata. Psychopat netouží po pravdivém, spravedlivém a rovnovážném světě, chce být na svém piedestalu oddaně uctíván a obdivován, jeho moc a síla musí do nekonečna růst, jeho životní prostor se musí zvětšovat (neví, že uspokojení své choré hlavy stejně NIKDY nedosáhne).
Pokud se někdo psychopatovi postaví, musí být odstraněn nebo násilím proměněn. Násilnický psychopat má jen jednu možnost, protože další a další brutalitou a násilím příliš nových příznivců nezískává, musí být násilnickým a brutálním v růstové exponenciále, která hledá bod, v kterém se jeho oběť zlomí a bude chtít konec utrpení za každou cenu.
Psychopat musí bránit úniku z jeho mučící pasti (neumožňování evakuačních koridorů atd) tak, aby vám konečně došlo, že máte jen dvě možnosti: Buď vás bude dál a dál prostřednictvím svých otroků vraždit a znásilňovat nebo budete hodní a poslušní a zcela se mu na věčné časy oddáte, a on pak své smrtelné sevření uvolní a umožní vám žít v nepatrně lepším prostředí. Například v prostředí, kde bomby nahradí "jen" brutální vše ovládající policejní stát, kde hlad z nedostatku zásob nahradí jen špatná ekonomická situace oligarchického bordelu, co vaše území vysaje pro několik majitelů megajachet a jejich hlavního pána (můžeme mu nyní říkat jedním z jeho mnoha jmen- “Pan 10%”) . Psychopatův cíl tedy je vám udělat ze život takové peklo, aby i ten jeho standardní zrůdný režim byl pro vás najednou pozitivním světlem na konci tunelu.
Je to stejné jako když běžný lokální psychopat ví, že vedle v domku bydlí žena, kterou chce, ale ví že ji vždycky může mít a to mu ve vztahu k ní většinu času stačí. Ale najednou ta žena začne mít stálého a bohatého přítele a o flirtování s alkoholickým buranem od vedle nestoji, ani když se napije sama. Začne se jí dokonce dařit daleko lépe než kdyby žila s ním (a to má psychopat majetek ze své kriminální činnosti a z drancování lesa, co zdědil a žije si nad své zásluhy).
A tato ztráta je pro psychopata k nesnesení. Najednou tu ženu chce tak strašně moc, ví že bez ní nemůže žít, že bude dokonce ohrožen na životě pokud nebude jeho, a tak ve své hlavě věří, že na ni má právoplatný nárok. A tak když její přítel odjede, vleze k ní domů a řekne jí ať se svlékne protože je jeho a musí ho oddaně milovat a sloužit mu.
Ale ona podobný život nechce, má už jiný a odmítne ho. On poznává, že jeho představa o možnosti tu ženu mít byla omylem a to je velmi nepříjemný pocit, psychopat nerad o něco přichází a nesnáší situace, které mu ukazují, že je omylný, a tak musí onu situaci napravit, sebe samozřejmě ne, on je přece jediná věc, co je vždy naprosto v pořádku.
A tak vyhrožuje, manipuluje, ale nakonec z logiky jeho choré mysli vše musí skončit u jediného řešení, které zbývá, násilí. Bude vás týrat, mučit, znásilňovat a to do té chvíle,než jeho chorá mysl uvěří, že vaše absence vzdoru znamená, že ho konečně uznáváte a milujete.
Zatímco vy jste jen pochopila, že z těch dvou možností, které vám dává, je ta, být v jeho moci a žít nuzný život pod jeho nadvládou lepší než ta, kdy mu ve smrtelné křeči vzdorujete a bráníte se.
Zpět v kolektivní úrovni, tohle je to co Rusko na Ukrajině dělá a touto optikou dává jeho chování smysl.
V našem kolektivnim příkladě je ale tak trochu problémem i ten její přítel, vidící se oproti opileckému psychopatovi jako o sebe kvalitně pečující morální intelektuál z fitness centra. Mohl by se vrátit domů a domlátit tu stvůru holýma rukama aby pochopila, že cizí byt je cizí byt, ale úplně se mu nechce (bojí se, protože psychopat všude roztruboval, že má pistoli a pistolnický souboj může skončit díky náhodě všelijak).
Nechal se dokonce slyšet že vy nejste vlastně tak úplně jeho žena, protože svatba teprve byla plánována a ještě neproběhla a právní hledisko toho, že oběť není jeho žena je prý třeba vzít v úvahu. Má i jiné výmluvy. Ale aby ulehčil svému svědomí, začne vám alespoň posílat peníze a pašovat nože a náplasti na odřeniny a pošle vám i něco ze své zásoby anabolik, aby vás posílil v možnosti vzdoru.
Tenhle “přítel” na kolektivní rovině jsme my. Nechápeme, že psychopat po podvolení se této ženy bude chtít jinou, možná i tu naši, nechápeme, že naše kamarádíčkování s ním, naše snaha o jeho usměrňování, o zatažení do našeho vcelku rozumného kolektivu, ani nic dalšího, nebude fungovat.
Nechápeme, že jsme tak jako tak v hrozné situaci dané i našimi historickými chybami a neexistuje z ní bezbolestná bezpečná cesta. Ale tak jako jinde jsme stvořili věznice a psychiatrické léčebny a izolujeme v nich jisté lidi, aby nemohli společnosti a světu škodit (je to lepší řešení než je nechat běhat po ulicích a páchat individuální kriminální aktivity), tak i v tomto kolektivním případě je nejlepším řešením eliminace a izolace této nemocné bytosti schované v kabátě státu. Ano její chytání a ničení je nebezpečné, ale nechat ji volně pobihat a ovládat tak velký prostor je násobně nebezpečnější a v konečném součtu vždy ještě daleko horší.
Po té co Natascha Kampusch strávila v jednom rakouském sklepě dostatečně dlouhou dobu, zdálo se jejímu únosci panu Priklopilovi, že ho konečně uznává a miluje a tak ji svázanou mentální bondáží ze sklepních nekonečných let přestal tak omezovat a týrat a vzal ji na lyže.
Stejně by se Putinova znásilněná a zdevastovaná Ukrajina po vší té hrůze nakonec možná dočkala něčeho lepšího než je každodenní zabíjení dětí a starců a ničení bilionových majetků. Možná.
Každopádně zlo by tím nevymizelo, jen by se přesunulo jinam. Samozřejmé by úspěchem narostlo a posililo, žádný psychopat se nestal menším a méně nebezpečným tím, že dostal co chtěl. Kdyby ale tenkrát policisté Nataschu objevili, udělali by vše pro to, aby byl Priklopil dopaden, uvězněn nebo eliminován.
Za staletí vývoje totiž došlo lidstvo k tomu, že pokud se má humánnost společnosti udržet nebo rozvíjet, tak prostě musí osobní svobody některých lidí omezit. Na kolektivní úrovni toto ale bohužel neděláme, po zjištění, že je v tom a tom sklepě týrána násilným psychopatem slečna Ukrajina, jí na adresu posíláme balíčky s věcmi použitelnými na obranu, aby si pomohla sama. A až si sama pomůže, náš obchodní partner Vladimir Vladimirovič Priklopil to s našimi penězi může zas zkusit jinde, budeme s ním spolupracovat, protože drancuje svou zem tak bezohledně, že má spoustu věcí nejlevněji a to my nakupujeme rádi.
Dalším problémem této kolektivní verze psychopatie je fakt, že zatímco Priklopilovi a Frizlovi v Rakousku v jejich počínání nikdo nefandil, tak ta Putinova verze je glorifikována 80% Rusů, což je poptávka, kterou tajné služby a oligarchové vyslyší i po té, co se Putin začne vařit v pekelném kotli.
V tomto současná situace skutečně přechází z individuální roviny jednoho psychopata do kolektivní psychopatie národa, propaganda odvedla za posledni roky dobrou práci, měla ostatně v ruském kolektivním podvědomí na co navazovat. A tahle psychopatie nezmizí, dokud ten národ neprojde stejnou sebereflexí jakou prošel jiný národ po roce 1945, možná zejména proto musí být Rusko poraženo a poníženo, i když se pseudohumanisté a naivní snílci domnívají, že by změna (pozitivní vývoj) mohla proběhnout i bez toho.
Současná situace v Rusku došla tak daleko právě proto, že místo stejné sebereflexe v roce 1945 se Rusko, i po zrůdnostech paktu Molotov-Ribbentrop a Katyni (tedy se stejnými psychopatickými kořeny v mentalitě), vyhlásilo místo ní za nejúžasnější zachránce světa před zlem. I proto na tuto iluzivní, nabubřelou a velmocenskou strunu poslední záchrany (na nic jíného Rus už hrdý být nemůže) je v Rusku psychopaty stále ještě tak úspěšně hráno.
Sebereflexe bolí, ale není pokroku bez utrpení, jak říkal Jung. A platí to bohužel i na kolektivní úrovni. Ponížení Ruska, které není ponížením v pravém slova smyslu, protože je spíše pravdivým nahlédnutím do zrcadla reality, je především v jeho vlastním zájmu, dopřejme mu ho. Ať to stojí co to stojí. Levnější to už totiž nikdy nebude.
9618
Diskuse