George Monbiot: Westplaining - je Putin "obětí proradného Západu"?

17. 3. 2022

čas čtení 3 minuty
  • Musíme probrat "Westplaining". Je to výraz prosazovaný východoevropskou levicí k označení tendence některých západních levičáků připisovat vše, co se stane na východ od Německa, politice Západu, napsal komentátor Guardianu George Monbiot.

Ti z východoevropské levice, které čtu, Westplaining opravdu nesnášejí. Proč? Protože popírá jejich žitou realitu. Předpokládá, že každý, kdo žije za 15. stupněm východní šířky, nemá na věci žádný vliv a je pasivním objektem rozmarů západní strategie.

Tvrdí, že Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. byly Západem zmanipulovány, aby vstoupily do NATO, protože samy nemají zájem nebo vůli to udělat. Tvrdí, že Putin je pouhou loutkou západních machinací, se kterou můžete mávat, jako by to byl kus hadru.

Jde o klasický koloniální tropus, subjekt-objektový vztah. Jen obyvatelé Západu jednají a mají zájmy: Zbytek světa je prázdná nádoba čekající, až bude naplněna smyslem a záměry našich dobrých nebo zlých projektů.

Narativ Westplainerů zejména tvrdí, že Západ na Rusko nalíčil past, do níž muselo spadnout. Často hovoří o Rusku jako o medvědovi, který do této pasti šlápl. Protože samozřejmě sám postrádá lidskou inteligenci. Podobný narativ používá i krajní pravice.

Takové články typicky naznačují naprostou absenci kontaktů s východoevropskou levicí. Odkazují jen na jiné obyvatele Západu. Je to konverzace, kterou vedou mezi sebou o lidech, s nimiž se nesetkali a jimž nenaslouchají.

Opravdu si Westplaineři myslí, že vědí něco, co Kreml ne? Že po pár hodinách googlování nahlédli do temného srdce západní strategie, ale ruská vláda nikoliv? Že Putin byl slepě vlákán do pasti, které si všimli, ale on ne?

Tato story Putinovi skvěle vyhovuje a sám vypráví její cynickou verzi: Byl jsem vyprovokován, neměl jsem na výběr, Rusko je obklíčené NATO a musí vrátit ránu. Je používána k zakrytí jeho vlastní, vysoce agresívní, imperialistické strategie.

Stojí za povšimnutí, že ti, kdo s ním zacházejí jako s nevědomou obětí západních intrik, jsou tak spokojeni, když opakují zjevnou kremelskou propagandu, například ohromně přehánějí vliv ukrajinských fašistů a označují revoluci z roku 2014 za "americký puč".

Mem "amerického puče" má pozoruhodnou zásluhu, že současně kanalizuje ruskou imperiální i západní imperiální propagandu: "Ti malí Ukrajinci přece nemohli zorganizovat vlastní revoluci? Museli jsme jim ji udělat sami."

Nic z uvedeného nemá tvrdit, že USA a Evropa neměly vlastní ponurou strategii. Měly ji - a může být dokonce až tak cynická a agresívní, jak to o ní Westplaineři tvrdí. Ale jde o to, že neexistuje ve vakuu.

Ani není neznámá Kremlu či lidem žijícím v zemích, které hraničí s Ruskou federací. Ani jí nejsou vydáni bez vlastních reakcí a strategií.

Zde je přesvědčivé vlákno k tomuto tématu od Terezy Hendlové.

Když čtu některé reakce na toto mé vlákno, zdá se mi, že někteří lidé se snaží vecpat Ukrajinu 20. let 21. století do rámce, který by byl funkční pro Latinskou Ameriku 80. let 20. století. Svět se změnil, ale jejich analýza nikoliv.

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
6590

Diskuse

Obsah vydání | 22. 3. 2022