Válka podobná Ukrajině: Ve Schrodingerově válce mohou vyhrát obě strany
21. 3. 2022 / Jan Řezáč
Historie se opakuje, a nejlepším předobrazem současné invaze supervelmoci proti menšímu státu je u nás málo známý konflikt mezi Vietnamem a Čínou v roce 1979. Podobné je už názvosloví. Místo ruské„speciální vojenské operace“ je válka z roku 1979, kdy zaútočila Čína, nazývaná v Číně „Sebeobranný protiútok proti Vietnamu“. Nejčastěji uváděným důvodem Nejčastěji uváděným důvodem konfliktu útoku Číny proti Vietnamu byla snaha Číny zamezit pokračující vojenské přítomnosti Vietnamu v Kambodži, kde tehdy Vietnamci svrhli režim Rudých Khmerů.
Stejně jako Rusko má dnes za úhlavního nepřítele NATO a žádá o zastavení západních vojenských dodávek na Ukrajinu, ani Čína nechtěla, aby SSSR podpořil svého oficiálního spojence Vietnam. Větší část dvoumilionové čínské lidově-osvobozenecké armády proto zůstala na svých severních hranicích, a na Vietnam zaútočilo kolem 200 000 čínských vojáků. Ti přečíslovali jednotky vietnamské armády, zásobované sovětskými protitankovými a protiletadlovými střelami. Sověti se oficiálně nezapojili, ale jejich loďstvo například na pobřeží monitorovalo čínské komunikace, a získané informace předávali do Hanoje.
Čína ve svém útoku postoupila asi 20 km hluboko. Čínská pěchota se s minimální podporou prodírala neznámým terénem proti zoceleným vietnamským jednotkám, dobře zakopaným ve výhodných pozicích. Zuřivé boje se vedly o vietnamské město Lang Son, které nakonec díky početní převaze Číňané ovládli, a Vietnam přeskupil síly na obranu Hanoje. V ten moment Čína prohlásila, že dosáhla svého cíle, a stáhla se zpět.
Válka měla oběti mezi vojáky i civilisty, ale kvůli omezenému přístupu není možné získat přesná data, odhady jdou celkem do statisíců. Oblast severního Vietnamu byla zdevastována s rozbořenými městy a vypleněnou infrastrukturou. Obě strany udávají nadsazené počty zabitých vojáků a techniky druhé armády, západní odhady mluví o cca třiceti tisících mrtvých vojáků obou armád.
Zajímavá paralela se současným konfliktem je také minimální zapojení čínského letectva. To bylo patrně nařízené politbyrem kvůli udržování zdání o limitované intervenci pro USA, SSSR i domácí publikum. Udává se, že v Číně bylo velmi málo zpráv nebo komunikace k široké veřejnosti o právě probíhající krvavé pohraniční válce, což je opět paralela se současnými snahami Putinova režimu.
Čínský „sebeobranný protiútok“ trval celkem tři týdny a šest dní. Obě strany vyhlásily vítězství. Vietnam odrazil silnějšího agresora a nestáhl jednotky z Kambodže, Čína dobyla vietnamské území a měla (aspoň podle vlastních tvrzení) možnost postupovat až na hlavní město. Při podpisu mírové smlouvy (až v roce 1990) navíc došlo k odstoupení několika drobných území Číně, a Čína nikdy nezaplatila reparace. Tento výsledek nakonec může být prezentován jako úspěch pro politbyro v Pekingu i v Hanoji, tak se to vyskytuje i v materiálech vytvářených v současnosti.
Současné vztahy dvou národů východní Asie vedených komunistickou stranou jsou (přes intenzivní hospodářskou spolupráci) protkané nedůvěrou, zejména ohledně čínských nároků v Jihočínském moři. Příměří nemusí nutně znamenat spokojené soužití, ale i tak je nutné doufat, že na Ukrajině bude možné najít způsob, který umožní ukončit boje brzy. Varianta, kdy se Rusko stáhne a bude prezentovat domácímu obecenstvu svůj údajný triumf, je jedna z těch nejpřijatelnějších.
Diskuse