Zajímavá přednáška

22. 3. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 13 minut
 


V minulých dnech proběhla v pražské Městské knihovně velmi zajímavá přednáška na téma: Akt ve výtvarném umění, v níž se její autor, světově uznávaný český malíř, performer, scénograf, režisér, spisovatel a držitel mnoha prestižních ocenění MgA. Vladimír Kiseljov, představil také jako lektor, zamýšlející se nad vývojem zpodobnění nahé ženy v průběhu 20. až 21. století v dílech takových malířských mistrů, jakými byli G. Klimt, H. Matisse, P. Picasso, A. Modigliani, M. Chagall, E. Schiele či Toyen.


Pane Kiseljove, o malířích je známo, že raději malují než přednášejí. Jaká byla tedy ta vaše prvotní myšlenka, která vás přiměla toto změnit a uspořádat danou přednášku?

 


Od dětství je vedle malování mou největší láskou studium dějin umění – výtvarného i hudebního. Takže dělám často přednášky o umění v Městské knihovně Praha, Mahenově knihovně v Brně a dalších místech. Jako tvůrce na svých akcích vždy propojuji výtvarné umění, hudbu a filosofii – často i s pohybem a živou performance. Vnímám umělecké žánry velmi propojeně – a nápady mi vždy chodí jako souhra všech těchto druhů umění.

Akt a téma provázání lidského těla s duchovností, láskou, sexualitou a svobodou je mé hlavní téma už od střední školy. Stále se přesvědčuji o tom, jak aktuální je – a kolik nových pohledů a inspirace v něm nacházím. Ženský i mužský akt mě fascinoval už od hodin figurální kresby na střední a vysoké umělecké škole. Postavy na mých obrazech nejsou nikdy oblečené – akt totiž více ukazuje pravou podstatu člověka, jeho ducha a prvotní životní jiskru, jeho poslání. Rád ve své tvorbě navazuji na kořeny umění, starověk, středověk, renesanci. Rád svým uměním ukazuji souvislosti a vzájemnou propojenost.

Čím si vysvětlujete to, že ženské tělo na rozdíl od toho mužského, je po celá staletí přímo fascinujícím zdrojem tvůrčí inspirace nejen pro malíře, básníky ale také i pro mnohé fotografy?

Ženské tělo je od počátku umění spojeno s principem božství, plnosti, plodnosti a krásy.

Proto se v aktu ve většině období zobrazuje častěji než mužské. Existuje ale spousta

výjimek, jako středověk – kdy se akt nesměl zobrazovat a jedinou postavou, která byla povolena pro zobrazení v poloaktu byl trpící a ukřižovaný Kristus. Případně jako porušení Božího zákazu s Evou a Adamem v ráji. Zatracování a démonizace těla od středověku bohužel u některých lidí a církví stále trvá, což bychom měli změnit. Tělo totiž představuje zhmotnění a manifestaci naší duše, tělo je domovem ducha – není o nic horší. Jsem rád pravdivý a nemám rád pokrytectví.

Co malíř, básník, fotograf a jejich jiné vidění a zobrazení nahoty?

Baví mě na tématu aktu možnost se věnovat do hloubky různosti lidských těl i povah, jejich rozdílným motivacím – a poučit se z toho. Poezie tento fyzický rozměr nemá – malbou dávám fyzický rozměr filosofickým, literárním a hudebním tématům, jinak nehmatatelným.

I Vy sám jste vytvořil několik aktů, na nichž jste zobrazil biblickou postavu Máří Magdalény. Proč právě ji?


Na většině mých aktů je buď Máří Magdalena, nebo Salome, případně Venuše (Láska) nebo Sofie (Moudrost). Rád ukazuji filosofická témata vtělená v člověku. Tedy postavy, které kromě své fyzické krásy a okouzlující kompozice představují hluboké duchovní pravdy.

Erotičností přitáhnou naší pozornost, kterou pak pozornost diváka zaměřují na jeho sebepoznání a přemýšlení nad podstatou a smyslem života a svobody.

Mezi vaše známé obrazy patří Feast of Love, Last supper, Birth of Christ, Tristan and Isolde a mnoho dalších. Když jste tyto zmíněné obrazy tvořil, byl jste ponořen ve svých myšlenkách tak hluboce, že jste neměl čas vnímat ani své okolí – nebo naopak?

To máte pravdu. Když maluji cyklus nových obrazů, které jsou často i dost rozměrné a myšlenkově mnohovrstevnaté, tak si na to rezervuji několik dní, kdy nemusím řešit nic jiného, než tvorbu. Jinak spoustu času trávím domlouváním a instalací svých výstav, prodejem a předáváním obrazů, přednášením a děláním workshopů malování s hudbou. Když intenzívně řeším tyto praktické úkoly, tak se u toho současně nemohu hluboko nořit do sebe a tvořit. Takže si tato období praktických činností a umělecké tvorby střídavě stanovuji dopředu. Je užitečné se vždy intenzivně věnovat jen jedné činnosti a tématu – a pak se jako odreagování věnovat třeba úplně jinému tématu – ale obojímu vždy naplno.

Stejně tak to mám s odpočinkem a výlety. Střídám intenzivní práci s intenzivním odpočinkem, vycházkami a posilovnou. Intenzivní pohyb jako odreagování a ventil emocí mi dovoluje udržovat stále vysokou intenzitu koncentrace a výkonu v práci. Realizoval jsem už přes 100 svých výstav, takže to svědčí o mé pracovitosti a potřebě dotahovat věci do konce :) Řešení logistiky výstavy v Berlíně, Vídni, Kodani, Florencii, Edinburghu a dalších městech, kde jsem už vystavoval, to dá občas dost práce a energie.

Ve svých velkoformátových nástěnných malbách často zobrazujete anděly. Jsou oni hlavními inspirátory vaší tvorby?

K andělům mám od dětství velmi osobní vztah. Od malička mě oslovoval archetyp Archanděla Michaela, tedy spojení absolutní síly a duchovní rovnováhy. Mou tvorbu inspirují nejvíc momenty ponoru hluboko do sebe, kromě toho i hudba, četba knih a setkávání s lidmi.

Duchovní svět se v mém životě projevuje a zhmotňuje fyzicky, realizuji své sny a vize.

Vyžaduje to ode mě zodpovědnost, houževnatost a velkou dávku štěstí a duchovní ochrany. Ty naštěstí mám, považuji se za dítě štěstěny :) Mám velkou radost, že jsem namaloval nástěnné malby v Edinburghu, Kodani, Florencii, Praze a dalších městech.

Má nástěnná malba v Tišňově u Brna je velká 600 m2 a patří mezi největší ve střední Evropě.

Když jste tuto největší nástěnnou malbu tvořil, jak dlouho jste na ní pracoval?

Tuto nástěnnou malbu jsem v náčrtcích promýšlel několik měsíců – a namaloval jsem ji za jeden měsíc. Měl jsem k tomu několik pomocníků, kteří mi vybarvovali plochy barvou, kterou jsem jim dal. Bylo to velké dobrodružství, mnozí dobrovolní pomocníci byli místní a nosili nám z vděčnosti i své domácí koláče a kávu, což patří mezi nejkrásnější zážitky v mém životě.


Je o vás známo, že velmi rád malujete při hudbě, takže ji dokážete vnímat barevně tedy synesteticky. Jak jste si rozdělil používání barev, podle pocitu z hudby, podle jejího rytmu nebo podle not?

Dar vnímat hudbu barevně mám od dětství, s tím se člověk narodí. Vnímám barevně i konkrétní filosofické a duchovní principy a energie, takže mé obrazy zachycují toto vše současně.

Svou tvorbou se snažím spojovat lidi, dávat jim nahlédnout do jejich nitra a směřovat je k lásce a soucitu. Hudba a malba jsou k tomu skvělým prostředkem, které člověka obklopí a transformují. Mám potřebu svou tvorbou změnit svět k lepšímu. Nechci žít v dnešním světě plném egoismu a materialismu. Když člověk chce lepší svět, musí pro to dlouhodobě hodně pracovat a stále to udržovat v chodu. Dávat pozornost a soustředění lidské vzájemnosti, lásce a spolupráci.

Svá díla vystavujete po celém světě. Kde jste se setkal s nejvnímavějšími návštěvníky vašich děl?

Často vystavuji v Německu a Itálii, kde je má tvorba myslím nejvíc uznávána a obdivována pro svou originalitu a autentičnost. Stejně tak vřelý ohlas je na mou tvorbu i v Edinburghu a Kodani, případně Vídni. Ve Florencii a třeba Lipsku, Bayreuthu, Linci, Berlíně a Mnichově vystavuji opakovaně a vytvořil jsem si tam okruh přátel, nejen obdivovatelů mé tvorby. Jsou to části města, kde bychom takovou vřelost nečekali. Jsou plná několika tisíci let historie umění – a přesto v mé tvorbě nacházejí něco nového a silného.

Byla mezi vašimi výstavami nějaká, která vám udělala velkou radost?

V roce 2021 jsem měl velkou radost z mé už třetí výstavy ve Florencii v Itálii. Po mé výstavě na International Florence Biennale of Modern Art to bylo v Galerii Akademie výtvarných umění ve Florencii v renesačním Palazzo di Cosimo Ridolfi, což je pro mě velká čest a radost.

Mezi čtenáři, se také těší zájmu vaše kniha „Mystéria vepsaná ve tvářích“, v níž jste zpracoval 22 portrétů inspirativních osobností jakými byli Beethoven, Goethe, Meyrink, Janáček, Mácha, Komenský a ostatní. Zůstanete jen u těchto 22 osobností nebo připravujete pokračování?

Mám z úspěchu této mé druhé knihy velkou radost! Stejně tak, jako má první kniha „Mystéria Richarda Wagnera v obrazech už byla vyprodána a museli jsme vydat a dát do oběhu druhé vydání obou knih. Jedná se o mé oblíbené tvůrčí osobnosti, jejichž dílo dlouhodobě studuji – a to také cestováním na místa, kde žili a tvořili. Hodně člověku prozradí typ krajiny a atmosféra místa, kde tvoří. Často s ním totiž velmi rezonuje a promítá se do jeho díla. Já třeba bydlím a mám ateliér na Praze 7 v ul. Umělecká, hned vedle parku Stromovka, kam často chodím na vycházky. Poblíž mám všechny své oblíbené galerie, kavárny a velmi souznějící lidi, takže je to můj ideální prostor pro realizaci. Od 2. 2. do 29. 3. 2022 tu mám také doslova pár minut od domu ve Vodárenské věži Letná výstavu mých maleb a malovaných objektů „Elixír“, kterou vám velmi doporučuji k návštěvě i pro její ideálně zdařilou instalaci v prostoru.

Obě mé knihy má i vážená dáma Meda Mládková, se kterou se známe osobně už od jejích narozenin roku 2014. Má ráda mé obrazy a já jsem zase velkým obdivovatelem toho, co udělala pro českou kulturu a společnost.

V brněnském divadle Reduta jste v roce 2008 zrealizoval pětihodinovou operu Parsifal jako režisér, scénograf a autor projekcí. Přemýšlíte i v současné době nad realizací nějaké další?

To byla pro mě velkolepá a velmi cenná zkušenost. Tato inscenace Parsifala zaznamenala značný mezinárodní ohlas a ocenění také v médiích. Důvodem bylo i to, že jsem na scéně v průběhu děje použil živou malbu, také malbu na tělo a projekci – ale nový byl i duchovní výklad díla. Stal jsem se nejmladším režisérem této opery v dějinách :) Bylo mi 24 let.

Potom jsem ještě jako režisér a scénograf realizoval premiéru opery „Píseň písní“ Petra

Jiříčka v Litomyšli. Napsal jsem také libreto opery „Bábel“, kterou zhudebnila skladatelka Zuzana Michlerová. Tato opera měla ve své koncertní nescénické podobě premiéru v Klementinu v Praze a na divadelním festivalu Theatrum Kuks v roce 2018. Plánujeme její plné scénické uvedení s operními pěvci, až se situace kolem covidu uklidní. U této inscenace budu také režisérem a autorem scénografie, kostýmů a projekcí. Rád budu

v budoucnu realizovat další multimediální, scénicko-hudební projekty.

Máte nějaký výtvarný sen, který byste rád zhmotnil na svém dalším obraze?

Budu pokračovat ve svém novém cyklu Energie měst, ve kterém jsem zatím namaloval Řím, Benátky, Berlín, Paříž a Prahu. Budu pokračovat Florencií, Londýnem a dalšími městy. Také mám v hlavě další cyklus aktů.

A v kterých pražských galeriích byste rád zrealizoval jejich výstavu?

Velmi rád bych v budoucnu vystavoval v Museu Kampa, Galerii Dox a Galerii Rudolfinum, s jejichž energií velmi rád souzním.

Kromě pražských výstav, ale také budete vystavovat i v zahraničí. Už víte, kde konkrétně?

Další výstavy mě v příštích letech čekají v Paříži, Madridu, Benátkách, Římě a dalších městech – takže se velmi těším.

Děkuji za rozhovor.


Já, děkuji.




0
Vytisknout
4836

Diskuse

Obsah vydání | 24. 3. 2022