Jak může Ukrajina vyhrát

21. 3. 2022

Avšak to co takřka jistě čeká Ukrajince v příštích několika dnech je mnohem horší než to, čím prošli Britové v roce 1940. Budou čelit ruskému tažení spoléhajícímu na ostřelování na dálku a obléhání, ve snaze zlomit vůli k odporu prostřednictvím strachu, hladu, žízně, chladu, nemoci a všech dalších důsledků nerozlišujícího ničení. Mariupol už byl zdevastován. Nyní čečenský řezník Ramzan Kadyrov oznámil, že je na Ukrajině, s nožem nabroušeným na další vraždění. Ukrajinští starostové jsou unášeni a západní rozvědky hlásí ruské plány veřejných poprav. Jedním slovem: Teror.

"Nikdy se nevzdáme," řekl Daniel Bilak, právník proměněný na domobrance v Kyjevě, ve videodiskusi, jímž jsem se před pár dny zúčastnil. Další churchillovská ozvěna. Později, když se ruské síly přiblížily k ukrajinskému hlavnímu městu, emailoval mi, aby dal najevo naději, že to zvládne "déle jak do zítřka". Přidal emoji, ale neexistuje emoji adekvátní pro takovou myšlenku.

Diskuse o válce na Ukrajině až příliš rychle sklouzává k jiným tématům - co když Putin zaútočí na NATO? Co Čína? Co to znamená pro naši ekonomiku a budoucí světový řád? Všechno to jsou samozřejmě vysoce důležitá témata, ale nenechejme je odvést naši pozornost od nejnaléhavější otázky: Co můžeme udělat, abychom Ukrajincům pomohli bránit jejich zemi, jejich svobodu a demokracii?

Prezident Volodymyr Zelenskyj dává jasnou odpověď ve tvítech, které zveřejňuje po každém rozhovoru s evropským lídrem. Znovu a znovu přichází ukrajinský Churchill se třemi věcmi: Více vojenské podpory, více sankcí a lepší budoucnost Ukrajiny v Evropě. Ve všech třech můžeme udělat víc.

Rozsah západní vojenské pomoci je impozantní. USA poskytly zbraně a vybavení za více než 2 miliardy dolarů. Británie může být pyšná, že pomohla dříve než většina evropských zemí, vycvičila 20 000 ukrajinských vojáků a poslala více než 3 600 lehkých, účinných pancéřovek. Teď se přidala takřka celá EU, včetně Německa. Jak ukázal raketový útok na skladiště zbraní na západní Ukrajině 14. března, ruské síly se začínají přibližovat západním zásobovacím trasám. Ještě máme pár dní, možná týdnů, v nichž bychom se měli snažit dostat na místo více zbraní a munice, včetně sofistikovaných protiletadlových zbraní a základních zásob, včetně potravin, vody a léků, abychom pomohli městům jako Kyjev vydržet takřka středověké obléhání.

Ale NATO nebude dodávat stíhačky nebo zřizovat bezletovou zónu, o niž Ukrajinci dál žádají. Nepůjde do války s Ruskem. Polský postoj k této věci je fascinující. Pokud si vzpomínám, Poláci mě zahanbovali kvůli tomu, jak málo Západ dostál bezpečnostním zárukám v roce 1939 a jak jsme je opustili na Jaltě v roce 1945. Argument byl identický s tím, který používá Zelenskyj dnes: Opustili jste nás, abychom sami bojovali za obranu svobody, Evropy a Západu. Ale teď když je Polsko samo bezpečnou součástí Západu, začínají Poláci znít více jako Britové v roce 1945. Velké sympatie a humanitární solidarita, ale musíme být zodpovědní a uvažovat dlouhodobě. Nemůžeme riskovat další světovou válku.

To je o důvod víc, proč udělat více na jiných dvou frontách. Balík již odsouhlasených sankcí je bezprecedentní. Britská vláda v tomto směru byla ostudně pomalá, pokud jde o špinavé peníze v Londýně a otevření dveří ukrajinským uprchlíkům. V těchto ohledech byla EU rychlejší. Ale jedna věc, kterou můžeme udělat, abychom eskalovali tlak sankcí na Vladimira Putina, dosud leží v kontinentální Evropě, nikoliv v Británii nebo USA. Je to zastavit nákupy ropy a plynu z Ruska.

Mezi mnoha omyly po Putinově obsazení Krymu v roce 2014 bylo jedním z nejdůležitějších pokračování a dokonce posilování energetické závislosti na Rusku. V loňském roce 30 % německé primární energie pocházelo z ruské ropy, plynu a uhlí. To zahrnuje ne méně než 55 % německého zemního plynu. Nedávná podrobná studie nákladů na zastavení německých energetických importů z Ruska odhaduje negativní dopad mezi 1 - 3 % HDP, neboli (v nejhorším případě) 1 000 eur na osobu.

Můžete chápat zdrženlivost při zavádění ropných a plynových sankcí. Ale začínám si myslet, že i ty se mohou připojit k rapidně se rozšiřujícímu seznamu padlých německých tabu. Němci musejí zvážit ekonomické náklady zastavení importů z Ruska ve srovnání s morálními náklady na další placení miliard do Putinovy válečné pokladny, v čase, kdy vede teroristickou válku na stejném území, kde ji před 80 lety vedlo nacistické Německo. Populární rozhořčení v Německu je tak masivní, že může být podniknut i tento další krok, možná nejprve co se týče ropy, později plynu.

Zelenského třetí klíčový požadavek je uznání Ukrajiny jako kandidátské země EU. Uprostřed války, když je jeho vlastní život ohrožen nejen bombami, ale také komandy smrti, je pro něj tato evropská perspektiva důležitá. Reakce EU na versailleském summitu 10. března byla extrémně neuspokojivá. Za tím vším je tvrdý fakt, že mnozí lídři EU, včetně Emmanuela Macrona, si skutečně nepřejí, aby se Ukrajina stala členem EU - nikdy. Lituji tohoto zaslepení. Ale i tak je toho mnoho, co může Evropa, včetně nečlenů EU jako Británie, udělat - společně s USA a dalšími západními spojenci.

Poválečná Ukrajina bude potřebovat masivní rekonstrukci s miliardami eur a dolarů plynoucími z celého Západu. Neříkejme tomu Marshallův plán. Co třeba Zelenského plán? To by také vytvořilo podmínky, v nichž miliony ukrajinských uprchlíků ve střední a západní Evropě budou moci odjet nazpět domů.

Naším bezprostředním cílem musí být zajistit, že válka Putina bude bolet co nejvíce a Ukrajince co nejméně. Ale v tomto obtížném okamžiku bude muset Zelenskyj udělat některé nepříjemné ústupky výměnou za stažení ruských vojsk. Zřejmě budou zahrnovat neutralitu a nějakou formu podmíněného nebo faktického přijetí zcela ilegitimních Putinových nároků na Krym a Doněckou a Luhanskou oblast.

Oproti takové ztrátě musí Zelenskyj ukázat svému lidu velké vítězství. Plán rekonstrukce a evropská perspektiva jsou takovým vítězstvím. Čím konkrétnější, velkorysejší a dalekosáhlejší bude naše nabídka, tím spíše budou mít Ukrajinci pocit, že jejich oběti nebyly marné. V tom všem se musíme řídit Ukrajinci. Pokud by si přáli uvolnit nějaké sankce proti Rusku výměnou za ruské stažení z Ukrajiny, musíme to udělat. Ale je také v naší moci poskytnout Ukrajincům historický pocit, že ačkoliv možná některé bitvy prohráli, nakonec za velikou cenu vyhráli válku. Válku za svobodu Ukrajiny a její řádné místo v Evropě.

Celý text v angličtině: ZDE