Ukrajina: Ruská ofenzíva se zasekla. Západ bude muset pomoci s vyhnáním okupantů

21. 3. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
  • Ruská ofenzíva na Ukrajině předčasně kulminovala a téměř na všech směrech se zasekla ještě o týden dříve, než se očekávalo. Jednotky na kyjevském směru dokonce zjevně přecházejí do obrany. 
  • "Funguje" pouze obléhání obklíčeného Mariupolu a ohroženy odříznutím jsou nadále jednotky na Donbasu. 
  • Pokud kolaps ofenzívy ani stávající mezinárodní sankce nedonutí Kreml ke stažení vojsk, bude to muset udělat po důkladné přípravě ukrajinská protiofenzíva podporovaná západními spojenci. 

S výjimkou obleženého Mariupolu a úsilí v oblasti Donbasu se ruským okupačním jednotkám na Ukrajině nedaří postupovat. Po několika protiúderech kolem Kyjeva, které v pátek zatlačily útočící jednotky na severozápadě asi o 20 km nazpět a další den až o 70 km, začala v sobotu také protiofenzíva ve směru na Cherson - jediné větší město, které se dosud ruským vojákům podařilo obsadit.


Na nějaké jásání je samozřejmě brzy. Čím později se pokusí jednotky z Donbasu provést stažení za linii Dněpru, tím menší šance, že se jim tento manévr ještě podaří. A Ukrajinci také oficiálně přiznali, že pro obležený Mariupol teď nedokážou udělat prakticky nic.

Jedinou dobrou zprávou v kontextu humanitární katastrofy a nuceného přesídlování zajatých mariupolských civilistů do Ruska je fakt, že jde asi o jediné ukrajinské město, které bylo po léta opravdu poctivě připravováno k obraně - a okupanti tedy rozhodně nemohou počítat s tím, že jim taktika spálené země pomůže obránce Mariupolu zlomit dřív, než Kremlu začnou akutně docházet peníze.

Tento stav můžeme s vysokou mírou jistoty očekávat v následujícím týdnu. Kreml kvůli sankcím ztratil přístup k přibližně polovině devizových rezerv a dále ho ještě postihly mezinárodní sankce na obchod s ruským zlatem. Dosavadní protiopatření fakticky obětovala konvertibilitu rublu a nemohou fungovat jinak než jako dočasně působící brzdy nastupujícího ekonomického kolapsu.

Panické nákupy a prázdnící se regály ruských obchodů, pranice o cukr a přibývání dalších nedostatkových komodit - to vše se pomalu stává staronovým normálem života v Rusku. Jestliže doposud země, kde 20 % obyvatel nemá přístup k tekoucí vodě a WC v domácnosti, obětovala na zbrojení značnou porci svých relativně nízkých příjmů, v současnosti podle odhadů platí zhruba 20 miliard dolarů denně za probíhající invazi na Ukrajinu, přičemž tyto náklady nepochybně dále porostou. A další válečné úsilí by mohlo probíhat jedině tak, že velká většina civilní populace začne kvůli válčení cedit krev.

Bude třeba rekonstituovat a znova vyzbrojit zničené jednotky, doplnit spotřebované zásoby munice, zaplatit žoldnéřům ze společnosti Wagner Group, ze Sýrie, Libye, Středoafrické republiky a podle irácké rozvědky už i teroristům z kurdské PKK, kteří také v ruských službách cestují na Ukrajinu. Ti všichni mají nahradit ztracené životy a zdraví ruských vojáků zabitých nebo zraněných v agresívní útočné válce. Podle uměřeného odhadu je na ruské straně dosud mrtvých nejméně 7 000 (Kyjev uvádí více než dvojnásobek). Pro srovnání: Za celou desetiletou válku v Afghánistánu tehdejší SSSR přišel o nějakých 14 500 vojáků.

Dosud jsou ruské ztráty sice masivní, nicméně stále ještě relativně únosné. Zničené nebo Ukrajinci ukořistěné pozemní vybavení zatím téměř vyrovnalo počty bojové techniky německého Bundeswehru, což v širším mezinárodním kontextu zase není příliš významné číslo. Nicméně celkový trend je děsivý a pokud by v příštích týdnech trval, mohli bychom s některými analytiky opravdu říci, že Moskva už válku prohrála, jen si to ještě v Kremlu nepřipustili.

Podle dobrozdání experta ruská logistika spoléhající na neudržovaná nákladní vozidla vydrží maximálně ještě několik týdnů. Pak čeká celou invazní armádu vytrvalý nedostatek jídla a munice. Vzhledem k závislosti Rusů na enormní spotřebě dělostřelecké munice by se jednalo o naprostou katastrofu.

Čína se do ruské války nezapojí a otázkou tedy zůstává, jak se Kremlu podaří platit válečné náklady ve stavu faktického státního bankrotu - případně, jak dlouho se mu to vůbec může dařit. Orientačně můžeme říci, že při měsíčním rozpočtu na úrovni lednových čísel (125 bilionů rublů) by Moskva platila za válku při nezměněných nákladech přibližně 50 % veškerých vládních výdajů.

Ruský HDP ale samozřejmě kvůli globálním sankcím klesne (prognózy hovoří zhruba o 7 %) a s ním i příjmy rozpočtu. Náklady na válku naopak porostou. Takže jak dlouho může ještě Moskva setrvačně válčit, než zbankrotuje se vším všudy a zbylá ruská aktiva za hubičku skoupí Peking? Dva týdny? Tři týdny? Měsíc?

Pokud Kreml nepřijde k rozumu ani po spotřebování finančních rezerv, jedinou reálnou volbou pro Kyjev zůstane příprava na osvobozeneckou válku. Ta by nastoupila po nějakém dočasném příměří.

Na západní Ukrajině by musely vzniknout dobře vyzbrojené a vycvičené jednotky určené k vytlačení okupantů zpět za ruskou hranici. Západ v takovém případě bude muset pomoci nejen se sanací ukrajinských státních financí, ale také dodávkami těžké výzbroje a výcvikem.

Alternativou takové pomoci je pád vlády v Kyjevě a následné získání kontroly nad ukrajinskými zdroji Ruskem. Přitom kontrola Ukrajiny je už od roku 1997, kdy na Akademii generálního štábu začali školit vysoké důstojníky podle Duginových Základů geopolitiky, stěžejním prvním krokem k vybudování vysněného "eurasijského impéria".

Jinak řečeno, pokud by byl Západ tak hloupý a omezený jako dosud např. politická třída v Německu a odmítl Ukrajině pomoci zlikvidovat ruskou invazi, nebo dokonce podlehl tlaku na předčasné uvolnění sankcí, za dalších pět let bude muset vynaložit mnohem větší náklady, než jaké by teď bohatě stačily k podpoře Ukrajiny, jen na pouhé zadržování agresívního imperiálního Ruska na vlastních hranicích.

V čele Ruské federace stojí po zfalšovaných volbách nelegitimní diktátor Putin, který jen a jen z vlastního rozhodnutí rozpoutal agresívní válku proti ukrajinskému sousedovi, jenž ho nijak neohrožoval.

Pokračující telefonáty francouzského prezidenta a německého kancléře pouze Putina utvrzují v představě, že Západ je fatálně rozdělen a postačí mu vydržet, než se jednota západního společenství rozsype. A ještě více ho musí hřát vědomí, že Německo dodnes Ukrajině dodalo pouhou pětinu slíbené vojenské pomoci, zatímco dál masivně posílá tvrdou měnu za ropu a plyn do kremelské pokladny.

Pomalu se tak rýsuje scénář, v němž USA a Evropa mohou nakonec řešit otázku ukončení ruské invaze bez aktivní účasti vystrašených či podplacených elit Francie, Německa či Itálie.

5
Vytisknout
9968

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2022