Ukrajina, aneb O démonech minulosti
18. 3. 2022 / Karel Dolejší
čas čtení
5 minut
- Německý spolkový kancléř Olaf Scholz poděkoval ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému za středeční projev k Bundestagu. Jenže formátem odpovědi současně potvrdil, že Zelenského vyjádření vůbec neposlouchal a nepochopil.
Scholz uvedl, že prý je potřeba "udělat vše", aby "diplomacie" dostala šanci ukončit válku.
Ovšem Putinovo Rusko mělo možnost své potíže s Ukrajinou diplomaticky řešit po dobu více jak osmi let. Celý ten čas se přitom jen snažilo podkopat postavení vlády v Kyjevě a prostřednictvím svých satelitních režimů v Donbasu zničit ukrajinskou suverenitu.
Když na konci loňského roku západní zpravodajské služby odhalily ruské přípravy k válce, Kreml začal spor rámcovat jako "problém s NATO", kvůli získání času předložil Západu nesmyslné nesplnitelné požadavky - aby nakonec Putin ve válečném projevu prohlásil, že hodlá Ukrajinu "denacifikovat" (= opět jednou v dějinách vyvraždit její elity a inteligenci) a "dekomunizovat" (= zrušit ukrajinskou státnost).
Rusko je prostřednictvím Budapešťského memoranda a dalších mezinárodních dokumentů zavázáno chránit územní celistvost Ukrajiny. Už osm let ale víme, že to podmiňuje vlastním rozhodováním o tom, koho si Ukrajinci smějí nebo nesmějí zvolit do svého čela.
Už i francouzský ministr zahraničí nevyznačující se přílišnou chápavostí si povšiml, že Rusko snahu dohodnout se s Ukrajinou pouze předstírá. Německý spolkový kancléř ještě ani tak daleko nedospěl.
Dosavadní jednání s Putinem ve věci Ukrajiny nedosáhla vůbec ničeho. Pokud v následujících dnech nebo týdnech dojde k uzavření jakési dohody, bude to jedině proto, aby se Putin pokusil přeskupit ruské okupační jednotky, rekonstituovat je, vyházet generály, dovést dostatek munice a zásob a zaútočit znovu. Stane se tak případně jen proto, že opotřebovaní interventi zle pocuchaní statečnými obránci nutně potřebují operační pauzu.
Fungující dohoda s Putinem o Ukrajině není možná, protože obsazením této země je osobně posedlý. Je posedlý myšlenkou, že pokud nedokáže kontrolovat ukrajinské zdroje, nikdy nevrátí Rusku status supervelmoci, jakým na čas disponoval SSSR. A bez něj prý Rusko nemůže být.
Ukrajina poprvé napadená v roce 2014 ruskými okupanty měla zakotveno v ústavě, že stojí mimo vojenské bloky, že je neutrální. V roce 2022 slýcháme od blazeovaných západních komentátorů, že by prý problém mohl být "vyřešen" neutralizací Ukrajiny.
Jinými slovy, chce se po Kyjevu, aby se vrátil do obdobného stavu bezmoci vůči sousedově zvůli, v jakém se nacházel na jaře roku 2014.
Tak to ale samozřejmě fungovat nebude. Ukrajinci buď - s pomocí těch na Západě, kdo jim opravdu chtějí pomáhat - porazí okupanty natolik výrazně, že si pro stažení svých vojsk zpátky za hranice Ruské federace už nebudou moci klást žádné zásadnější podmínky. Anebo nakonec svůj boj s ruskou armádou prohrají.
Každopádně tak jako v každém z konfliktů, do nichž se Rusko v posledních letech na různých místech glóbu zapojilo, bude diplomacie nakonec pouze legitimizovat skutečnosti, které vznikly činností ozbrojených sil. Jiný typ diplomacie kremelský vládce nezná a neovládá.
Zelenského vyjádření k Bundestagu se snažilo ze všech sil německým politikům vysvětlit, jak je tomu se současným Ruskem. Židovský prezident státu, který má být podle Putina "denacifikován", hovořil o tom, že se Německu nedaří naplňovat slogan "Nikdy více!", který měl být hlavním varováním plynoucím z holokaustu.
Ruský pokračovatel nacistického režimu vrátil do Evropy brutální válku zaměřenou na masakrování civilistů - a vsadil na ni celou svou politickou budoucnost.
Ukrajina potřebuje veškerou reálnou pomoc při obraně před novým vojenským agresorem v Evropě. Příliš jí nepomůže poklepávání po rameni, řeči o diplomacii, míru a lidských právech, pokud nedostane vše, co potřebuje k úspěšnému boji.
Jen co já pamatuji, vysoce symbolickou a rétoricky vyšperkovanou politiku plnou samých "vážných znepokojení" a "rozhodné podpory" zažili aktéři íránské Zelené revoluce, syrského povstání, íránských sociálních nepokojů v letech 2017-2018 nebo masových běloruských protestů proti zfalšovaným volbám v roce 2020. Bohužel, pěkná slovíčka, vlaječky na Twitteru ani úžasné hashtagy nedokázaly zabránit tomu, aby značná část takto "podpořených" lidí skončila v mučírnách a vězení - a nemalý podíl z nich dokonce na hřbitovech.
Ukrajina si dnes jen těžko ve věci vlastní obrany nechá radit od chytráků, co prolévají krokodýlí slzy nad oběťmi ukrajinského lidu, ale přitom dál posílají Kremlu miliony eur za ropu a plyn, které umožňují ve vraždění nevinných civilistů nerušeně pokračovat.
12735
Diskuse