Gordický uzel evropské politiky vůči Rusku

19. 4. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Putinovo Rusko důsledně odmítá dodržovat mezinárodní pravidla a mezinárodní právo. Zatímco v Asii, kde je velmi slabé, se chová jako mocnost pouze udržující status quo, v Evropě jde jednoznačně o revizionistickou mocnost. Spoléhá na to, že rozhodným a bezohledným použitím vojenské síly, kterému se západoevropské státy na kontinentě usilovně vyhýbají, dosáhne toho, že navzdory ohromné ekonomické asymetrii získá mnohem větší faktickou moc než EU a tradiční západoevropské mocnosti. Z nich jedině Británie v zahraniční a bezpečnostní politice vůči Rusku ještě občas vykazuje jakousi páteř. Jak odhalilo opětovné vyostření ukrajinské krize, Francie a Německo jsou pevně odhodlány válčit za obranu Evropy až do posledního ukrajinského vojáka.


V rámci debat uvnitř NATO je problém obrany stále víceméně redukován na otázku materiálního zbrojení. To ale, ač jistě není bez významu, nepředstavuje hlavní evropský problém - už proto, že vzhledem k asymetrii ekonomických prostředků si evropské země snadno mohou pořídit dostatek zbraní na to, aby se ruské hrozby nemusely obávat.

Zbraně možná chybějí, ale co chybí mnohem více a naléhavěji je reálná vůle k obraně. A dále ochota pochopit, že pohodlná doba dominance EU v Evropě skončila. Rusko nenapadá jen Ukrajinu - současný stav svých vztahů se Západem definuje už jako válku a chová se podle toho. Jeho cílem je kromě jiného rozbít EU a NATO. Pokud se unie nedokáže účinně bránit ruskému tlaku na všech frontách, je velmi pravděpodobné, že se Putinovi jeho plán časem podaří.

Jestliže nechceme s Putinovým režimem vést velkou zničující "kinetickou" válku, jaká je alternativa?

Stručná odpověď zní: Maximálně upevňovat společné postoje v rámci EU, hovořit k Rusku vždy jediným hlasem, přijmout balík sankcí postihující přímo Putinovy kádry a schopnost Kremlu vypůjčovat si na mezinárodních finančních trzích. Protože už ani Čína není ochotna podporovat samostatné ruské ekonomické iniciativy, skutečně bolestné evropské a americké sankce by vážně podvázaly i Putinovu schopnost zbrojit.

Pokud Putin bude pokračovat v obsazování Ukrajiny a dalších sousedních zemí, měl by vědět, že mu to přinese kompletní obchodní blokádu, zmrazení zahraničních aktiv a dočasný zákaz cestování všech Rusů do zemí EU.

A samozřejmě: Je absolutně nezbytné vyhubit v EU ruskou korupci politických špiček. Nelze už nadále tolerovat, aby Gazprom zaměstnával jako lobbisty německé exkancléře, respektive exkancléřky bojující zuby nehty za plynovod Nord Stream 2. Protože jde o záležitost kolektivní bezpečnosti kontinentu, měla by ji coby riziko prvního řádu řešit v prvé řadě kontrarozvědka. Přihmuřování očí nad uplácením evropských politiků mocností, která opakovaně ústy svých představitelů vyjevuje nesmiřitelnost a nepřátelské úmysly, představuje sebevražedné chování politického společenství odsouzeného k zániku.

Společenství, které si stále ještě bláhově namlouvá, že vzájemně výhodné kompromisy lze přece uzavřít s každým - včetně nacionalistického fanatika, jehož jediným skutečným zájmem je neomezená imperiální expanze.

1
Vytisknout
8851

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2021