Co se to stalo s GRU?

23. 4. 2021

Dva překvapující fakty z českého vyšetřování role GRU při výbuších muničních skladů ve vesnici Vrbětice v roce 2014 vrhají světlo na to, jak se GRU během let vyvíjela.

Za prvé, vyšetřování zjistilo, že agenti GRU zorganizovali dva výbuchy - které si vyžádaly lidské životy na území evropské země. Byla to součást operace k otrávení bulharského obchodníka se zbraněmi Emiliana Gebreva, a tedy narušování dodávky zbraní Ukrajině. Za druhé, ukázalo se, že titíž dva operativci GRU, kteří se pokoušeli v Británii otrávit Sergeje Skripala, osobně zařídili výbuchy.

Kořeny této operace ve skutečnosti sahají k 28. září 1956, kdy vybuchla bomba v hamburské kanceláři Otta Schlütera.

Ačkoliv prominentní obchodník se zbraněmi vyvázl pouze se zraněním, jeho asistent byl zabit. Krátce na to následovaly další dva pokusy připravit Schlütera o život.

O rok později vybuchla bomba v jeho Mercedesu, zabila jeho matku a vážně zranila dceru. Teprve tehdy se Schlüter rozhodl vzdát se svého hlavního byznysu, kterým bylo dodávat zbraně alžírským povstalcům Fronty národního osvobození (FLN). Protože i jiní Němci dodávali zbraně FLN, pokusy o zabíjení pokračovaly. Krátce na to vybuchla bomba umístěná pod sedadlo řidiče jiného Mercedesu v Hamburku a zabila jiného dealera se zbraněmi.

Švýcarský obchodní partner tohoto muže byl dříve zabit v Ženevě otrávenou šipkou vystřelenou z předělané pumpičky na kolo.

Mezitím se nákladní loď Atlas naložená norským dynamitem pro FLN potopila v hamburském přístavu poté, co vybuchla bomba umístěná pod její kýl.

Šlo o proslulou story a série vražd a bombových útoků byla připisována záhadné la Main Rouge (Rudé ruce), organizaci, o níž se mělo za to, že je tvořena skupinou francouzských usedlíků ze Severní Afriky, kteří byli nespokojeni s vývojem války v Alžírsku.

Později vešlo ve známost, že operace provedly profesionální jednotky francouzské zpravodajské služby SDECE.

V té době SDECE vyvinula dva typy operací, které měly zabránit vnějším aktérům v dodávkách zbraní do Alžírska. První se jmenovala "Arma", podle slova označujícího zbraně. Tyto operace měly sabotovat podpůrné kanály FLN zastrašovat obchodníky spolupracující s Alžířany.

Zahrnovalo to ničení lodí vezoucích zbraně, jako Atlasu v hamburském přístavu.

Druhá operace s kódovým označením "Homo" zahrnovaly zabíjení dodavatelů zbraní a agentů FLN. Tyto operace zabily stovky lidí, primárně v Severní Africe a na Blízkém východě, mezi nimi německých obchodníků se zbraněmi.

Zabíjení v Německu mělo specifický účel - vyřadit Německo z trhu s ručními zbraněmi pro alžírské povstalce. O mnoho let později Německo zjistilo, že teroristické aktivity "Rudé ruky" byly jedním z důvodů, které přinutily německé úřady zpřísnit předpisy pro obchodování se zbraněmi. To nicméně Francouzům vyhrát válku v Alžírsku nepomohlo.

Tento starý příběh je velmi podobný tomu, jak Češi popisují současné akce ruské GRU. Vidíme stejnou kombinaci "arma" a "homo": Výbuchy ve skladech zbraní a pokusy otrávit Bulhara, který dodával zbraně Ukrajině.

Takže GRU přijala taktiku, kterou používaly francouzské zvláštní služby před více jak 50 lety - ale s jedním důležitým dodatkem: Použili stejné lidi k provedení podvratných aktivit v mírumilovné Západní Evropě a k eliminaci zrádců ruského státu.

Vysvětlení posledně zmíněného rysu také pochází z 50. let minulého století.

Zatímco Francouzi vyhazovali do vzduchu německé obchodníky se zbraněmi, důstojník GRU v sousedním Rakousku, Ivan Ščelokov - válečný veterán a syn sabotéra, který vyhazoval do vzduchu mosty ve Španělsku - spolu se svou ženou splnil řadu podobných zadání.

Ščelokov později vzpomínal, že všechny tyto "likvidace" probíhaly podle stejného vzorce: "Obvykle jsme narafičili setkání s obětí poblíž vodní plochy, takže mohla jít okamžitě `plavat s rybičkami`, jak se říká. Naďa je vždycky zastřelila svou pistolí s tlumičem Groza."

"Na místě setkání vytáhla z kabelky list papíru a předala jej zrádci. Zatímco si oběť papír prohlížela, Naděžda ji zastřelila přímo z kabelky. Dával jsem pozor a pak jsem mu přivázal k nohám kamení a potopil ho," prohlásil Ščelokov.

Ščelokov nikdy nezpochybnil svou roli při těchto vraždách. Lituje pouze toho, že jedna z obětí ve skutečnosti nebyla zrádcem a že rozkaz zrušit misi nepřišel včas. Hněval se také na neprofesionalismus nadřízených, kteří odvedli špatnou práci při plánování únikových tras pro něj a jeho ženu. Zjevně neměl jiné výčitky a pochybnosti ohledně této části svého života.

Po návratu do SSSR Ščelokov pokračoval v kariéře ve vojenské rozvědce. Brzy byl pověřen, aby pomohl vytvořit později proslulé síly zvláštního určení GRU. Dnes je považován za jednoho z jejich zakladatelů.

Cíle speciálních sil GRU se během let měnily: Operace v Afghánistánu a lokálních konfliktech 90. let je změnily v jednotky posílané provést podvratné mise a léčky, to vše velmi daleko od světa zpravodajských důstojníků v atraktivních zahraničních lokacích.

Nicméně to nijak nepřekáželo jednotkám GRU v hledání nových rekrutů.

V poválečném Stalinově SSSR vedla GRU sabotéry a zabijáky jako Ščelokov k tomu, aby udělali kariéru v jednotkách zvláštního určení, zatímco v Rusku Vladimira Putina agenti těchto jednotek jako Anatolij Čepiga přešli od práce v kanceláři GRU k práci zabijáka a sabotéra v terénu.

A stejně jako jejich předchůdci, i dnešní operativci se vyhýbají zbytečným otázkám ohledně podstaty své práce, i když si občas stěžují na špatné plánování svých nadřízených.

Takže GRU opsala kruh. I když se přestěhovala do ultramoderního štábu s helipadem, zůstává plná lidí, kteří vidí svět optikou 50. let a udržují si stalinistický apetit ohledně likvidace zrádců.

Podrobnosti v ruštině: ZDE