13. 3. 2020
Aktivity se soustředily kolem Centrálního metodistického chrámu na Greenmarket Square, kde asi 700 uprchlíků získalo dočasné útočiště. Ale jejich počty vedly k tomu, že improvizovaný tábor se rychle rozrostl mimo dlažbu kostela z 19. století.
Policie 1. března na základě soudního nařízení demonstranty vytlačila z náměstí, včetně žen a dětí. Avšak protestující zůstávají nejen v chrámu; nyní existuje také nový tábor před budovou District Six Museum - která připomíná nucené vystěhovávání během režimu apartheidu.
Jižní Afrika hostí přes 260 000 uprchlíků a žadatelů o azyl - většinou ze Somálska, Etiopie, Zimbabwe a Demokratické republiky Kongo - a mnohem více ekonomických migrantů. Mnozí z nich si stěžují na sílící xenofobii.
Jihoafrická republika kdysi mívala jeden z nejprogresívnějších systémů ochrany uprchlíků na světě. Žadatelé o azyl mohou dosud technicky vzato žít a pracovat kdekoliv v zemi, dokud není rozhodnuto o jejich statutu uprchlíka. Z největší části mají nárok na stejné veřejné služby jako jihoafričtí občané.
Ale velkomyslnost mizí a JAR se posouvá k politice odstrašování. Stále se prodlužující čekací lhůty na rozhodnutí o statusu, bariéry při podávání žádostí a obnově povolení, doplněné "endemickou korupcí a špatným řízením ministerstva vnitra", změnily azylový systém v něco, co porušuje ústavu a mezinárodní úmluvy, jak zjistila zpráva Helen Suzman Foundation z roku 2018.
Nový zákon o uprchlících, Amended Refugee Act publikovaný v lednu, doplňuje další vážná omezení, připomíná nevládní organizace Sonke Gender Justice. Omezuje právo na práci a vzdělání a poskytuje ministrovi vnitra pravomoc zbavit kteréhokoliv žadatele o azyl nebo uprchlíka jeho postavení na špatně definovaném základě "národní bezpečnosti".
Nikdo přesně neví, kolik afrických přistěhovalců v JAR žije. Podle migrační agentury OSN Mezinárodní organizace pro uprchlíky existují zhruba 4 miliony "mezinárodních migrantů" - tj. migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl, v zemi s 56 miliony obyvatel. Podle censu z roku 2011 to bylo 2,2 milionu.
Avšak na sociálních médiích kolují přehnaná čísla a vyvolávají xenofobní sentiment. V roce 2017 výzkum organizace South Africa's Human Sciences Research Council zjistil, že "tři ze čtyř dospělých Jihoafričanů souhlasí s tvrzením, že imigranti zvyšují kriminalitu, berou práci a šíří nemoci". Toto přesvědčení nelze doložit důkazy.
Navzdory všem titulkům v Evropě ohledně cestování uprchlíků přes Středozemní moře z Libye, 70 % migrace v Africe probíhá v rámci kontinentu. Atraktivní destinací je přitom JAR, zejména ze zemí, které s ní sdílejí dějiny a kulturní vazby.
Mezi lety 2006-2012 měla JAR nejvyšší počet žadatelů o azyl na světě - mnohé ze Zimbabwe, kteří prchali před ekonomickou krizí. A to prohloubilo problémy.
V Jihoafrické republice se vyskytuje forma xenofobie, kterou lze přesněji popsat jako afrofobii - netoleranci k jiným černým Afričanům. Projevuje se každodenní nebezpečností života cizince a pejorativní nálepkou amakwerekwere rezervovanou pro Afričany z jiných zemí.
První velké propuknutí násilí se objevilo v roce 2008 na předměstí Johanesburgu, v Alexandře. Rychle se rozšířilo do celé země. Oficiálně bylo zabito 62 osob a statisíce vysídleny.
K podobným událostem došlo opakovaně, včetně nepokojů v přístavu Durban v roce 2015, při nichž zahynulo 5 lidí.
Organizace South Africa's Road Freight Association eviduje mezi březnem 2018 a dubnem 2019 více než 200 zabitých řidičů, většinou cizinců. Útočníci používají Molotovovy koktejly, nože a kameny. Obvyklý postoj vlády je, že násilí se vztahuje pouze ke zločinnosti a neprojevuje se v něm xenofobie.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse