Observer: Lidice, česká vesnice, kterou zlikvidoval Hitler, se octla v ohnisku historické kontroverze

14. 3. 2020

čas čtení 5 minut
 

V ČR vyšlo najevo, že židovka, která žila během války tajně v Lidicích před jejich likvidací po atentátu na Heydricha v roce 1942 byla krátce před zničením vesnice zatčena, poté, co jí udala sousedka, píše v nedělním vydání týdeníku Observer  jeho pražský reportér Robert Tait. Zemřela při holocaustu.

Zjistil to český historik Vojtěch Kyncl a vrhlo to stín na postavení Lidic jako symbol českého národního mučednictví, symbol který před rokem 1989 pěstoval především komunistický režim v Československu. Česká vláda proto donutila k rezignaci Martinu Lehmannovou, ředitelku lidického památníku.

Někteří kritikové upozorňují, že je ohroženo právo interpretovat svobodně historii Československa ve dvacátém století. Obávají se, že jde o zpolitizované pokusy cenzurovat události druhé světové války tak, jak k tomu v poslední době zjevně dochází v sousedním Polsku a Maďarsku.

 

"Myslím, že je ohrožena akademická svoboda," řekla listu Observer Muriel Blaive, historička komunistické éry. "Jestliže můžou zasáhnout a někoho takhle hned vyhodit z práce, to není dobrý signál. Zjevně tu hrozí pokušení ovládnout interpretaci historie, tak, jak se to dělalo za komunismu. Komunisté říkávali: 'Kdo ovládá historii, ovládá i současnost.'"

Štěpánka Mikešová, 35, konvertovala ke křesťanství, aby ji nenašli, a žila u místní rodiny v Lidicích. Česká policie ji zatkla dva dny před tím, než 4. června 1942 zemřel Heydrich na zranění při atentátu. Mikešová byla předána gestapu a poslána do Osvětimi, kde zemřela v srpnu 1943.

Podrobnosti o jejím zatčení byly objeveny v kronice, kterou krátce po válce napsal zatýkající policista Evžen Ressl, který uvedl, že byla zatčena, protože úřady na její židovský původ upozornila obyvatelka Lidic. Někteří jeho svědectví zpochybňují.

Zjištění vyvolalo zuřivou reakci od příbuzných údajné udavačky, včetně Marie Šupíkové, dcery ženy, která údajně Mikešovou udala. Šupíková, 87,  byla předána po zničení Lidic do německé rodiny na převýchovu a  svědčila jako dětská svědkyně při poválečném procesu v Norimberku, který soudil válečné zločiny. Její matka, Alžběta Doležalová zemřela r. 1946 na tuberkulózu, kterou dostala v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Šupíková odmítá, že její matka  židovskou ženu udala.

Lehmannovou vyhodili z funkce ředitelky lidického památníku poté, co Šupíková a sedm dalších osob, které přežily zničení Lidic, napsaly pod hlavičkou Českého svazu bojovníků za svobodu, organizace s kořeny v bývalém komunistickém režimu, stížnost adresovanou čelným českým politikům. Stěžovali si na Lehmannovou, že neodmítla Kynclovo zjištění v televizním dokumentu, který se vysílal loni v červnu v době výročí zničení Lidic.

Namísto toho řekla Lehmannová v tomto pořadu, že by uvažovala o uctění Mikešové v lidickém památníku.

Stížnost vyvolala zásah ministra kultury Lubomíra Zaorálka, který ředitelku obvini z nedostatku empatie vůči osobám, které přežily zničení Lidic, a nařídil jí, aby rezignovala na svou funkci, nebo z ní bude odvolána.

Lehmannová, která se rozhodla rezignovat, což vedlo k rezignaci dalších 10 členů správní rady lidického památníku - stojí na svém. "Kritizovali mě, že jsem neřekla, že se to [zatčení Mikešové] nikdy neudálo. Oni vědí, že ten příběh je pravda, problémem ale je, že už není příběh Lidic tak krystalicky čistý, jak to oni chtějí, Kazí to status čisté oběti. Existuje mnoho příběhů z období druhé světové války, které líčí velmi složité věci. Ale teď jsme v jednadvacátém století a nemůžeme si jen vybírat z historie, co se nám hodí. Nemůžeme říkat, že ten či onen příběh je nepohodlný vzhledem k tomu, co jsme dosud věděli."

Lehmannovou ve vedení lidického památníku nahradil Eduard Stehlík, vojenský historik a bývalý armádní důstojník, který napsal o Lidicích dvě knihy. Stehlík Kynclův výzkum zpochybnil a vyhlásil, že Lidice byly "postaveny na pranýř".

Kyncl, člen České akademie věd, trvá na tom, že jeho verze příběhu zatčení Mikešové je přesná. Lehmannovou podpořil: "Mám původní oficiální dokumenty, které schválili a verifikovali jeho nadřízení v četnictvu," řekl. "Nemám žádné pochybnosti o jejich pravosti. Martina Lehmannová jen splnila svou povinnost. Tato politická aféra byla zneužita k změně interpretace historie v duchu bývalého komunistického režimu," dodal.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 

K tomu:

Muriel Blaive, Soud dějin: Otevřený dopis Neele Winkelmanové a Lubomíru Zaorálkovi  

Muriel Blaive, The Tribunal of History: An Open Letter to Neela Winkelmannová and Lubomír Zaorálek


 


0
Vytisknout
10824

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2020