Je flagrantním pochybením vlád, že nesledovaly stav učitelů ve školách

Problém s nedostatkem učitelů existuje, je ale špatně popsán

7. 3. 2019 / Bohumil Kartous

Na jednu stranu predikce ministra školství Plagy, že je třeba přijmout do učitelské profese ve střednědobém horizontu 16 000 zaměstnanců, podpořená řadou ředitelů, kteří ze své zkušenosti mluví o rostoucím nedostatku učitelů a o zaměstnávání nekvalifikovaných lidí (dle současného zákona). V některých regionech svědčí o nedostatku učitelů lokálně prováděné průzkumy, jako například v Plzeňském a Karlovarském kraji. Vedle toho ovšem učitel Jiří Karen poukazuje na to, že v místě jeho působení není možné učitelské místo získat. Velký podíl na tom, že nikdo netuší, co je vlastně pravda, a mluvíme-li o nedostatku učitelů, pak jakého rozsahu a charakteru, nese fakt, že ministerstvo školství dostatečně důsledněstav učitelů nesleduje. Na konci loňského roku, poté, co  se už roky debatuje o problému, bylo odborné veřejnosti sděleno, že si ministerstvo nyní zadalo analýzu stavu...
Nedostatek učitelů není chiméra, jak se domnívá Jiří Karen. Je ale třeba upřesnit dle dostupných informací, v čem problém spočívá. Například jím citovaný dostatek kvalifikovaných učitelů vysvětluje Česká školní inspekce ve výroční zprávě na straně 52. Právě v Moravskoslezském kraji je podíl kvalifikovaných učitelů nejvyšší.

V prvé řadě je prokazatelné, že je problém získat do škol mladé učitele. K tomu jedna statistika, kterou MŠMT disponuje, dostupná je. V poslední dekádě klesá počet učitelů ve věkové kohortě do 35 let, naopak stoupá procentuální zastoupení učitelů starších 55 let. To je samo o sobě varovné. V odborných kruzích se hovoří o zcela jasných příčinách: učitelské povolání je pro mladé lidi neatraktivní. Nejde jen o nástupní plat, který se pohybuje těsně nad 20 tisíci korun, ale o to, že za svůj život by podle současných tabulek dosáhl učitel tak zhruba na 30 tisíc. Neodolatelná perspektiva...

Spousta absolventů učitelství vůbec nenastoupí do školy. Kolik jich je, to nikdo oficiálně neví (odhaduje se polovina absolventů), jelikož vysoké školy nesledují kariérní dráhu svých absolventů (jak překvapivé). U pedagogických fakult to má vcelku prozaický důvod, obavu, že kdyby někdo zjistitl, že nevzdělávají pro školy, ale pro soukromý byznys, mohl by z toho někdo vyvodit důsledky. Spousta mladých učiteů po krátké době ze škol odchází. Opět nikdo přesně neví kolik.

Otevřeně se mluví o tom, že chybí učitelé konkrétních předmětů. Nejčastěji se mluví o přírodovědných předmětech a matematice. Opět  je to jen více méně anekdotální zkušenost ředitelů. Ve výše odkazované výroční zprávě je na str. 53 údaj o aprobovanosti učitelů. Postupně  klesá, cca čtvrtina učitelů učí něco, v čem nebyli vzděláni. Zákon totiž vyžaduje pouze pedagogickou kvalifikaci, nikoliv vzdělání v daném předmětu. Je naprosto běžné, že tak klíčové předměty, jako je občanská výchova, základy společenských věd, učí lidé, kteří jim nerozumějí. Velký problém, kromě přírodovědných předmětů, o které jeví uchazeči učitelství malý zájem, je u učitelů cizích jazyků a IT. V obou případech jsou lidé s takovou kvalifikací dobře uplatnitelní mimo školství. Za nesrovnatelných podmínek.

Například britský parlament má k dispozici přesnou analýzu stavu učitelů a prognózu jejich potřebnosti. Člověk by si řekl, že to snad je požadavek, který není třeba vůbec vznášet. V ČR to ovšem standardní není. Stejně jako sledování mnoha dalších parametrů vzdělávacího systému.

Jiří Karen se dle mého mýlí i v tom, že navrhovaná novela, která umožní zaměstnávat lidi s VŠ vzděláním a bez pedagogické kvalifikace nějak zásadně poškodí vzdělávání v českých školách. K tomu jsem více psal zde. Až bude učitelství úrovní kvalifikace a přípravou učitelů srovnatelné s jinými regulovanými povoláními, je možné uvažovat o zpřísnění zákona.
0
Vytisknout
3825

Diskuse

Obsah vydání | 12. 3. 2019