Venezuela na kraji propasti

21. 2. 2019 / Daniel Veselý

Systematický nátlak na Madurovu vládu ze strany Trumpova Bílého domu nepolevuje, ba naopak. Trump v pondělí oznámil, že socialistický režim má na kahánku nejen ve Venezuele, ale i v Nikaragui a na Kubě, aby tak potvrdil odhalení listu Wall Street Journal, podle něhož má Bílý dům spadeno i na tyto dvě latinskoamerické země, jež dlouhodobě nemá pod kontrolou. Bylo by pošetilé se domnívat, že se venezuelský režim během několika dnů či týdnů rozsype jako domeček z karet, neboť má na své straně vedle ozbrojených složek a tvrdého chávistického jádra také podporu Moskvy, Pekingu či Kuby. Jasná je ovšem jedna věc: Jestliže rozporujeme legitimitu Madurovy vlády, nemůžeme se sympatiemi nahlížet na nelegální snahy o svržení Madurovy vlády zvenčí.

Advokáti změny režimu si v první řadě neuvědomují, že by obdobné aktivity oficiálních nepřátel režimu vyvolaly obrovské pobouření. Další naprosto legitimní námitkou je, že Spojené státy se na rozdíl od Evropské unie a neutrálních zemí v čele s Mexikem a Uruguayí namísto diplomatického řešení krize zcela otevřeně snaží Madurův režim svrhnout. Jestliže na politickou tranzici v této jihoamerické zemi mají dohlížet zdiskreditovaní neokonzervativci John Bolton a Elliot Abrams, kteří už dávno měli být za mřížemi, o demokracii nejde ani na posledním místě. Koneckonců sám Bolton veřejně prohlásil, že by bylo skvělé, kdyby americké korporace získaly exkluzivní přístup k venezuelské ropě. Ruku na srdce - tolerovali bychom snad něco podobného Rusku nebo Číně?

Na světě existuje mnoho odporných vlád a zemí, kde ani neprobíhají regulérní volby, a nikoho to moc nevzrušuje. Nadto západní společenství nejednu z těchto vlád z pragmatických důvodů silně podporuje. V Haiti nyní probíhají protesty proti Američany podporované vládě. Haiťané masově vyjadřují nespokojenost s mizérií způsobenou tamní zkorumpovanou administrativou. Haitský prezident Jovenel Moise čelí obvinění, že vytuneloval peníze z ropného programu Petrocaribe provozovaného Venezuelou. Slyšeli jsme snad z úst amerického prezidenta rázný odsudek na adresu haitských kleptokratů – v zemi, která je ještě chudší než Venezuela?

Minulý týden si egyptský parlament vytřel pozadí ústavou, když stávajícímu prezidentovi Sísímu prodloužil mandát až do roku 2034, tedy o 12 let. Káhirský režim, jenž se těší vojenské a diplomatické podpoře Spojených států, Velké Británie a Francie, vězní 60 tisíc politických aktivistů, přičemž 1250 dalších osob jednoduše zmizelo. Egyptské civilní a vojenské soudy během "divadelních" procesů odsoudily k smrti více než 1400 lidí, mnohdy politické odpůrce generála Sísího. Spousta těchto nešťastníků byla při výslechu mučena. Kdyby západní země skutečně měly na srdci blaho obyčejných Venezuelanů a nepomýšlely na instalaci loajální vlády v Caracasu, už dávno by Sísího režim podrobily tvrdým sankcím a zmrazily by veškeré vojenské zásilky. Totéž se týká i dalších spřátelených diktatur a autoritářských režimů, zejména v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech, jejichž vojenské tažení v Jemenu s aktivní participací Obamovy a Trumpovy vlády způsobilo největší humanitární katastrofu dnešních dní.

Dramatickou situaci ve Venezuele kriticky hodnotí také protivládní ekonomický expert Francisco Rodríguez, který varuje před vypuknutím hladomoru a rozdmýcháním civilního konfliktu. Ačkoli Rodríguez připisuje největší díl viny za hospodářský kolaps Madurově vládě, americké ekonomické embargo může podle jeho mínění v zemi vyvolat hladomor. Rodríguez společně s ekonomem Jeffreym Sachsem ve svém textu zveřejněném na stránkách New York Times navrhuje, aby se ke slovu dostala schůdná diplomacie (autoři jako příklad uvádějí dění v Polsku na přelomu 80. a 90. let, kdy po přechodnou dobu vládla komunistická strana společně s předáky Solidarity), včetně implementace programu Ropa za potraviny, protože v sázce je vypuknutí civilního konfliktu. Venezuela má totiž nejen silnou armádu mající přátelské styky s kolumbijskými guerillami, ale země je doslova zaplavena zbraněmi. 

Zkrátka a dobře: Také k venezuelskému režimu kritičtí odborníci poukazují na vysoce riskantní přístup USA vůči Venezuele ve stylu "vítěz bere vše", a to za situace, kdy této zemi hrozí hladomor či civilní konflikt. Vyloučena není ani Američany iniciovaná intervence, soudě podle amerických vojenských letounů přistávajících poblíž venezuelsko-kolumbijských hranic. Jenže sdělovací prostředky zhusta tlumočí stanoviska Trumpovy administrativy, již jinak systematicky cupují. A proto je liknavý přístup řady mainstreamových médií k analýze těchto závažných faktů skutečně na pováženou.

0
Vytisknout
4128

Diskuse

Obsah vydání | 26. 2. 2019