Jak nedostatek vody vyostřil politické násilí v Iráku

25. 2. 2019

čas čtení 4 minuty
Rychlý nástup občanské války v Iráku v roce 2014 přiměl diplomaty, generály a politiky z celého mezinárodního společenství k debatám o tom, jak lze předcházet návratu násilí do země dlouho dominující titulkům mezinárodních zpráv, napsal Austin Michael Bodetti. Mnohé z těchto diskusí se soustředily na dobře známá témata boje s terorismem, mezináboženského dialogu a udržování míru. Nicméně tyto konverzace se nikdy nedotkly klíčové role environmentálních témat v občanské válce v Iráku. K vyvolání jedné z nejvytrvalejších epizod politického násilí 21. století zvlášť přispěl nedostatek vody.


Vztah mezi politickým násilím a environmentálními tématy v Iráku se táhne nazpět po celé dekády. Nejznámější příklad představuje rozhodnutí prezidenta Saddáma Husajna z 90. let vysušit většinu Mezopotamských bažin, aby oslabil povstání šíitských militantů. Tato kontroverzní strategie nejen že vyvolala humanitární krizi v regionu, ale také zhoršila nedostatek vody v jižním Iráku. Problém se se začátkem irácké války ještě zhoršil.

"Během poslední dekády systém rozvodu vody vytrvale chátral, většinou kvůli nedostatku náhradních dílů a údržby," uzavřelo v roce 2003 hodnocení environmentálních dopadů provedené Programem OSN pro životní prostředí (UNEP). "V důsledku toho množství vody dostupné k rozvodu pokleslo o více jak polovinu a většina zbývajících zdrojů se nikdy nedostane ke konečnému spotřebiteli kvůli ztrátám v rozvodech. Navíc řeky, na jejichž vodě závisí většina Iráčanů, jsou stále více znečištěny kanalizačním odpadem, když čističky odpadních vod jsou mimo provoz."

"Z krize vyvolané "islámským státem" vzešly téměř tři miliony vnitřně přemístěných osob. Avšak očekáváme během příštích osmi let čtyři miliony vnitřně přemístěných kvůli vodní krizi. To už dávno není jen environmentální problém, to ovlivňuje bezpečnost: Sociální zabezpečení, vodní a potravinovou bezpečnost. Ovlivní to několik governorátů a stane se to celoiráckým, celoregionálním, dokonce globálním problémem," říká Yousif Muayed Youssef z iráckého ministerstva životního prostředí.

Desertifikace a sucho, které ovlivňují až 90 % iráckého území, zhoršují důsledky nedbalého přístupu k řízení vodních zdrojů před iráckou válkou. Zemědělci na okrajích země postrádají podporu nezbytnou k udržení svých hospodářství.

Sunnitští povstalci se rozhodli využít zanedbanosti pociťované obyvateli oblasti postižených suchem. Před vznikem IS sunnitští militanti rozdělovali humanitární pomoc zemědělcům během sucha, aby získali veřejné mínění na svou stranu. Tato taktika zapadala do širší strategie povstalců obracet se na sunnity zakoušející marginalizaci z rukou premiéra Malikiho. Mnozí z rekrutů vzešli z oblastí postižených suchem.

IS se rychle rozšířil na východ a sever Iráku. Tyto oblasti obsahují velkou část orné půdy, což donutilo zemi dovážet 70 % potravin až do roku 2017, kdy došlo k porážce povstalců v bitvě o Mosul.

Pozorovatelé si již povšimli, že voda může vést k dalšímu iráckému konfliktu. V září 2018 třináct demonstrantů protestujících proti nedostatku pitné vody v Basře zemřelo během střetů s iráckými bezpečnostními silami. Týž měsíc protestující vypálili budovy několika vládních agentur a iránský konzulát v Basře. Objevily se tehdy prognózy, že problémy s vodou mohou vyvolat konflikt uvnitř šíitské irácké komunity.

POkud irácká vláda uzavře partnerství s občanskou společností a mezinárodním společenstvím, lze vyvinout přístup omezující dopady změny klimatu na šíření militantního islámu. OSN, USA a zbytek mezinárodního společenství musí pomoci Iráku s obtížným úkolem environmentálního budování míru.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7158

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2019