Maduro stále vzdoruje. Ve hře je i vojenská intervence

26. 2. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Násilné střety na venezuelsko-kolumbijské hranici a tahanice o humanitární konvoj americké federální agentury USAID se ve skutečnosti daly očekávat. Ti, kdo podrobně mapují venezuelskou krizi, opírajíce se o poznatky nezávislých akademiků a institucí, soudí, že Washington ve spolupráci s venezuelskou opozicí usiluje o změnu režimu ve Venezuele, přičemž americký humanitární konvoj se stal příslovečným trójským koněm. Represivní zákrok Madurových bezpečnostních složek na venezuelsko-kolumbijské hranici je sice nutno odsoudit, avšak před riziky vyplývajícími ze zpolitizování humanitární pomoci ve Venezuele již dříve varovaly OSN i Mezinárodní výbor Červeného kříže. Tato mezinárodní tělesa nechtějí mít se strategií Washingtonu a venezuelské opozice nic společného. Madurova vláda a opozice by v tak ožehavé chvíli měly zachovat chladné hlavy a přistoupit na národní dialog pod záštitou OSN a neutrálních států, jinak riskují vleklý civilní konflikt s účastí Spojených států.

Karel Dolejší očividně nechápe elementární fakta: Progresivní levice se v žádném případě nezastává Madurova režimu, ale naopak kritizuje autoritářství a zostřenou represi caracaské vlády. Jenže o tom informují mainstreamové sdělovací prostředky neustále a progresivní levice v první řadě vystupuje proti zcela otevřené snaze Bílého domu svrhnout vládu, jejíž představitelé se opakovaně setkali s generálním tajemníkem OSN. Je snad Antonio Guterres také levičáckým pomatencem, když s venezuelským ministrem zahraničí koordinuje distribuci humanitární pomoci ze skladů OSN? Ve Venezuele navzdory představě, že je úplně odříznuta od humanitární pomoci, vedle poboček OSN (UNICEF, FAO, WHO, CERF) nyní intenzivněji působí také Mezinárodní výbor Červeného kříže.

Madurův režim, který přijal 300 tun léků a další pomoci z Ruska, jednoduše nechce nic od Spojených států a jejich spojenců, jejichž představitelé mají spadeno pouze na jeho hlavu. Kupříkladu přední advokát změny režimu ve Venezuele senátor Marco Rubio v neděli na svém twitterovém účtu zveřejnil fotografii, která zachycuje lynč Muammara Kaddáfího. Poradce pro národní bezpečnost USA John Bolton se již dříve nechal slyšet, že by Maduro mohl skončit na nějaké pěkné pláži, třeba na Guantánamu. Trumpova vláda ani šéf venezuelské opozice Juan Guaidó nevylučují možnost vojenské intervence. Trumpův zvláštní emisar pro Venezuelu Elliot Abrams v 80. letech společně s dalšími zástupci Reaganova kabinetu pašoval zásilky zbraní pro nikaragujské rebely usilující o svržení sandinistické vlády v letadlech přepravujících také humanitární pomoc. Americká vojenská letadla s potravinami a léky mezitím přistávají v příhraničním kolumbijském městě Cucuta. Na palubě jednoho z nich se nacházel i Abrams.

Můžeme samozřejmě mudrovat nad tím, zda by Maduro měl ustoupit a nebránit americkému humanitárnímu konvoji v cestě, nicméně analytik Phil Gunson z International Crisis Group poznamenává, že mezinárodní právo vládám nařizuje, aby souhlasily s distribucí potravin a léků, pokud je obyvatelstvo té které země v ohrožení - ovšem jedině v případě, je-li pomoc čistě humanitární a nestranné povahy. Americký konvoj má však primárně politickou úlohu, jež spočívá v odstranění Madurovy vlády. Kdyby totiž Bílému domu skutečně záleželo na strádajících Venezuelanech, zrušil by extrémní sankce, které jsou podle některých pozorovatelů patrně ještě tvrdší než embargo uvalené na Irák v 90. letech, jež si vyžádalo stovky tisíc civilních obětí. Ekonomická blokáda, již lze chápat jako další z nástrojů pro změnu režimu, ale ubližuje především obyčejným lidem, a nikoliv zkorumpované caracaské vládě. Kritika Trumpovy „humanitární“ politiky vůči Venezuele nepřichází pouze od zástupců mezinárodních těles a nezávislých analytiků, ale i od některých amerických politiků. Tak třeba senátor Chris Murphy silně pochybuje o humanitárních intencích amerického prezidenta, který malé děti vězní v klecích a který se snaží rozpočet ministerstva zahraničí snížit o 40 procent. Jde tedy o celkem legitimní postoj nemající nic společného s obhajobou venezuelského režimu. V sázce je totiž venezuelská suverenita nehledě na četné excesy Madurova kabinetu. 

V pondělí se v kolumbijské Bogotě setkal americký viceprezident Mike Pence se šéfem venezuelské opozice Juanem Guaidó. Oba politikové budou hovořit o dalších možnostech, jak odstranit Madurovu vládu. Pence oznámil, že USA na Caracas uvalí další sankce, a apeloval na další země, aby zmrazily aktiva venezuelské vlády získaná z prodeje ropy. V této chvíli jsou největšími odběrateli venezuelské ropy Indie a Čína. Trumpova vláda klade při změně režimu ve Venezuele zásadní důraz na ekonomickou strangulaci nehledě na drastické následky pro civilní populaci. Guaidóovi spolupracovníci dali najevo, že šéf venezuelské opozice bude patrně požadovat, aby byl Caracas potrestán vojenskou silou kvůli neochotě přijmout americký konvoj s potravinami a léky. Většina Venezuelanů si sice přeje Madurův odchod, ale zároveň odmítá vojenskou intervenci.

Nezbývá než konstatovat, že si Guaidó nebezpečně zahrává s ohněm. Madurova vláda totiž prozatím stojí pevně v kramflecích, neboť má na své straně Rusko, Čínu a Kubu a záštitu milionů skalních chávistů, armády a ozbrojených milic odhodlaných bránit svou vlast před cizími interventy.

 

 

 

1
Vytisknout
7890

Diskuse

Obsah vydání | 28. 2. 2019