Antisemitismus jako mocná politická zbraň

28. 2. 2019 / Daniel Veselý

O snahách Kremlu ovlivnit americké prezidentské volby v roce 2016 se popsaly tuny papíru, třebaže sdělovací prostředky nejednou mlátily prázdnou slámu. Zdá se ale, že mnohem závažnější politické vměšování Izraele do americké a britské politiky nevyvolává ani zlomek oprávněného pobouření. Je přitom lhostejné, zda o změnu politického kursu v té které zemi usiluje nominálně nepřátelská velmoc či spřátelená vláda. Labouristická strana nyní prochází zásadní krizí, neboť ji její kritikové, nehledě na jejich politickou příslušnost, obviňují z hluboce zakořeněného antisemitismu. Avšak do jaké míry se toto závažné obvinění odráží v realitě?

Ačkoli snad nikdo nepopírá, že v Labouristické straně figurují antisemité, oficiální dokumenty jsou v tomto ohledu mnohem kvalitnějším zdrojem informací než mnohdy zuřivá britská média. Znepokojení nad rozmáhajícím se antisemitismem v této straně se shodou okolností začalo ventilovat poté, co byl do jejího čela v září 2015 zvolen Jeremy Corbyn, který se nikdy netajil ostrou kritikou izraelské politiky vůči Palestincům. Existuje také přímá úměra mezi důraznějším akcentem na práva Palestinců u labouristů a počátkem "institucionálního antisemitismu" v této straně. Nabízí se proto otázka, zda do té doby neměli labouristé s antisemitismem ve svých řadách žádný problém. Nebo že by zvolení zastánce palestinských práv do čela druhé nejvýznamnější britské strany a vidina propalestinského britského premiéra vyvolaly paniku mezi zastánci Izraele? Anebo je pravda někde uprostřed?

Když se začteme do zprávy britského parlamentu o antisemitismu ve Velké Británii zveřejněné na podzim roku 2016, zjistíme, že drtivá většina incidentů v Labour Party se týká izraelsko-palestinského konfliktu. Jako jeden z nejzávažnějších antisemitských skandálů v Labouristické straně se uvádí výrok Kena Livingstonea, který prohlásil, že Hitler ještě před tím, než se zbláznil a usmrtil 6 milionů Židů, podporoval sionismus a emigraci Židů do Izraele (sic!). Podle mého soudu je tento výrok dost na hraně, protože implikuje, že Hitler zpočátku nebyl žádný antisemita. Nicméně důkazy o spolupráci nacistů a německých sionistických lídrů existují a píší o nich i židovští autoři - neboť je spojoval týž cíl: dostat německé Židy do Palestiny.

Sám Corbyn je z antisemitismu obviňován kvůli tomu, že se zastal práva na svobodu projevu autora antisemitského graffiti, nebo že o předácích Hamásu a Hizballáhu hovořil jako o přátelích.

Výroky některých labouristů lze považovat za antisemitské pouze v případě, když položíme rovnítko mezi antisemitismus a antisionismus. Jestliže se mírná většina britských Židů považuje za sionisty, jak stojí v parlamentní zprávě, mohou je samozřejmě kritické poznámky o sionistech urážet. Jde samozřejmě o to, jak je ten který výrok postaven, nicméně i někteří židovští intelektuálové nevidí mezi antisemitismem a antisionismem žádnou korelaci. Sionismus je politická ideologie, jež se opírá o tvrzení, že Izrael má na území historické Palestiny právo na existenci jako exkluzivní židovský stát. S touto tezí se však čím dál tím více Židů neztotožňuje, protože i Židé žijící v diaspoře mají v Izraeli větší práva než Palestinci.

Podle této zprávy však navzdory signifikantní pozornosti médií a veřejnosti neexistuje empirický důkaz o vyšší prevalenci antisemitských postojů v Labour Party než v ostatních britských stranách. K obdobným závěrům dospěla vyšetřovací komise ustavená téhož roku Jeremym Corbynem. Jedná se tedy o bouři ve sklenici vody, anebo jsme svědky mocenského boje, v němž se antisemitismus stává mocnou zbraní proti corbynovskému vedení? Či se snad během pouhých dvou let něco zásadního změnilo a antisemitismus začal Labour Party prožírat skrz na skrz? V tom případě by více než 200 židovských členů strany a jejích sympatizantů jen stěží v otevřeném dopisu vyjádřilo Corbynovi podporu. Labouristickou stranu by na protest proti antisemitismu patrně opustilo mnohem více členů. Odešlo však prozatím pouze osm politiků (tzv. nezávislá skupina), jimž se nyní podařilo získat finanční podporu od vlivného proizraelského lobbisty.

Odpověď na tyto otázky může přinést třídílná investigativní reportáž katarské televize Al Džazíra odhalující skandální snahy Netanjahuovy vlády a jejích spolupracovníků očernit a zdiskreditovat kritiky izraelské politiky uvnitř Labour Party i mimo ni. Záměr Tel Avivu spočívá v prosazení proizraelské agendy v britské politice právě v době, kdy sílí hnutí volající po bojkotu Izraele (BDS). V důsledku těchto odhalení rezignoval vysoce postavený představitel izraelské ambasády Shai Masot, jenž se reportérovi, vydávajícímu se za labouristického aktivistu se sympatiemi k Izraeli, chlubil, že chce z politického života odstranit poslance, kteří mají údajně nepřátelský postoj vůči Izraeli. Masot ve Velké Británii založil několik skupin, z nichž nejméně jedna měla ovlivnit politické směřování Labour Party. V čele další organizace spolupracující s Labour Party stála jiná zaměstnankyně izraelské ambasády.

V reportáži vystupuje izraelský historik Ilan Pappé, který tvrdí, že Tel Aviv se v současnosti snaží jakoukoliv kritiku Izraele vykreslit jako antisemitismus. Labourističtí aktivisté sympatizující s Izraelem se netají svými antipatiemi vůči Jeremy Corbynovi a jeho nejbližším spolupracovníkům a snaží se vnést svár do procorbynovské organizace Momentum. Al Džazíra na několika údajných antisemitských incidentech v Labour Party demonstruje, že jde o falešná obvinění (to na adresu jedné propalestinské labouristky vznesla poslankyně Joan Ryanová, jež na protest proti antisemitismu nedávno z Labour Party odešla), mediální zkratky a manipulace. To samozřejmě neznamená, že by k těmto politováníhodným skutečnostem nedocházelo - ostatně výše zmíněná zpráva britského parlamentu o nich referuje.

Zdá se ale, jako by v Labour Party, kde se stará garda nedokáže smířit s corbynovským vedením, probíhal lítý boj o moc. A osvědčeným a smrtícím nástrojem na odrovnání konkurence se stal právě antisemitismus. Corbynovi pravicoví protivníci ve straně patrně vycítili, že Corbynův postoj vůči izraelsko-palestinském konfliktu a údajný antisemitismus jsou jeho slabinami, přestože Corbyn vždy vystupoval proti všem formám rasismu. Šéf labouristů prozatím obrovskému tlaku odolává a snaží se o problému diskutovat. Dnes byl dokonce z Labouristické strany suspendován Corbynův blízký spolupracovník Chris Williamson kvůli výroku, že labouristé jsou vůči obviněním z antisemitismu příliš apologetičtí – a to navzdory tomu, že se za svou poznámku omluvil. Což na toto tvrzení díky odhalením Al Džazíry vrhá poněkud jiné světlo.

Nicméně skutečnost, že se na tomto mocenském zápase za trapných mediálních rozpaků podílí cizí mocnost, je ještě více šokující. Jakákoliv smysluplná diskuse o antisemitismu v Labouristické straně by měla zahrnovat také subverzní aktivity izraelské vlády, o nichž brilantně vypovídá investigativní reportáž Al Džazíry.

0
Vytisknout
3599

Diskuse

Obsah vydání | 5. 3. 2019