Antisemitismus jako mocná politická zbraň
28. 2. 2019
/
Daniel Veselý
čas čtení
7 minut
O snahách Kremlu ovlivnit americké prezidentské volby
v roce 2016 se popsaly tuny papíru, třebaže sdělovací prostředky nejednou
mlátily prázdnou slámu. Zdá se ale, že mnohem závažnější politické vměšování
Izraele do americké a britské politiky nevyvolává ani zlomek oprávněného
pobouření. Je přitom lhostejné, zda o změnu politického kursu v té které
zemi usiluje nominálně nepřátelská velmoc či spřátelená vláda. Labouristická
strana nyní prochází zásadní krizí, neboť ji její kritikové, nehledě na jejich
politickou příslušnost, obviňují z hluboce zakořeněného antisemitismu.
Avšak do jaké míry se toto závažné obvinění odráží v realitě?
Ačkoli snad nikdo nepopírá, že v Labouristické straně figurují
antisemité, oficiální dokumenty jsou v tomto ohledu mnohem kvalitnějším
zdrojem informací než mnohdy zuřivá britská média. Znepokojení nad rozmáhajícím
se antisemitismem v této straně se shodou okolností začalo ventilovat
poté, co byl do jejího čela v září 2015 zvolen Jeremy Corbyn, který se
nikdy netajil ostrou kritikou izraelské politiky vůči Palestincům. Existuje také přímá úměra mezi důraznějším akcentem na práva Palestinců u labouristů a počátkem "institucionálního antisemitismu" v této straně. Nabízí se
proto otázka, zda do té doby neměli labouristé s antisemitismem ve svých řadách
žádný problém. Nebo že by zvolení zastánce palestinských práv do čela druhé
nejvýznamnější britské strany a vidina propalestinského britského premiéra vyvolaly
paniku mezi zastánci Izraele? Anebo je pravda někde uprostřed?
Když se začteme do zprávy
britského parlamentu o antisemitismu ve Velké Británii zveřejněné na podzim roku 2016,
zjistíme, že drtivá většina incidentů v Labour Party se týká
izraelsko-palestinského konfliktu. Jako jeden z nejzávažnějších antisemitských
skandálů v Labouristické straně se uvádí výrok Kena Livingstonea, který
prohlásil, že Hitler ještě před tím, než se zbláznil a usmrtil 6 milionů Židů, podporoval
sionismus a emigraci Židů do Izraele (sic!). Podle mého soudu je tento výrok dost na hraně, protože
implikuje, že Hitler zpočátku nebyl žádný antisemita. Nicméně důkazy o spolupráci
nacistů a německých sionistických lídrů existují a píší o nich i židovští
autoři - neboť je spojoval týž cíl: dostat německé Židy do Palestiny.
Sám Corbyn je z antisemitismu
obviňován kvůli tomu, že se zastal práva na svobodu projevu autora
antisemitského graffiti, nebo že o předácích Hamásu a Hizballáhu hovořil jako o přátelích.
Výroky některých labouristů lze považovat za antisemitské
pouze v případě, když položíme rovnítko mezi antisemitismus a
antisionismus. Jestliže se mírná většina britských Židů považuje za sionisty,
jak stojí v parlamentní zprávě, mohou je samozřejmě kritické poznámky o
sionistech urážet. Jde samozřejmě o to, jak je ten který výrok postaven,
nicméně i někteří židovští
intelektuálové nevidí mezi antisemitismem a antisionismem žádnou
korelaci. Sionismus je politická ideologie, jež se opírá o
tvrzení, že Izrael má na území historické Palestiny právo na existenci jako
exkluzivní židovský stát. S touto tezí se však čím dál tím více Židů
neztotožňuje, protože i Židé žijící v diaspoře mají v Izraeli větší práva
než Palestinci.
Podle této zprávy však navzdory signifikantní pozornosti
médií a veřejnosti neexistuje empirický důkaz o vyšší prevalenci antisemitských
postojů v Labour Party než v ostatních britských stranách. K obdobným
závěrům dospěla vyšetřovací komise ustavená téhož roku Jeremym Corbynem. Jedná
se tedy o bouři ve sklenici vody, anebo jsme svědky mocenského boje, v němž se
antisemitismus stává mocnou zbraní proti corbynovskému vedení? Či se snad během
pouhých dvou let něco zásadního změnilo a antisemitismus začal Labour Party
prožírat skrz na skrz? V tom případě by více než 200
židovských členů strany a jejích sympatizantů jen stěží v otevřeném dopisu
vyjádřilo Corbynovi podporu. Labouristickou stranu by na protest proti
antisemitismu patrně opustilo mnohem více členů. Odešlo však prozatím pouze osm politiků
(tzv. nezávislá skupina), jimž se nyní podařilo získat finanční
podporu od vlivného proizraelského lobbisty.
Odpověď na tyto otázky může přinést třídílná investigativní reportáž
katarské televize Al Džazíra odhalující skandální snahy Netanjahuovy vlády a
jejích spolupracovníků očernit a zdiskreditovat kritiky izraelské politiky uvnitř
Labour Party i mimo ni. Záměr Tel Avivu spočívá v prosazení proizraelské
agendy v britské politice právě v době, kdy sílí hnutí volající po
bojkotu Izraele (BDS). V důsledku těchto odhalení rezignoval vysoce
postavený představitel izraelské ambasády Shai
Masot, jenž se reportérovi, vydávajícímu se za labouristického
aktivistu se sympatiemi k Izraeli, chlubil, že chce z politického života odstranit
poslance, kteří mají údajně nepřátelský postoj vůči Izraeli. Masot ve Velké
Británii založil několik skupin, z nichž nejméně jedna měla ovlivnit politické
směřování Labour Party. V čele další organizace spolupracující
s Labour Party stála jiná zaměstnankyně
izraelské ambasády.
V reportáži vystupuje izraelský historik Ilan Pappé, který
tvrdí, že Tel Aviv se v současnosti snaží jakoukoliv kritiku Izraele
vykreslit jako antisemitismus. Labourističtí aktivisté sympatizující
s Izraelem se netají svými antipatiemi vůči Jeremy Corbynovi a jeho
nejbližším spolupracovníkům a snaží se vnést svár do procorbynovské organizace
Momentum. Al Džazíra na několika údajných antisemitských incidentech
v Labour Party demonstruje, že jde o falešná obvinění (to na adresu jedné
propalestinské labouristky vznesla poslankyně Joan
Ryanová, jež na protest proti antisemitismu nedávno z Labour
Party odešla), mediální zkratky a manipulace. To samozřejmě neznamená, že by
k těmto politováníhodným skutečnostem nedocházelo - ostatně výše zmíněná
zpráva britského parlamentu o nich referuje.
Zdá se ale, jako by v Labour Party, kde se stará garda
nedokáže smířit s corbynovským vedením, probíhal lítý boj o moc. A osvědčeným a
smrtícím nástrojem na odrovnání konkurence se stal právě antisemitismus.
Corbynovi pravicoví protivníci ve straně patrně vycítili, že Corbynův postoj vůči izraelsko-palestinském konfliktu a údajný antisemitismus jsou jeho slabinami, přestože Corbyn vždy vystupoval proti všem formám rasismu. Šéf labouristů prozatím obrovskému tlaku odolává a snaží se o problému
diskutovat. Dnes
byl dokonce z Labouristické strany suspendován Corbynův blízký spolupracovník Chris
Williamson kvůli výroku, že labouristé
jsou vůči obviněním z antisemitismu příliš apologetičtí – a to navzdory tomu,
že se za svou poznámku omluvil. Což na toto tvrzení díky odhalením Al Džazíry vrhá poněkud jiné světlo.
Nicméně skutečnost, že se na tomto mocenském zápase za trapných mediálních
rozpaků podílí cizí mocnost, je ještě více šokující. Jakákoliv smysluplná
diskuse o antisemitismu v Labouristické straně by měla zahrnovat také
subverzní aktivity izraelské vlády, o nichž brilantně vypovídá investigativní
reportáž Al Džazíry.
11656
Diskuse