Antisemitismus jako mocná politická zbraň II
4. 3. 2019
/
Daniel Veselý
čas čtení
7 minut
Je smutnou
pravdou, že počet antisemitských výhrůžek a útoků na Západě znepokojujícím tempem roste a že je nutno
tuto zhoubu neprodleně řešit – ostatně jako veškeré formy rasismu, jež jsou
podložím pro populistické a extrémistické excesy. Je však dobré mít na paměti,
že obvinění z antisemitismu nemůžeme zaměňovat za oprávněnou kritiku
vysoce kontroverzních lobbistických aktivit izraelské vlády ve Spojených
státech, Velké Británii nebo Francii. Pokud někdo extrapoluje závažné, ba zločinné
kroky Tel Avivu na všechny Židy či Izraelce, je bez pardonu antisemita. Při
potírání antisemitských nálad ve společnosti bychom ale měli rozlišovat mezi
potřebnou kritikou Izraele a tradičním evropským antisemitismem a nezapomínat přitom na zachování svobody slova,
která se tak snadno může ocitnout v ohrožení.
Proizraelští
lobbisté společně s Netanjahuovou vládou, která před dubnovými volbami do
Knesetu hodlá vstoupit do
holportu s rasisty následujícími učení militantního rabína
Meira Kahaneho, má očividný problém s některými levicovými politiky ve
Spojených státech a Evropě. Otázkou ale zůstává, zda izraelskému premiérovi do
té doby nezlomí vaz trestní
stíhání kvůli korupci a podvodům. Přestože Netanjahuův kabinet aktivně
spolupracuje s antisemitskými světovými lídry, jakými jsou Viktor
Orbán a Rodrigo
Duterte, zároveň se usilovně snaží kritickou reflexi jeho
kontroverzních kroků, ba zločinů vykreslit jako antisemitismus.
Ano,
zločinů. Minulý týden nezávislá vyšetřovací komise při OSN Netanjahuovu vládu obvinila
z cíleného usmrcování dětí, novinářů a zdravotníků během
loňských protestů v Gaze, které v menší míře pokračují i letos. Izraelská
armáda loni postřelila více než 6 000 Palestinců a usmrtila dalších 183
osob, včetně 35 dětí. Zabití byli z drtivé většiny civilisté (až na zhruba
30 militantů), takže zkazky o teroristech toužících vraždit Izraelce ve spánku
vzaly za své. Komise má důvodné
podezření, že ti, kdo v Gaze porušili mezinárodní
právo, by měli stanout před soudem a OSN by na ně měla uvalit sankce. Ve zprávě se rovněž dočteme, že izraelská
blokáda Gazy a restrikce na pohyb zboží i lidí před třemi lety vedly ke smrštění
tamní ekonomiky o polovinu, což celkem logicky vyústilo v humanitární
katastrofu. Ekonomická blokáda Gazy podle mínění OSN a Mezinárodního výboru
Červeného kříže pro obléhanou populaci představuje kolektivní trest. Zkrátka a
dobře: Netanjahuova vláda je nejen zkorumpovaná a rasistická, ale i zločinná -
a veškeré její aktivity včetně lobbistických tendencí na Západě je nutno
kriticky analyzovat.
Není jistě
náhodou, že obvinění z antisemitismu v tutéž dobu jako smršť dopadá
na Corbynovu Labour Party a progresivní politiky v americkém Kongresu.
Ačkoli britská média poskytují prostor spíše zastáncům tvrzení, že
antisemitismus je institucionálním problémem Labouristické strany, list The
Guardian zveřejnil statistiky generální tajemnice Labour
Party Jennie Formbyové týkající se vyšetřování antisemitských incidentů
v této straně. Od loňského dubna bylo zaznamenáno a vyšetřováno zhruba 673
případů, z čehož zhruba 450 bylo vyhodnoceno jako antisemitský přečin.
Vzhledem ke skutečnosti, že Labouristická strana má v současnosti asi půl
milionu členů, jen stěží může jít o institucionální problém a smrtelné riziko pro
britské Židy. Z textu jasně vyplývá, že se Labour Party snaží tento
problém řešit – a podle slov Jennie Formbyové by ve straně neměl zůstat ani
jeden antisemita.
Jenže
některá obvinění, jak dokládá investigativní
reportáž televize Al Džazíra,
jsou čiré fantasmagorie nebo alespoň překroucené výroky. Kupříkladu
labouristická aktivistka s židovskými a africkými kořeny Jackie Walkerová
byla ze strany suspendována, protože vyjádřila přání, aby se Mezinárodní den
památky obětí holocaustu týkal všech obětí holocaustu, a také kvůli
k tomu, že podle svých slov stále nenarazila na definici antisemitismu,
s níž by mohla pracovat. Minulý týden byl suspendován blízký Corbynův
spolupracovník Chris Williamson, neboť prohlásil, že labouristé jsou vůči
démonizaci své strany - a nikoliv vůči antisemitismu - příliš apologetičtí. Jak
Walkerová, tak Williamson celý svůj
život bojovali proti rasismu a nacismu, avšak nyní jsou vláčeni
bahnem kvůli údajným antisemitským přečinům. Labouristická strana zjevně
podléhá extrémním vnějším tlakům a vedle skutečných antisemitů své řady raději čistí
i o radikální propalestinské aktivisty.
Ve
Spojených státech se obvinění z antisemitismu nevyhnula čerstvá
kongresmanka Ilhan Omarová. Mladá politička šlápla do vosího hnízda, když trochu
nešikovně upozornila na finanční moc izraelské lobby na americkou politiku
v tweetu, kde napsala: „Je to o bankovkách, bejby!“ Omarová, která sama čelí výhrůžkám
smrtí, se veřejně za svá slova omluvila, nicméně patrně bezděky
otevřela 13. komnatu americké politické scény. Její kolegyně,
palestinsko-americká kongresmanka Rashid Tlaibová, byla nařčena
z antisemitismu, když o stoupencích kontroverzního zákona postihujícího
hnutí BDS napsala,
že tito lidé zapomínají, kterou zemi zastupují. Tlaibová však pouze poukázala na
„neamerické“ pouto mezi americkými politiky a izraelskou lobby, aniž by se
dopustila čehokoliv antisemitského. O nehorázném vměšování Tel Avivu do
americké politiky prostřednictvím agresivního lobbingu detailně pojednává
investigativní reportáž Al Džazíry
s názvem The Lobby - USA.
Ve
Francii, kde nedávno došlo k několika závažným
antisemitským incidentům, byl ostrakizován akademik Michel Collon, který ve své
knize Hovořme o Izraeli napsal, že
Izrael je koloniální a rasistickou mocností, založenou na krádeži půdy, etnické
čistce a apartheidu. Jenže obdobné soudy přicházejí i ze strany židovských
autorů poukazujících třeba na rasistický zákon o exkluzivním
postavení Židů v Izraeli. Francie mezitím zvažuje přijetí zákona, podle
něž by antisionismus představoval jednu z moderních forem antisemitismu. Kritické
hlasy však varují, že by takový zákon efektivně kriminalizoval svobodu projevu.
Je vcelku
příznačné, že nařčení z antisemitismu se na míle vyhýbají izraelskému
premiérovi, třebaže Netanjahu aktivně spolupracuje se světovými antisemity
a sám proslul lživým
a očividně antisemitským výrokem, podle nějž Hitler zprvu
neuvažoval o likvidaci Židů, neboť tuto myšlenku mu vnukl teprve až
jeruzalémský muftí. Obvinění z antisemitismu - což lze chápat jako exkomunikaci
z veřejného života - však se železnou pravidelností dopadají na hlavy
propalestinských aktivistů a nadějných mladých političek, již sami čelí výhrůžkám
a rasismu. Je proto třeba důsledně rozlišovat mezi skutečným antisemitismem,
tedy jevem, jenž bohužel přetrvává celá staletí, a zcela legitimní, byť občas
neohrabaně podanou kritikou Izraele.
10936
Diskuse