Zdroje západního úpadku

25. 2. 2019

čas čtení 4 minuty
Nárůst problémů v transatlantickém společenství se projevil již dlouho před Trumpovou administrativou, brexitem a nástupem populistických hnutí, píše Andrew A. Michta.


Před pouhými pěti lety existoval v americké i evropské politice konsensus, že nehledě na příležitostné třenice takzvaný liberální mezinárodní řád zůstane dominantním globálním paradigmatem. Po dekády znalci předpokládali, že exportem tažená modernizace nakonec transformuje státy jako komunistickou Čínu v Jakési Japonsko v mnohem větším měřítku, a že Rusko, ačkoliv autoritářské, se nicméně přinejmenším v Evropě bude držet řádu založeného na pravidlech. Ve zpětném pohledu doopravdy nezáleží na tom, zda jsme se stali obětí vlastního toužebného přání, nebo jsme odmítali připustit, co jsme měli celý čas před sebou - zejména krátkou přestávku ve velmocenském soupeření následovanou snahou revidovat mezinárodní řád, jak pokud jde o principy, tak o geostrategické dělící linie. Konečně jsme si uvědomili geostrategický rozměr probíhající rivality, když Rusko obsadilo Krym a vyvolalo válku na východě Ukrajiny a když Čína militarizovala Jihočínské moře rozmístěním vojenských aktiv na umělé ostrovy. Ale Západ musí teprve plně pochopit skutečnost celkové transformace systému a zejména jeho vznikající axiologii. Důvodem naposledy zmíněného není nedostatek dat, ale spíše naše neschopnost pochopit ideologickou změnu probíhající v naší kultuře.

Na geostrategické úrovni je dnes stav globálních vztahů definován dvěma hlavními trendy: Rostoucí asertivitou Ruska a Číny, dvou hlavních revizionistických států; a akcelerující reorganizací států po celém světě v reakci na tento rostoucí tlak. A co je ještě důležitější, tato výzva Západu probíhá paralelně se zjevným odhodláním na straně Číny nahradit demokratickou vládu systémem postaveným na autoritářství a formulovaným stranickou elitou. A poprvé se zdá Západ příliš rozdělený, než aby přišel se soudržnou reakcí na tento ideologický tlak ze zahraničí.

Na papíře je Západ stále ještě ekonomicky mnohem silnější než jakýkoliv skutečný či potenciální soupeř. Dokonce i sílící ekonomické a finanční svaly Číny nemohou obstát před spojenou silou Západu.

Jenže skutečným problémem je spíše to, co se děje uvnitř našich vlastních společností. Vnitřní změny nás učinily zranitelnějšími, než by ukazoval jakýkoliv ekonomický kalkul. Poprvé od konce 2. světové války našli možná takzvaní úpadkáři cosi podstatného, když tvrdí, že vláda Západu může být věcí minulosti. Problémem není ekonomie nebo technologie, ale vznikající odstředivé síly uvnitř transatlantické aliance: Krátce řečeno, postupující civilizační štěpení a rozklad poháněný sílícím odtržením politických a kulturních elit od veřejnosti. Kromě toho existuje ještě zhoubnější trend fragmentace národních kultur a s tím související ústup od myšlenky občanství. To poslední je stále více definováno výlučně v pojmech práv, zatímco reciproční povinnosti jsou stále více odkládány na příslovečné smetiště dějin. Sílící nejednota Západu vyostřená napětím vyvolaným odmítnutím historického a kulturního narativu, jenž kdysi vyvolával pýchu a obdiv, je nyní zřejmě klíčovou národněbezpečnostní výzvou, jíž čelíme. Jsou to tyto prohlubující se pochybnosti o sobě samých, co znemožnilo artikulovat strategicky soudržnou společnou reakci na rozpad mezinárodní mocenské struktury.

Problém sahá hlouběji než k jednotlivým lídrům a vládám. Nacházíme se v ideologické zlomovém bodě kvůli trendům, které vznikaly po dekády. V USA i EU jsme navíc nyní dodatečně stresováni politikou, jejímž cílem není ani tak vyhrát debatu, jako anihilovat oponenta.

Přepracování západního kulturního narativu během posledního půlstoletí, nejprve ve vzdělávacím systému a médiích, nyní v politice, v zásadě zničilo základy společné transatlantické civilizace. V Americe, a stále více také v Evropě, vysoké školy produkují kohorty indoktrinovaných politických aktivistů s malým nebo žádným věděním o základních textech naší politické tradice, největších děl západní literatury, nebo nejvytrvalejších politických debat formujících západní demokratickou tradici. Toto dědictví přeneslo Západ k vítězství přes kataklyzmatické světové války a položilo základy pro sedm dekád míru a prosperity, které po nich následovaly.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
11830

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2019