Pozdrav z New Orleansu

8. 2. 2019 / Jan Čulík

čas čtení 7 minut
Tak to si tak jdete ve čtvrtek v poledne po ulici a narazíte na tohle. No, není divu, je to město Louise Armstronga.

Je to docela neuvěřitelné, no jen si to pusťte!


Pozn. red.: V sobotu 9.2. v noci jsme do této kolekce přidali ještě několik dalších fotografií, neworleánského pomníku imigrantům, řeky Mississippi a tramvají...

Jan Čulík je na slavistické konferenci v americkém městě New Orleans, na hlubokém americkém jihu, ve státě Lousiana (vedle Texasu). Posílá pozdrav z horkého města (včera tam bylo šestadvacet stupňů Celsia) a skoro stovku fotografií, viz níže.

Jak je z fotografií vidno, New Orleans je velmi alternativní a velmi multikulturní město. Povzbuzující je mluvit s místními černochy. Jsou to extroverti, mají velký smysl pro humor a hovoří stylem hrabalovského pábení. Rozhovor s řidičem tramvaje, kam vlastně jede a kolik ještě projede zastávek, než dojede na konečnou, by stál za zaznamenání v literatuře. Jo a ty tramvaje jsou úplně stejné, jaké známe z amerických němých grotesek ze dvacátých let dvacátého století.

New Orleans byl hlavním střediskem otroctví. Město to připomíná na mnoha místech, jak je zjevné i z fotografií. Jinak tam mají rádi korále, které jsou všude, a třpytivé ozdoby, třeba i na lucernách.

Užijte si procházku těmi fotografiemi:















Na prodej: Nová pračka a sušička a taky lednička:




Školní zóna bez narkotik a bez střelných zbraní. Porušení přísně trestají státní i federální kriminální zákony:







Fabourg Marigny. V roce 1805 začal Bernard Marigny dělit svou plantáž a pod původním městem tak vytvořil první předměstí. Potomci raných francouzských a španělských kolonistů se připojili k svobodným barevným a imigrantům ze západní Evropy, především z Irska, Německa a jihozápadní Francie a vytvořili začátkem 19. století a uprostřed 19. století  kulturně rozrůzněnou komunitu.








Buďte příjemní, anebo zmizte!


 
Zmrzlá ulice. Prodej nejrůznějších zmrzlin:



Nové hnutí. Škola pro komiky:







Kolem roku 1836 vybudoval tento dům Felix Delille, svobodný barevný muž a majitel otroků:







Svrhněte ho hned teď (Trumpa):



 












 





Zákaz kouření. Zákazníci musejí odejít nejméně 11 metrů, kuřte až na druhé straně ulice!









Na záchodě: Zaměstnanci si MUSEJÍ před návratem k práci umýt ruce:























Elysejská pole:






















Můj pitbul je členem rodiny.

Až moc lásky přemůže lásku k moci, svět pozná mír.

Hudba není zločin:



Pozor na psa! A ta kočka je taky zatraceně podezřelá!


Solomon Northup, "dvanáct let otrokem". Ve čtvrti Faubourg Marigny, od rohu Esplanade Avenue a Chartres Street až po Kerlerec Street je místo, kde bývala nechvalně známá ohrada Theophila Freemana (zlikvidovaná po občanské válce). Tady byl Solomon Northup, svobodný barevný člověk z New Yorku, prodán v roce 1841 do otroctví. Northupův příběh je zaznamenán v jeho pamětech z roku 1853 "Dvanáct let otrokem" a ve vysoce oceněném filmu stejného jména.






New Orleans a domácí obchod s otroky.

V roce 1808 americký Kongres zrušil mezinárodní obchod s otroky, čímž podstatnou měrou zvýšil domácí obchod s otroky, prodej lidských bytostí na území Spojených států. Během následujících padesáti sedmi let byly přibližně 2 miliony mužů, žen a dětí, odděleny od svých rodin a násilně přesunovány prodavači otroků a majiteli. Největší počty jich byly dopraveny z Horního jihu na Dolní jih po zemi a po vodních tocích.

New Orleans byl střediskem tohoto obchodu a bylo tu více než padesát zdokumentovaných míst. Více zotročených lidí tu bylo prodáno z ohrad otroků, na veřejných náměstích, ve vládních budovách, v kostelích, v městských hostincích, v soukromých rezidencích, v dražebních domech a dokonce i v tanečních sálech luxusních hotelů než kdekoliv jinde v USA.






Francouzské názvy ulic:















Kdybych někdy přestal milovat...:











Když byl New Orleans hlavním městem španělské provincie Luisiana, v letech 1762-1803, tato ulice nesla jméno CALLE DEL MAINE.







Žít s hurikány. Po hurikánu Katrina.







 













Oblíbený místní hostinec Tennesseeho Williamse:










Co znamenají barvy Mardi Gras? Purpurová znamená spravedlnost. Zelená představuje víru. Zlatá představuje moc.








Na předku tramvaje: Řídím dobře? Volejte 248 3900:














Zde se konají okultní seance!

Čarodějnice má otevřeno. Zajděte si pro kouzlo!

Řeka Mississippi: Řeka Mississippi:

Pomník imigrantovi.

Drago a Klara Cvitanović imigrovali v červnu 1964. Měli vizi, že přežijí pouze v důsledku tvrdé práce a tvrdého úsilí. To, co poskytli svým synům i jiným, je příkladem k následování pro mnoho generací.



TRANSATLANTICKÝ OBCHOD S OTROKY DO LOUISIANY


Obchodování s lidskými bytostmi z Afriky do Louisiany začalo r. 1718. První lodě s otroky, Aurora a Duc du Maine, připluly r. 1719.Tyto lodě dopravily 451 zotročených Afričanů do kolonie Louisiana. Jejich přeplavba znamenala začátek transatlantického obchodu s otroky, který pokračoval během francouzské, španělské i americké vlády. Během něho bylo donuceno nastoupit na otrokářské lodě směřující do Louisiany asi 12 000 zdokumentovaných a bezpočet nezdokumentovaných mužů, žen a dětí.

Wolof, Bambara, Mandingo, Fulbe, Nard, Ganga, Kissy, Susu, Mina, Fon, Yoruba, Chamba, Hausa Ig bo, Ibibio, Kongo/Angola, Makwa a příslušníci mnoha dalších "národů" byli deportováni z Velké Senegambie, ze Zlatého pobřeží, z Beninu, ze středozápadní a jihovýchodní Afriky. Jejich kvalifikace a jejich kulturní praxe měly zásadní význam pro rozvoj Louisiany. Jejich přeplavba v průměru trvala více než šedesát dní a tisíce lidí zemřely na podvýživu, kurděje a další nemoce nebo byly zabity při násilném potlačování vzbouření na palubě. Ti, kteří přežili, byli často vykládáni zde na pobřeží řeky Mississippi. V roce 1808 Spojené státy zakázaly mezinárodní obchod s otroky, i když ilegální doprava Afričanů do Louisiany pokračovala, poslední zdokumentovaná otrokářská loď, Fenix, připlula do New Orleansu v roce 1830.



USA
0
Vytisknout
12024

Diskuse

Obsah vydání | 19. 2. 2019