Potíže "kapitalismu pozornosti" jsou nové, ale lék prastarý
2. 4. 2025
Pozor, prosím! Ztrácíme svobodu ovládat vlastní mysl. A vzdělávání musí být restrukturalizováno, aby se s touto výzvou vypořádalo, píše J. Walter Sterling.
Bezpečí a duševní zdraví dětí a vnoučat, nebo business sociálních sítí. Co chceme podporovat?
26. 6. 2025 / Bohumil Kartous
čas čtení
14 minut
Když už dobře víme, jak zhoubný vliv mají sociální sítě na děti a dospívající, jak je možné, že tuto skutečnost ignorujeme?
Na škodlivém vlivu sociálních sítí na osobnostní, duševní i sociální vývoj dětí a dospívajících panuje odborná shoda. Expertizy zaměřené na dopad nepřiměřeného času stráveného s obrazovkou na vývoj mozku, dopad emočních stimulací algoritmů sociálních sítí na duševní zdraví, odraz podobně manipulovaného „digitálního zrcadla“ na vytváření identity a sebehodnoty, na fragmentaci pozornosti nebo na dopad kyberšikany konstatují významný, velmi často zcela zásadní vliv na duševní zdraví dětí a mladých lidí.
Co už víme o znepokojivém dopadu sociálních sítí na děti a dospívající:
- Nadměrný čas strávený s obrazovkou působí nežádoucí změny v bílé i šedé hmotě mozku, zjištěno pomocí magnetické rezonance na skupině předškoláků.
- Nadměrný čas strávený na sociálních sítích (více než 3 hodiny) významně souvisí s nárůstem trumat způsobeným kyberšikanou a spánkovou deprivací (úzkostné a depresivní stavy), zejména u dívek. Šikana on-line i nedostatek spánku mohou sami o sobě (o to více dohromady) vytvořit velmi toxický koktejl.
- Z dostupných dat je možné odvodit statisticky významnou souvislost mezi problematickým užíváním sociálních sítí a projevy deprese a úzkosti. Jinými slovy, děti, které tráví více času na sociálních sítích, vykazují vyšší známky duševní nepohody.
- Užívání sociálních sítí může vést k negativnímu vlivu na vytváření identity a sebevnímání. Srozumitelněji řečeno, sociální sítě diktují mladým lidem, jak vypadat, jak žít, pro čem toužit.
- Dochází k masivnímu nárůstu závislostního chování u adolescentů, přičemž ke vzniku závislostního chování dochází často už ve věku 10 - 11 let.
- Kyberšikanu zažije takřka polovina teenagerů. Dopady kyberšikany se neomezují na okamžik jejího přímého působení, oběti kyberšikany prožívají mimo jiné vyšší míru úzkostných a depresivních stavů.
Velkou část dosavadního poznání shrnul v knize The Anxious Generation (Generace úzkosti) významný americký sociální psycholog Jonathan Haidt (2024). Je příznačné, že tento bestseller ještě nebyl vydán v češtině. Stejně tak je symptomatické, že ve srovnání s mnoha rozvinutými zeměmi přetrvává v Česku vysoká míra politické letargie na místo snahy o hledání cesty k efektivní ochraně dětí a dospívajících v digitálním prostoru. V této zemi jako by převažovala záměrná i nezáměrná ignorance jednoho z nejzásadnějších problémů současnosti.
Na téma ochrany dětí a dospívajících v digitálním prostoru jsme uspořádali konferenci s poslankyní Helenou Langšádlovou (TOP09). Na rozdíl od jiných politických zástupců a zástupkyň nejen že rozumí problému, ale je ochotná iniciovat odbornou debatu a snažit se protlačit téma mezi politické priority.
Je znepokojující, jak zvýšené úsilí to vyžaduje. Austrálie přijala zákon zakazující používání sociálních sítí do 16 let (netýká se chatovacích platforem a vzdělávacích obsahů na YouTube). Podobný zákaz chce prosadit Francie, a chce iniciovat celoevropskou platnost této regulace. V Holandsku vláda před nedávnem vydala doporučení pro rodiče týkající se věkové hranice pro sociální sítě (15 let minimálně), smartphony (12 let minimálně) a také doporučení maximální doby strávené s obrazovkou podle věku. Co udělaly v této věci dosavadní české vlády není známo. Známo je pouze to, že ta současná nebyla schopna přijmout zákon o digitální ekonomice, prováděcí předpis k evropskému zákonu o digitálních službách (DSA). Podle všeho to vypadá, že tento zákon přijmout ani nestihne, což by bylo politováníhodné selhání. EU již kvůli tomu zahájila tzv. infringement proceedings, tedy řízení pro neplnění závazků. DSA byl na úrovni EU přijat už v roce 2022 a z hlediska ochrany dětí a dospívajících poskytuje nutný, nicméně pouhý základ.
V Česku na toto téma doposud probíhá jen útržkovitá diskuse odborníků. Australská diskuse, odborná, politická i veřejná, probíhá od roku 2013 a rozdíl je znát, jak zdokumentoval pro účastníky konference Filip Hubáček z pozice rodiče žijícího v Austrálii. Jde o 12 let, na jejichž začátku byl první regulatorní návrh tehdejší pravicové vlády a které dospěly v roce 2024 k zákonu o zákazu sociálních sítí pod 16 let, jenž přijala současná levicová vláda. Mezitím byl v roce 2018 přijat plošný zákaz používání mobilů ve školách. Legislativa byla přijata i díky široké společenské shodě. Se zákonem omezujícím užívání sociálních sítí mladšími 16 let v roce 2024 souhlasilo 77 % Australanů. Tvrdší postihy platforem sociálních sítí za porušování pravidel podporuje takřka 9 z 10 Australanů starších 18 let.
Austrálie má pro dodržování pravidel a regulací týkajících se digitálního světa nezávislou organizaci eSafety. Organizace má vyšší desítky zaměstnanců, má sankční pravomoce, má tzv. „take down“ pravomoc, tedy může vyzvat provozovatele digitální služby, aby do 48 hodin stáhl identifikovaný závadný obsah. Součástí nové legislativy omezující přístup na sociální sítě lidem do 16 let je roční přechodné období (do listopadu 2025). Platformy sociálních sítí mají do listopadu 2025 povinnost nastavit ověřování věku. Pokud pravidlo od okamžiku účinnosti zákona poruší, mohou být potrestány pokustou až 50 milionů australských dolarů. Udělení pokuty je v kompetenci organizace eSafety. Vrchní komisařka eSafety se mimochodem v minulosti stala terčem osobních útoků Elona Muska a jeho digitálních nohsledů.
Organizace eSafety nemá ale jen restriktivní nebo sankční roli. Informuje zároveň rodiče o rizicích a posilování prevence proti nim, pracuje na jejich vzdělávání, aby mohli své děti vychovávat k bezpečnému chování v digitálním prostoru. Odborná komunita v Austrálii vnímá tento proces jako podobný tomu, když rodiče připravují děti na samostatný pohyb na kole v silničním provozu: vyžaduje to přípravu a dostatečný věk.
V Česku nás - v lepším případě - čeká diskuse. Budou se v ní nepochybně opakovat argumenty, které se už jinde podařilo vyvrátit, jako je snížení kontaktu s ostatními, zbytečné omezování svobody, zasahování do rodičovských práv respektive vyhýbavý argument o tom, že sociální sítě samy problémy nepůsobí a že jejich příčiny je nutno hledat a řešit jinde, tedy v rodinách a ve školách. Určitě se budeme poslouchat také to, že zákazy lze obejít, nelze je vymáhat a nepochybně zazní i dojemné sliby platforem o tom, co všechno pro ochranu dětí a dospívajících udělají. Tyto argumenty budou mohutně podporovány PR kampaněmi platforem sociálních sítí, které se ostatně rozběhly už po přijetí australského zákona. Jelikož jde o argumenty z neznalosti, případně o prefabrikáty, které mají nedostatek argumentů pro ochranu dětí a dospívajících nahradit, v racionální diskusi bude jednoduché je vyvrátit:
- Kontakt s ostatními: Falešný problém, všichni, které děti a dospívající znají, budou mít stále v kontaktech chatovacích (messagingových) aplikacích. Sdílet tak mohou vše, co je spojuje a zajímá.
- Omezování svobody: Jde o úplně stejné omezování svobody, jako v případě alkoholu, tabáku nebo hazardu. Víme, že zmíněné substance a činnosti mají vysoký závislostní potenciál a mohou mít výrazně destruktivní vliv na vývoj dětí a dospívajících. Proto zákon vymezuje jejich užívání a přístup věkem. Úplně stejné důvody platí pro sociální sítě.
- Omezování rodičovských práv: Platí totéž, co pro omezování svobody. V odůvodněných případech zákon vstupuje do práv rodičů, aby omezil jejich možné zneužití nebo nedbalost. Nepochybně jsou rodiče, kteří by dětem nebo dospívajícím umožnili pít alkohol, případně kouřit. Jsou rodiče, kteří děti doslova zneužívají. Proto zákon - v odůvodněných případech - takové jednání omezuje.
- Sociální sítě samy problém nepůsobí: Působí i zesilují. Děti deprivované a traumatizované jsou častější obětí závislostního vztahu (nejen) k sociálním sítím a všech souvisejících dopadů. Nicméně i děti a dospívající, kteří nevykazují takové symptomy, jsou terčem kyberšikany, deformačních trendů a závislost se u nich může projevit bez ohledu na ostatní okolnosti.
- Zákazy lze obejít: To jistě bude možné, stejně jako si mladiství mohou jednoduše pořídit alkohol. Zákon ale umožní rodičům a školám takové chování neakceptovat. V Austrálii byla jedním z hlavních důvodů zákona potřeba sejmout z rodičů tíhu přesvědčování, že i jejich děti musí mít sociální sítě, když je mají ostatní.
- Kolik už toho platformy pro ochranu dětí a dospívajících udělaly: Neudělaly ani nutné minimum a neudělají, pokud k tomu nebudou zákonem donuceny. I toto je zjevná zkušenost z Austrálie. Víme pouze, že jsou si dobře vědomy destruktivních dopadů svého businessu a ochotně ho dále provozují.
Racionální diskuse by byla rychle vyřízena, ale ona racionální nebude. Bude zatížena šířením výše uvedených neopodstatněných tvrzení s cílem kvantitativně převážit v prostoru - jak jinak - sociálních sítí. Protože jeden z velmi zřetelných dopadů na společenské mínění je právě možnost zmást část společnosti pouhou četností výskytu nějakého tvrzení, byť by bylo sebehloupější. Této dominance v informačním prostoru zneužívají lidé jako Musk k tomu, aby - bez ohledu na legitimitu či smysluplnost argumentů - dosáhli opory v „digitální mase“ tvořené částečně autentickými, ale částečně falešnými entitami (profily).
Povzbudivé naopak je, že v diskusi by mohli společnou řeč najít jak zastánci liberálních, tak konzervativních postojů, bez ohledu na pravo - levé politické spektrum. Například nedávno se svou iniciativou ve vztahu k omezení mobilů ve školách projevil Jiří Čunek, kterého bychom v českém kontextu řadili nejspíše k tradicionalistické konzervativní části politické reprezentace. Jeho iniciativa z pozice zřizovatele je sice nezákonná (kompetenci omezit mobily ve školách má ředitel), nicméně jde o samotný postoj. Indikuje to možnost oslovit s tématem ochrany dětí a dospívajících v digitálním prostoru širokou škálu politických zástupců, dokonce i mezi otevřenými populisty. Je ale nutné přimět následující složení české vlády a české sněmovny, aby se posílením ochrany dětí a dospívajících v digitálním prostoru zabývali.
Co zaznělo na konferenci o ochraně dětí a dospívajících v digitálním prostoru:
Peter Pöthe, psychiatr a psychoterapeut, přední český odborník specializující se na práci s dětmi: „Současné děti a dospívající zažívají pocity úzkosti z nudy. Neustálá přehlcenost digitálními podněty vede ke stavům, kdy děti a dospívající zúzkostňuje absence takových podnětů. Jde o přímý vliv nepřiměřeného vystavování digitálnímu obsahu.“
Iva Poláčková Šolcová, psycholožka z Psychologického ústavu Akademie věd: „Problém sociálních sítí spočívá v permanentní emoční stimulaci. Takové prostředí klade vysoké nároky na schopnost emoční seberegulace. Taková výchova a vzdělávání nutně mají být součástí výchovy a vzdělávání ve školách (což se v současnosti v podstatě neděje, pozn. autor).“
Matěj Hollan, předseda Asociace poskytovatelů adiktologických služeb: „Současní dospívající žijí až příliš často v dopaminových smyčkách sociálních sítí a k tomu zároveň na silných dávkách nikotinu a na energetických nápojích. Už jen kdyby vyvolával tento koktejl pouze spánkovou deprivaci, úplně to stačí k vytvoření silné duševní nerovnováhy teenagerů.“
Klára Laurenčíková, zmocněnkyně pro lidská práva: „Ochrana dětí a dospívajících musí stát nad businessovými zájmy kohokoliv. Chránit musíme i ty děti a dospívající, které nedokážou ochraňovat jejich rodiče.“
David Smoljak, senátor (STAN): „Chybějící zákon o digitální ekonomice blokuje kompetence Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), národního regulátora DSA.“
Václav Doležal, terénní lektor ČTÚ: „Jezdíme po školách, mluvili jsme s 4 000 dětí a situace je z hlediska času stráveného na sociálních sítích i konzumovaného obsahu hrozivá.“
Jan Vobořil, právník Iuridicum Remedium, organizace zabývající se ochranou lidských práv: „Businessové modely platforem sociálních sítí jsou zcela prokazatelně zneužívány, přitom z jejich strany se doposud jedná pouze o souhrn prázdných slov. Regulace nelze nechat pouze na jednotlivých rodičích.“
Eva Janečková, právnička, pověřenkyně pro ochranu osobních údajů Městské části Praha 8: „Někteří ředitelé škol se vyhýbají regulaci z toho důvodu, že škola do toho nemá mluvit, nebo si myslí, že to je zbytečné.“
Eva Petrová, zástupkyně vládního zmocněnce pro ochranu lidských práv při Ministerstvu spravedlnosti ČR: „Stát má už za současné legislativy povinnost chránit a děti a dospívající před škodlivými vlivy digitálního prostředí.“
Tereza Křížková, spolupracovnice Jednoho světa na školách: „Učitelé nejsou na svou roli vzdělavatelů k digitální gramotnosti připraveni, školám je třeba v tomto směru pomáhat.“
705
Diskuse