V lednu letošního roku nařídil staronový prezident Donald Trump takřka úplné zmrazení veškeré pomoci. Což o to, každé pomoci se v menší či větší míře zneužívá, ale 5 milionů zachráněných životů, to už si říká o Nobelovu cenu za mír. Mějme ovšem na paměti i staré přísloví Kdo zachránil jeden život, zachránil celý svět. Trumpovi je to ovšem jedno. Stejně tak jeho ministru zdravotnictví Robertu Kennedymu mladšímu, jehož strýc USAID založil. Byť americké soudy v únoru rozhodly, že humanitární pomoc musí být obnovena, začala Trumpova administrativa okamžitě hledat způsoby, jak tato nařízení obejít. A lidé mezitím umírali. Je to nechutné, je to smutné. Taková je ale Amerika podle Donalda Trumpa.

Údiv není na místě

Lidská paměť je zrádná. Dne 6. ledna 2021 zaútočil dav Trumpových příznivců na budovu amerického Kapitolu, aby zvrátil výsledek prezidentských voleb, v nichž zvítězil Joe Biden. Trump jej nikdy neuznal a celý útok de facto vyprovokoval. Svět byl šokován. Ve Spojených státech, kolébce demokracie, se stalo něco, co se běžně odehrává v banánových republikách. Aféra Watergate, kvůli které musel kdysi odstoupit Richard Nixon, byla vedle toho úplná legrace. Trumpovi to ovšem uvnitř Republikánské strany prošlo. A co je horší, prošlo mu to u 77 milionů amerických voličů. Dobrá, je na Američanech, koho si zvolí do čela své země. Ale "trumpismus" imponuje lidem na celém světě. Píší-li nektěří čeští komentátoři, že Trumpovi je třeba lichotit, lísat se do jeho přízně, je to totální rezignace na zdravý rozum.

Nalijme si čistého vína, Donald Trump je neskutečný darebák. Mnozí Američané pro něj hlasovali, aby se jim žilo lépe. Ale obchodní válka, kterou Trump ihned po své inauguraci rozpoutal, bude mít za následek ekonomickou recesi. Joe Biden čelil nespravedlivé kritice kvůli inflaci. Ta byla ovšem důsledkem pandemie čínského koronaviru a následně také války na Ukrajině. Biden ji sice postupně srazil na předcovidová čísla, demokratům to ale nijak nepomohlo. Existuje totiž něco, čemu se říká selektivní myšlení. Věříme tomu, čemu věřit chceme. Fakta nás nezajímají, o všem rozhodují emoce. Trump měl navíc podobnou kliku jako svého času Bill Clinton. Spousta lidí si jeho prezidentství spojovala s prosperující ekonomikou. A zapomněla na tragický rok 2020, na to, jak chaoticky a nezodpovědně řídil Trump svoji zemi během pandemie.

Už Theodore Roosevelt, jehož Trump mylně považoval za demokrata, pochopil, že cla nejsou dobrým řešením. Zanevřel kvůli nim nejen na svého nástupce Williama Howarda Tafta, ale i na celou Republikánskou stranu. Trump ale cla miluje a uvaluje je na ostatní země hlava nehlava. Tím ovšem škodí i svým voličům. Jistě, Evropa má v tomto ohledu také máslo na hlavě, žádnou obchodní válku však s nikým nevede. Trump se sice prezentuje jako úspěšný byznysman, ve skutečnosti jím ale není a ekonomice vůbec nerozumí. Nehájí ekonomické zájmy své země, ale ekonomické zájmy Elona Muska. Toho navíc pověřil úkolem zeštíhlit státní správu. Jenže Musk je možná ještě nebezpečnější než sám Trump. Získal přístup k mimořádně citlivým informacím, aniž by k tomu dostal mandát. Jako neoficiální ministr nebyl do své funkce potvrzen americkým Senátem. Přesto hned rozpoutal politické čistky, které ve výsledku podkopávají národní bezpečnost. Propouští experty na jadernou bezpečnost a ruší americké ambasády po celém světě. A z Air Force One si udělal své soukromé letadlo.

Parta zbabělců

Nemějme Trumpovi za zlé, že se vyhnul válce ve Vietnamu kvůli ostruze na noze. Mějme mu za zlé, jak neuctivě se choval k senátoru Johnu McCainovi, který v této válce bojoval. A mějme mu za zlé, jak zbaběle uprchl před skupinou demonstrantů do bunkru pod Bílým domem. Jaký je to "statečný" chlapík jsme ostatně mohli vidět, když za ním přiletěl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Během společného jednání v Oválné pracovně mu přispěchal na pomoc viceprezident J. D. Vance, který ihned převzal iniciativu, zatímco Trump místy působil dojmem, že je duchem nepřítomný. Celé to divadlo pak skončilo tím, že byl Zelenskyj vyhozen z Bílého domu, navíc kritizován za to, že si na schůzku s Trumpem nevzal oblek. Měl na sobě svůj obvyklý mundúr, ale možná by udělal lépe, kdyby si oblékl vojenskou uniformu. Tím by totiž nad Trumpem získal ještě větší převahu.

Nejhorší na tom všem je, že se Trump teprve "rozjíždí". Už ale čile sestavuje seznam zakázaných slov (byť jeho viceprezident nedávno kritizoval Evropu za potlačování svobody projevu) a hrozí anexí Grónska. A je mu úplně fuk, že byla ze Spojených států deportována desetiletá dívka s nádorem na mozku. Přestože má americké občanství. Budiž nám útěchou, že se Evropa konečně probrala z kómatu. Díky iniciativě Velké Británie a Francie nám tu vzniká "koalice ochotných". Není čas ztrácet čas, starý kontinent se musí emancipovat. Ruská hrozba je veliká, ale pokud se evropské země semknou a získají na svoji stranu další spojence (Turecko, Japonsko), budou schopny se s ní vypořádat.

Psát o Donaldu Trumpovi je docela nevděčné. Článek, který o něm v pondělí publikujete, už nebude v úterý aktuální. Chaos, hulvátství a bezcitnost dnes ovládají Bílý dům. V čele Ameriky stojí parta nebezpečných egomaniaků, kteří za sebou zanechávají pouze spoušť. Co s tím? Přestaňme se na chvíli zaobírat americkou politikou a zaměřme pozornost sami na sebe. Každá bouře se časem přežene. Průběžné kongresové volby se pomalu, ale jistě blíží a justice zatím statečně odolává. Demokraté navíc mají v ruce jednu silnou zbraň, říká se jí shutdown. A s její pomocí mohou Trumpa alespoň na chvíli zahnat do kouta. Počítejme ovšem s jednou věcí. Dokud bude Donald Trump v Bílém domě, nebude svět lepší a Amerika silnější.

Pozn. JČ: Na trumpovské revoluci v USA je nejpozoruhodnější, kolik lidí ve strukturách je ochotno Trumpovy protizákonné příkazy provádět. Proč se jim nevzepřou? Zbabělci.