ANO a SPD směřují dohromady k ústavní většině

10. 3. 2024 / Boris Cvek

 

Komentáře vládních politiků v Otázkách V. Moravce byly výmluvné. Pan ministr zahraničí si umyl ruce: piráti mají jasnou agendu a výsledky, voliči jsou s nimi spokojeni, protože výsledek pirátů se nemění a je kolem 10 procent (možná jsou ale ostatní voliči pirátů stejně zoufalí jako já, jen nemají koho volit). Po nás potopa (samozřejmě jsme od pana ministra mohli slyšet, že Babiš je bezpečnostní riziko pro tuto zem). Křesla ve Sněmovně budeme přece mít, i když to tu ovládne ANO.

Pan europoslanec Vondra z ODS nejprve vytasil argument, že to je normální, že vláda je v polovině svého mandátu nepopulární, pak zpochybnil věrohodnost těch čísel, pak mluvil o tom, že podle čísel, které má ODS, může ANO unijní volby prohrát. V čem se oba politici shodli: problém je v komunikaci vlády, je třeba zlepšit komunikaci. Odříkali to jako svíčkové báby zdrávas. Tomu se říká mistrovství v komunikaci.

Podle komentáře analytika, který je odpovědný za uvedená čísla, ANO bere hlavně od stran, které jsou pod pěti procenty (prý i od lidovců, možná se tedy konečně dočkáme, řekl bych, že lidovci dosáhnou nuly). Prý není jasný důvod proč, ale táhnout mohou hlavní osobnosti ANO jako Babiš, Havlíček, Schillerová. Pokud jde o malé strany, měli jsme ve studiu pana Zaorálka. Ten spustil tirády o tom, jak není možné připustit, aby tu byla volba jen mezi ANO a Spolu, dvěma podle něj oligarchickými projekty. Není ale zrovna pan Zaorálek zosobněním debaklu levice? Jak je možné, že ČSSD má jen 2,5 procenta? Jak je možné, že její bývalí voliči jsou u Babiše? A jak je možné, že za levici mluví pořád ještě taková fosilie jako pan Zaorálek?

Ve srovnání s bombou, kterou představují výše zmíněná čísla, byla debata o zahraniční politice a válce na Ukrajině bezvýznamná. Ostatně sám Vondra řekl, že na výsledek konfliktu na Ukrajině země jako my nebo Slovensko nebudou mít žádný vliv. Kdo bude podle Vondry ten důležitý? USA, Británie a Francie, země s tzv. odstrašujícím potenciálem. Světě, div se. Kdo by to řekl? Velký prostor byl věnován debatě o česko-slovenských vztazích. Podpora pro V4 byla jasná hlavně od Zaorálka a Vondry. Vondra dokonce hned zmínil, co nás spojuje. Odpor proti zelené politice a proti vetu (oddechl jsem si, že nevytáhl migraci). V pořadu jsme přitom mohli slyšet prohlášení polského premiéra Tuska, že Unie nesmí být pořád jen ekonomickým obrem, ale musí se stát obrem geopolitickým. K tomu jistě trvání na vetu pro národní státy přispěje. Je přece jasné, že jediná cesta k opravdu silné Unii je federalizace.

Zajímavé bylo, že kromě ujištění ministra zahraničí, že ČR stále respektuje původní hranice Ukrajiny, se debata už nevedla o tom, že by Ukrajina měla dobýt zpět, co jí vzalo Rusko. Vondra opakoval, že je nutno Rusko zastavit, získat souhlas Ukrajiny a dát jí bezpečnostní záruky od států s odstrašujícím potenciálem (viz výše). Dokonce hájil, prý jako katolík (jako by katolíci nemohli kritizovat papeže), výrok papeže Františka o bílé vlajce, kterou by měla Ukrajina vyvěsit. Podle Vondry to myslel Svatý Otec na obě strany. Mohli jsme taky od pana europoslance slyšet uklidňující slova o Trumpovi. Prý nás jen nutí k tomu, abychom se jako Unie postarali o svou obranu samostatněji. Cílem americké zahraniční politiky, a v tom se shodli všichni hosté, je a bude potýkání s Čínou. Musím se přiznat, že mě to moc neutěšilo, protože pokud je cílem USA potýkání s Čínou, mohli bychom být dobré zboží pro budoucí usmiřovací obchod mezi nimi a Ruskem. Pokud navíc nedojde k federalizaci Unie, protože právo veta je svaté, tak se to přímo nabízí. Globální politika je globální politika. V4 sedá na lopatu Putinovi. Ve jménu národních zájmů.

Ale přece jen pan Vondra občas v pořadu řekl něco, co by nás mohlo vést trošku na západ. Jednak se ostře vymezil proti putinovské propagandě z úst Václava Klause st. Jednak při debatě o protestech zemědělců, které chvíli bagatelizoval, chvíli zase nikoli (je pravda, že škodit by mohly tyto protesty hlavně lidovcům, ne ODS – a lidovci na nule jsou přece jen pro ODS jistotou, že kroužkování nebude problém, který jim vyřadí mandáty ve Sněmovně), připustil, že by vláda měla znovu prověřit danění nadměrných zisků a vrátit se k lepšímu výběru této daně. No ne, tohle je opravdu změna paradigmatu. Že by ODS opravdu chtěla danit bohaté, že by to neměla být jen fraška?

Jisté je jedno. Pokud jsme demokraté a chceme demokracii, o rozdělení politické moci v ČR rozhodují volby. Nikoli zbrojení, rozpočet, ale voliči. Pořád se mi zdálo a zdá, že vládní politici, byť údajně demokraté, tohle nechápou. Chrání majetky lidí jako Babiš před daněmi, aby Babiš následkem toho suverénně vyhrál volby a ovládl tuto zemi. Dokonalé. K čemu jim budou dvě procenta na obranu, když tu bude vládnout ústavní většina Babiše a Okamury? Pro koho chystají ten údajně tak ozdravený rozpočet? Voliči bohužel nejsou jen ti, kteří to spolu s panem premiérem všechno zvládli, ti, kdo se mají dobře, kdo jsou v pohodě. Proti vládě se už postavili zdravotníci, učitelé, zemědělci. Co bude příště? Je opravdu cílem dostat Babiše třeba nad 50 procent? Dosud se říkalo mezi politology, že 35 procent je jeho strop. Vláda možná dokáže dostat Babiš ještě mnohem výše.

Neříkám, že americký prezident Biden je nějaká hvězda, ale když jsem poslouchal jeho aktuální projev před Kongresem, žasl jsem nad tím, jak může vypadat politik a politik v dnešní době. Jak jasně spojuje obranu demokracie a právního státu s obřími investicemi do zlepšení kvality života lidí včetně zelených technologií. Nekompromisní řeč o tom, že bohatí se musejí podílet na nákladech na kvalitní život společnosti. Biden několikrát opakoval: fair share, férový podíl! Vzdělání, pozvednutí chudých, rozvoj společnosti, modernizace, budoucnost. U nás je místo toho jen mantra o rozpočtu, který je prázdný kvůli snižování daní bohatým, o lidech, kteří to zvládli, o komunikaci, absolutní lhostejnost k politické a společenské realitě. Za žvaněním o demokracii a vzdoru proti Putinovi se skrývají faktické kroky směřující k tomu, jak u nás zničit demokracii a přeměnit nás v Orbánistán.