Pověst Německa jako rozhodného vůdce je v troskách, zrovna když jej Evropa nejvíce potřebuje

11. 3. 2024

čas čtení 6 minut


Nekonečné váhání Olafa Scholze ohledně Ukrajiny nahrává Putinovi do karet


Když se národy chovají nestandardně a odmítají se přizpůsobit chování, jímž jsou známy,  je to trochu znepokojující, píše Simon Tisdall.

Zdá se, že právě to se dnes děje v Německu, zatímco Evropa zmateně přihlíží. Kam se poděla ta známá teutonská efektivita, rozhodnost, spolehlivost a ocelová odhodlanost? Němci nyní koketují s chaosem takovým způsobem, že ostatní Evropa vypadá docela  uspořádané.

Existuje mnoho důvodů, proč se nad současným stavem Německa podivovat. Jeho silná ekonomika, produkt poválečného "zázraku", je v recesi nebo se jí blíží. Vyšší náklady na energie, klesající vývoz a nedostatek pracovních sil působí spoušť, říká chmurně ministr hospodářství Robert Habeck. Situace je podle něj "dramaticky špatná".


Pak je tu obrana a bezpečnost. Minulý týden vypukl obrovský spor poté, co vyšlo najevo, že Rusko nahrálo německé důstojníky, jak hovoří o (ne)dodávkách raket Taurus na Ukrajinu. Británie a Francie se obávají o svá tajemství. Horší je, že narušení bezpečnosti bylo způsobeno prostou německou chybou, nikoliv ruskými kybernetickými esy. Německo bylo "opět přistiženo se spuštěnými kalhotami", lamentoval deník Bild.

Obrana se v moderním Německu často ukázuje jako trapná. V roce 2008 se svět vysmíval, když oficiální zpráva naznačovala, že němečtí vojáci v Afghánistánu, kteří pijí pivo, jsou příliš tlustí na to, aby mohli bojovat. V roce 2022 armádní personál podpořil polofašistický pokus o státní převrat. Donald Trump často ukazuje prstem, že Berlín neplatí dost pro NATO.

Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, kancléř Olaf Scholz ve svém projevu o Zeitenwende (Bod obratu) slíbil 100 miliard eur na posílení německé obrany. Od té doby zdvojnásobil vojenskou pomoc Ukrajině. Přesto, jak se v posledních dvou letech často děje, Scholz zadržuje zbraň, kterou Kyjev nutně potřebuje - rakety Taurus. A Boris Pistorius, jeho ministr obrany, tvrdí, že německé ozbrojené síly stále nejsou na úrovni.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Scholz, který je ve funkci, ne-li u moci od roku 2021, připomíná spíše provinčního bankovního ředitele než válečného velitele. "Němcům se říká, že mají efektivně jednat, ale ne rozkazovat," poznamenal kdysi pronikavě John Kampfner. V souladu s tím se centrista Scholz snaží pohybovat po střední cestě - a je srovnán se zemí provozem v obou směrech. Je prý nejneoblíbenějším kancléřem moderní doby.

Rozpory ohledně klimatické a energetické politiky, celonárodní stávky a protesty, tajuplné rozpočtové hádky a prudce rostoucí krajně pravicová Alternative für Deutschland (AfD) - která nyní v průzkumech předstihuje Scholzovy sociální demokraty - vybízejí k nepříznivým srovnáním s érou Angely "Mutti" Merkelové, zarputilé doyenky stability, pevnosti a zdravého rozumu. Takový nepořádek se zdá být tak "neněmecký".

Ztrácí Německo svou cestu? Ruská agrese rozbila základní geostrategické předpoklady. Ukázalo se, že jeho klíčová průmyslová a výrobní základna je žalostně závislá na levné ropě a plynu z Moskvy. Merkelová se usilovně snažila udržet Vladimira Putina na své straně - ale její Ostpolitik se obrátila proti ní. Mezitím čínský hospodářský pokles zasáhl německý vývoz. 

Trump podruhé v prezidentské funkci, pokud k tomu dojde, může být druhou geostrategickou botou, která spadne. Scholz neochvějně upřednostňuje transatlantické spojenectví. Pokud jde o Ukrajinu, kráčí pomalým krokem s Joe Bidenem. Ale Evropě se vysmívající a Rusku nakloněný Trump tyto vazby ohrožuje. Stejně jako Británie by se Německo v roce 2025 mohlo ocitnout mezi dvěma ohni.

Vnitrostátní sebedůvěra, zrozená z vlastních zájmů i z pocitu viny z dědictví, nebude stačit, až se mezinárodní řád rozpadne.

Scholzovy problémy jsou částečně zděděné. Od sjednocení se Berlín většinou vyhýbal vedoucím rolím - a vysloužil si přezdívku "neochotný hegemon". To je neudržitelné. V roce 2022 Christine Lambrechtová, tehdejší ministryně obrany, prohlásila, že Německo se musí v rámci Evropy opět stát "vedoucí silou" - ať už chce, nebo nechce, a bez ohledu na svou historii. Tento imperativ sílí.

Nenápadný Scholz se nejraději ukrývá, než aby jednal na evropské politické scéně.  Avšak národní rozpolcenost, zrozená z vlastních zájmů i z pocitu viny z dědictví, nebude stačit, protože mezinárodní řád se rozpadá. Neslouží to zájmům Německa. A brání to snahám Evropy vytvořit soběstačnější, schopnější a odolnější jednotnou identitu v podmínkách rostoucího dravého nacionalismu v Rusku, Číně, USA a Indii.

Toto rozdělení pomáhá vysvětlit neutěšený stav vztahů Německa s Francií, druhou polovinou důležitého francouzsko-německého motoru EU. Prezident Emmanuel Macron a Scholz se naprosto od sebe odlišují - jeden okázalý, občas brilantní, často potrhlý; druhý konvenční, necharismatický, opatrný. Snažili se, ale prostě si nerozumějí.

V poslední době se vyostřily nepěkné spory o to, kdo - Francie nebo Německo - poskytuje Ukrajině větší a nejúčinnější pomoc. Stejně jako ostatní spojenci i Berlín rázně odmítl Macronův novodobý jestřábí návrh, aby NATO zvážilo rozmístění vojáků na Ukrajině. Stejně jako u Taurusu je Scholzovou velkou obavou eskalace - obava, kterou Moskva cynicky podporuje.

Přesto Macron při návštěvě Prahy minulý týden na tom stále trval. "Evropa zjevně stojí před okamžikem, kdy bude nutné nebýt zbabělý," prohlásil. Měl na mysli Německo a Scholze? Macron řekl, že ne, ale jeho výrok byl  v Berlíně velmi špatně přijat.

Na úrovni EU jsou Francie a Německo na kordy kvůli různým otázkám, od zbrojních zakázek až po Macronovu vizi strategicky autonomní Evropy, oddělené od NATO a USA.

Macron cítí další Zeitenwende ve válce proti Rusku. Jako kajícný ustupovač chce posílit evropské válečné úsilí, povzbudit spojence, protože americké odhodlání slábne, a uštědřit Putinovi totální, generační porážku. Bez Německa to však nedokáže - a Scholz si tvrdošíjně jede svým vlastním opatrným tempem.

Staré stereotypy a zažité předsudky o německé národní povaze v tomto případě nepomáhají. Oživující dávka Sturm und Drang - rozhodného, inspirativního, silného vedení - by byla neskonale lepší než nynější opatrnost. Německo musí být odvážnější. Spolu s Francií a Polskem musí ukázat cestu.

 

Translated with DeepL.com (free version)

1
Vytisknout
3167

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2024