Gaza: Nemluvňata umírají, děti pijí vodu z louží

12. 3. 2024

čas čtení 11 minut

Moderátorka, Channel 4 News, pondělí 11. března 2024, 19 hodin:   Bída a boj o přežití, kdy zoufalé rodiny sbírají plevel pro jídlo a blíží se hladomor. Dobrý večer. Je první den ramadánu, den, který prezident Joe Biden opakovaně předpovídal jako začátek příměří. Místo toho je to pro statisíce lidí v Gaze jen další den blíž k hladomoru, děti pijí vodu z louží, rodiny shánějí plevel k jídlu. Zatímco loď s humanitární pomocí zůstává uvízlá na Kypru a generální tajemník OSN varuje, že plánovaná ofenziva v Rafáhu zavede region do ještě hlubšího kruhu pekla.

V Gaze je potřeba další humanitární pomoci stále zoufalejší. Země zintenzivňují letecké výsadky. První loď, která měla vyplout na nový námořní koridor pomoci, byla dnes kvůli technickým potížím zastavena. Nejnaléhavější potřebě čelí severní Gaza, která je od ostatního pásma odříznuta izraelskými kontrolními stanovišti a kde se údajně zhroutil zákon a pořádek. Ve spolupráci s novináři na místě jsme získali mimořádné záběry každodenního boje o přežití. Náš zahraniční zpravodaj Secunder Kermani je nyní v Jeruzalémě, Secundere:

 

Reportér: Je první večer ramadánu. Na začátku tohoto muslimského svatého měsíce se hodně mluví o možnosti, že napětí mezi Palestinci a izraelskými silami zde ve východním Jeruzalémě, na okupovaném Západním břehu Jordánu, posílí. Zatím k tomu nedošlo. Atmosféra tady ve starém městě je uvolněná a klidná, ale lidé zde jistě hodně myslí na krizi v Gaze.

Mysl mnoha lidí bez ohledu na jejich náboženství je zaměřena na krizi v Gaze a upřímně řečeno, právě teď bych s vámi neměl mluvit z Jeruzaléma. Měl bych k vám mluvit z Gazy. Ale mezinárodní novináři nemají od Izraele ani od Egypta povolen vstup na toto území. Takže jsou to palestinští novináři, kteří na místě odvádějí statečnou a důležitou práci a kteří nám mohou poskytnout vhled do podmínek, v nichž tam lidé žijí, a právě někteří z těchto novinářů dnes večer natočili tuto reportáž.


Toto je to, co zbylo ze života v severní Gaze. Kolem obrovských hromad odpadků se pohybují  omráčené postavy. Ti, kteří přežili izraelské bomby, se obávají smrti hladem, zbytky papíru používají jako palivo na pečení chleba. Tedy pokud se podaří sehnat mouku. Zdejší bída, kterou pro nás natočili jedni z mála zbývajících novinářů, Čtvrtina obyvatel Gazy je krůček od hladomoru a právě zde na severu je situace nejhorší.


"Doufám, že tento život brzy skončí. Nikdo to nezvládá. Snažíme se a snažíme, ale nedaří se nám to. Žádné jídlo, žádná rýže, žádný cukr, žádná mouka."



Gaza se před válkou spoléhala na zhruba 500 kamionů pomoci denně. Nyní jich však přijíždí méně než polovina a na sever se nedostane téměř žádný. Rodiny se uchýlily k tomu, že jako hlavní jídlo jedí tento plevel. Cena potravin je nyní tak vysoká, říká tato žena, protože někteří si dělají zásoby zboží nebo pomoc kradou. Takže tohle je to, co jíme.


Právě ti nejmenší  nesou hlavní tíhu utrpení. Narodili se do války, do boje, a hlad způsobený člověkem si vybírá stále více obětí.



Zemřelo už více než deset dětí. Podvýživa a dehydratace. Matky, které si samy nedokážou sehnat dostatek jídla, nedokážou nakrmit své děti. Lékařka Asma Horaniová přinesla do nemocnice, kde pracuje, vlastního syna, který trpí těžkou dehydratací, je zoufalá, ale kolegové zřejmě vědí, že pravděpodobně nepřežije.



"Dala bych krev svého srdce, abych mu pomohla, jen když ho vyšetří, ale nikdo mu nevěnuje pozornost. Nemáme tu žádnou dětskou výživu a nedokážeme mu dát kapačku do žil. Nikdo tu není a já nevím, co mám dělat. Není tu nic. Copak nestačí samotné obléhání? Oni nešetří ani děti."


V Gaze funguje už jen třetina nemocnic, a i ty fungují jen částečně. Představte si, že jste nemocní a potřebujete se tu léčit. Moussa dnes ušel více než kilometr na dialýzu ledvin, ale elektrické  energie je sotva dost na to, aby přístroje fungovaly.

"Nevím, jak se dostanu zpátky domů. Nevím, co mám dělat. Takový život nemá cenu. Dostali jsme se do bodu smrti. Když v takových podmínkách nemohou žít zdraví lidé, jak můžeme žít my nemocní, když nemáme jídlo, čistou vodu a elektřinu?" ptá se.

Nebe nad Gazou přineslo tolik smrti. Nyní frustrovaní z Izraele, Ameriky a dalších zemí používají letecké výsadky, aby dostali potraviny k hladovějícímu obyvatelstvu. Při pohledu na padáky se na místo zběsile hrnou davy, ale výsadky nemohou doručit potřebné množství.

"Chodíme na pláž už čtyři dny a tohle je všechno, co máme. Mělo by to nasytit šest lidí. Nakrmí to sotva jednoho. Je nás osm a tohle je všechno, co máme."

Izrael trvá na tom, že nebrání tomu, aby se sem dostala pomoc, ale mnohým to připadá jako další krutá forma kolektivního trestu uvaleného na Gazu. Mezinárodní tlak na to, aby se udělalo víc, roste. Kolik dalších lidí zemře při čekání?

Nyní existuje společné mezinárodní úsilí o zřízení toho námořního koridoru mezi Kyprem a Gazou, ale není jasné, jak efektivní to bude při dopravě pomoci, vzhledem k tomu, že například Američanům bude trvat, než zřídí tu spoustu dočasných přístavišť, o kterých mluvili a které umožní doručení velmi velkých zásilek pomoci. Ta velmi chaotická a nebezpečná situace, pokud jde o distribuci pomoci v pásmu Gazy, stále trvá.

Co by samozřejmě znamenalo velmi hmatatelnou změnu, je příměří, které by také umožnilo propuštění alespoň některých z více než 100 izraelských rukojmích držených v Gaze. Navzdory snahám o dosažení příměří však rozhovory o této otázce z velké části uvízly na mrtvém bodě. Izrael viní Hamás, ale premiér Netanjahu se chová velmi bojovně. O víkendu se ohradil proti kritice prezidenta Bidena a vyhrožuje, že navzdory mezinárodní kritice bude v určité fázi pokračovat v invazi do Rafáhu, a vyhrožuje, že bude i nadále vystupovat proti vzniku palestinského státu.


Moderátorka: Nyní se nám připojuje předsedkyně výboru pro zahraniční věci britské Dolní sněmovny, konzervativní poslankyně Alicia Kearnsová.   První den ramadánu. Prezident Joe Biden opakovaně prohlásil, že si myslel, že už bude uzavřeno příměří. Místo toho vidíme v Gaze otřesné podmínky a situaci, která se v případě absence příměří může pravděpodobně jen zhoršit.

Alicia Kearns: Ano, bohužel. A my bychom se v současné době měli soustředit na snahu odvrátit hladomor, který se zdá být stále pravděpodobnější. Máme humanitární pracovníky, kteří se nyní živí krmivem pro zvířata. Máme tu děti, které pijí z kaluží, a jak jsme viděli v těchto záběrech, zdravotnická situace je v naprosto kritickém bodě. A realita je taková, že mezinárodní společenství  musela přesunout pomoc do námořního koridoru. Kvůli tomu, že se nepodařilo otevřít dostatek pozemních cest a na dostatek hodin, na dostatek dní. Nebo umožnit průjezd dostatečné pomoci a tato námořní trasa, stále se díváme na 50 hodin cesty, aby se lodě dostaly ke Gaze a existuje mnoho otázek, které mám kolem bezpečnosti na plážích. Jakmile pomoc dorazí a jak se bude pomoc přesouvat po Gaze. Takže jsme opravdu v hrozné situaci.

Moderátorka:  A přesto Izrael důsledně tvrdí, že nebrání tomu, aby se pomoc do Gazy přesunula. Právě jste se vrátila z Blízkého východu. Je to podle vás pravda?

Alicia Kearns: Ne, obávám se, že ne. A o víkendu jsem měla zajímavou výměnu názorů s izraelským mluvčím na Twitteru, která vyústila v to, že musel smazat některé své tweety, jeden, kde tvrdil, že kdyby je mohli prověřovat, mohli by denně propustit dalších sto kamionů, další, kde tvrdil, že je OSN požádala, aby nepovolovali dodávky pomoci v sobotu. Takové informace jsem já od OSN nedostala. A je to zcela jasné od lorda Camerona, je to jasné od Bidena. Němci, Francouzi a další jasně říkají, že všichni jsou přesvědčeni, že Izraelci by mohli dělat víc.

Moderátorka: Stejně tak je pravda, když jste zmínil lorda Camerona, že Izraelci ho zřejmě neposlouchají. Neposlouchají vládu a Spojeného království ani Američany.

Alicia Kearns:  Neříkám, že v tom nemáte pravdu. Při rozhovorech, které jsem vedla v Egyptě a Saúdské Arábii minulý týden,  se mě tam ptali: Proč vás Izraelci neposlouchají? No, ve skutečnosti musíme uznat, že Spojené království a Spojené státy, nemůžeme nutit naše spojence, aby dělali věci jen proto, že to my chceme. V takové situaci se nenacházíme. Netanjahu má své vlastní politické zájmy a svá vlastní přání, pokud jde o budoucnost, a ty formují rozhodnutí, která přijímá.

Moderátorka: Není příměří. Potenciální ohniska střetu jsou nyní kolem mešity Al Aksa, navzdory zábleskům optimismu v posledních několika týdnech, že se toto příměří uskuteční, se zdá, že se věci vracejí do velmi chmurného bodu. Myslíte si, že nyní také znovu hrozí nebezpečí, že se konflikt rozšíří?

Alicia Kearns: Tak podívejte, Biden a Velká Británie jasně řekli, že nechceme, aby došlo k ofenzivě v Rafáhu. Nevím, jak by se to dalo podniknout způsobem, který by jakkoli zachoval nebo ochránil životy civilistů. A tak si myslím, že to zůstává červenou linií. Stále musíme zůstat optimističtí ohledně příměří. Potřebujeme, aby Hamás s příměřím souhlasil. A když jsem byla v regionu, tak jsem řekla, že potřebujeme, aby Hamás zasedl k jednacímu stolu a souhlasil s příměřím, musíme si tuto naději udržet, protože bez této naděje nelze ničeho dosáhnout. 

Ale musíme se také ujistit, že plánujeme neúspěch, což je přesně to, čeho jsme svědky v případě tohoto námořního humanitárního koridoru. Ale také abychom plánovali, pokud k příměří skutečně dojde, jak rychle budeme schopni tu pomoc dodat, protože si nejsem jistá, že existuje mezinárodní plán pomoci, jaký by měl být, kdybychom se dostali k tomu bodu příměří, které si všechny arabské národy přejí.


Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2156

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2024