“Rohan City” jako duch doby

12. 3. 2024 / Albín Sybera

čas čtení 4 minuty
 

O názvosloví nové karlínské části v Praze bylo napsán dostatek výstižných komentářů, včetně těch upozorňujících na do očí bijící český patriarchát, který opět jednou ukázal, že má-li možnost přemýšlet o dnešku, tak upře zrak na včerejšek a novým ulicím vtiskne především mužské názvy.

Méně reflektovanou skutečností je možná širší kontext v jakém developerská činnost v Praze (ale i jinde v Česku) vzniká, a ve kterém hrají hlavní klíčovou úlohu domácí developeři s barvitou minulostí a kontakty na převážně pravicovou část politického spektra.

 

Nejinak je tomu v případě „Rohan City“ čili oblasti bývalého Rohanského ostrova, se kterým už zůstane spjata postava Luďka Sekyry, bývalého činovníka SSM, sponzora KDU ČSL, u kterého média poukazují na dlouhodobé kontakty se jmény jako František Mrázek, či odsouzenými lobbisty spojovanými s ODS, Markem Dalíkem a Roman Janouškem.

Kromě toho se také Sekyrovy společnosti ucházely o správu části financí, kterými disponuje katolická církev v Česku od narovnání vztahů se státem z éry Petra Nečase a Miroslava Kalouska. Byť jen nutno poznamenat, že Česká biskupská konference nakonec od interního výběru společnosti Sekyra Group ustoupila.

Jinými slovy, Sekyrovy obchodní aktivity se alespoň na symbolické úrovni prolínají s jeho zájmem o filosofický a politický vývoj a nabízí se otázka, zda se takové prolnutí projevilo na výběru myslitelů v místopisech nové čtvrti.

Tím spíše, že ve výběru jmen najdeme kromě mužů, také převážně klasiky novověku jako je G. W. F. Hegel a John Locke, či slovutnější postavy současnosti jako John Rawls, či ty marginálnější jako je Roger Scruton. Tedy, až na výjimku v podobě Jacquese Derridy, tak ve výběru nenajdeme velikány, francouzské poválečné myslitele jako Roland Barthes, Michel Foucault či Pierre Bourdieu, kteří v mnohém představují obrácení soudobého myšlení k jazyku a jeho vyjadřovacím funkcím.

V tomto ohledu výběr může připomínat účelovou myšlenkovou obranu statusu quo, pro kterou Foucault a další mohou být vyzyvateli zaběhnutých pořádků. Zkrátka že u duchovních autorů názvosloví Rohan City převládá náchylnost k myslitelům, u kterých nehrozí, že by jejich odkaz vybízel k otázkám o podmínkách, v jakém se zásadní změny ve veřejném prostoru českém hlavním městě odehrávají.

Jedná se samozřejmě jenom o spekulaci a kromě veřejně deklarované Sekyrovy afinity k filosofii (mj. v minulosti daroval značné prostředky Oxfordské univerzitě), tak ale není známý sekyrovský manifest, který by obsahoval nějaké myšlenkové teze, či přímo politický program.

Matěj Metelec věcně argumentuje, že ten výběr jmen v mnoha případech poukazuje na vztah jednotlivých myslitelů k Česku a bývalému Československu (Derrida a Scruton) a jako takový nemusí být až tak zvláštní.

Stopa, kterou českoslovenští polistopadoví developeři zanechávají v Praze v každém případě ale vybízí k zamyšlení a nejedná se jenom o Rohan city, ale například i nedaleké „Penta city“, o jejíž části – Masaryk Centre 1 (zlatý radiátor u Masarykova nádraží) – Nejvyšší správní soud minulý týden ex post rozhodl, že pražské úřady při povolování výstavby chybovaly,  když vyloučily občanské spolky z povolovacího procesu.

Centrum města se stalo kořistí soukromé společnosti s kontroverzní pověstí a rozsudek soudu se v této chvíli bohužel stává pouhým akademickým cvičením," konstatovali představitelé spolku Arnika v tiskové zprávě vydané k rozhodnutí.

I v případě Masaryk Centre je možné hovořit o snaze investorů navazovat na český rozměr názvosloví a obracení se k zažité české minulosti. Na jednu stranu jsou to kulisy, které již existují a nutně neodkazují na změnu pořádků a na druhou stranu je národní identita a na ní navazující mytologie osvědčeným vyprávěním, kolem kterého se dá deklarovat zájem o českou zemi a komunikovat s českým národem.




1
Vytisknout
2595

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2024