13. 4. 2022 / Karel Dolejší
Představa, že Rusko od počátku plánovalo obklíčit nejzkušenější část ukrajinské armády v Donbasu - a útoky na Kyjev, Černigov, Sumy nebo Charkov měly jen "zabránit posílení obránců Donbasu", je fantastická a špatně slučitelná s nejzákladnějšími fakty.
Předně taková verze vůbec nedokáže vysvětlit, proč Vladimir Putin spustil čistky v 5. oddělení služby FSB zodpovědném za zpravodajskou přípravu invaze, a proč bývalý šéf tohoto oddělení Sergej Beseda sedí za mřížemi. Pokud se Moskvě všechno daří "podle plánu", jak tvrdí, na co by potřebovala vyřídit 100 - 150 kádrů FSB a jednoho z nejvýše postavených šéfů služby?
Ale zpět k otázce "zabránění v posílení Donbasu".
Teoreticky by mohly ruské jednotky u Kyjeva atd. fixovat místní obránce, zatímco by jiné ruské jednotky směřovaly do Donbasu. To by dávalo smysl zejména v situaci, kdy by útočník disponoval nad obráncem celkovou početní převahou.
Jenže tak tomu není. Zatímco v jednotlivých kategoriích bojové techniky má Rusko nad Ukrajinou bezesporu výraznou převahu, co do počtů ozbrojeného personálu je situace přesně opačná. Proti zhruba 175 000 ruským vojákům stojí přibližně 200 000 vojáků pravidelné ukrajinské armády, zhruba stejně tolik příslušníků teritoriální obrany plus nějakých 17 - 18 000 zahraničních dobrovolníků.
Pokud to, co chtěla Ukrajina dělat, bylo posilovat jednotky na Donbasu dalšími vojáky, mohla tak činit kdykoliv od 24. února až dosud - bez toho, že by se musela obávat přečíslení ruskými jednotkami v Kyjevě nebo Charkově.
Pokud má představa "klamných útoků" na Kyjev, Černigov, Sumy a Charkov znamenat, že se Rusové odsud nakonec stáhli, aby rychle přesunuli zde nasazené jednotky do Donbasu a zde Ukrajince překvapili, ani to by nedávalo smysl.
Stáhly odsud totiž jednotky mimořádně opotřebované, technicky i morálně, a za normálních okolností by zmíněné útvary potřebovaly týdny, ale spíše měsíce na to, aby se po doplnění dostaly znova do kondice. V některých případech by vyžadovaly úplnou rekonstituci, která může trvat i léta.
Ach ano, máme tu ještě "argument Stalingradem". Podle něj prý západní představy o efektivitě jednotek narušuje ruský standard, kterým je "Stalingrad".
Během pětiměsíční bitvy o Stalingrad na přelomu let 1942-1943 Sověti vedli obranu města podle Čujkovovy příručky především vyčerpanými pěchotními jednotkami. Tyto jednotky se omezovaly na čistě defenzívní úkoly. Každou noc ovšem improvizovaná plavidla převážela raněné za Volhu, zatímco opačným směrem putovaly nové posily a zásoby. Pokud to bylo jen trochu možné, jednotky bránící Stalingrad byly neustále zásobovány a doplňovány. To se ovšem o ruských jednotkách, které se pokusily útočit na severu Ukrajiny, rozhodně říci nedá.
Ale i za těchto okolností by obránci Stalingradu bitvu s Němci nakonec prohráli. Po třech měsících bojů ovládla 6. armáda do konce listopadu 1942 90 % zdevastovaného města a dosáhla břehů Volhy. Kry plující po řece bránily v zásobování zbylých oblastí sovětského odporu.
Bitvu nerozhodli poražení obránci města Stalingradu, ale nepozorovaně přisunuté, zcela čerstvé sovětské jednotky na křídlech Paulusovy 6. armády.
"Argument Stalingradem" tedy ve skutečnosti říká, že i nesmírně vyčerpané, neefektivní jednotky mohou v případě relativně solidního zásobování a pravidelného přísunu posil po určitou dobu pokračovat ve statické obraně v městském prostoru.
Co nám rozhodně neříká je, že vyčerpané a neefektivní jednotky mohou vést mobilní ofenzívní operace na rozhodujícím směru - zejména pokud tento typ operací dobře nezvládaly ani v době, kdy byly v plné síle.
Ale zpět k samotné představě "překvapivého přesunu na Donbas".
Jestliže Rusové stáhli jednotky z oblasti Kyjeva, Sum či Charkova, a aniž by je řádně doplnily a přecvičili, nasazují je znova do boje, mohou s nimi na Donbase dělat dvě věci. Buď je dopravit na Krym či na území "republik", což ovšem znamená velikým obloukem objíždět celou Ukrajinu.
Nebo mohou stažené jednotky nasadit na donbaský směr ze severu. Ale protože klíčový dopravní uzel Charkov kontrolují Ukrajinci, znamená to opět dvě možnosti. Buď tyto jednotky cestou na Donbas objedou Charkov po místních okreskách, které se ovšem během krátké doby pod pásy tanků bez pryžových patek promění v pruhy rozšmelcované živičné suti, a vystaví se přitom přinejmenším dělostřeleckým přepadům vedeným z Charkova. Nebo pojedou po železnici z ruského Bělgorodu do ukrajinského Starobilsku, odkud už budou také pokračovat po okreskách.
Mimochodem řečeno, zásobovací jednotky ruské armády stále častěji vidíme jezdit v zabavených civilních sklápěčkách, legendárních sovětských dodávkách "Buchanka", starých ZILech zabavených místním ukrajinským zemědělcům. Spolu s bojovými jednotkami se pohybují uloupené žigulíky s načmáraným velkým "Z".
Hádám, že ještě během tohoto měsíce dojde i na zásobování okupantů ruskými civilními kukavozy.
Druhá možnost, tedy jízda po železnici, sebou ovšem také nese jisté nevýhody. Klíčová železniční trať vede na ukrajinském území v délce zhruba 80 km většinou podél řeky Ajdar, jejíž břehy se vyznačují na místní poměry celkem solidním vegetačním krytem. Útok na strategicky důležitou železniční trasu přitom může přijít kdekoliv. A zdaleka nejen na ukrajinském území.
Railway bridge over the Nezhegol' River in Belgorod oblast, Russian Federation – 7 km from the border with Ukraine. Said to have happened on the morning of April 12th. pic.twitter.com/mCIOL0m2ZF
— Michael MacKay (@mhmck) April 12, 2022
Útok na železniční most v Šebekinském rajónu Bělgorodské oblasti jistě nebude prvním ani posledním narušením přepravního a logistického úsilí na této důležité železniční trase.
***
Je velmi málo pravděpodobné, že by se Rusům podařilo provést plánovanou obkličovací operaci na Donbasu v plánovaném termínu do 9. května. Nejspíše s vypětím všech sil a za cenu značných ztrát v následujících týdnech postoupí o pár kilometrů, aby pak znova uvízli. Ve skutečnosti se Rusku, které kvůli neschopnosti splácet své závazky ve volně směnitelných měnách bankrotuje, nemusí podařit uzavřít obklíčení ani do letních měsíců, kdy meteorologické podmínky budou mnohem lepší a alespoň část nových povolanců bude náležitě vycvičena. Ale to už se z podpory dalšího válečného úsilí stane pro Kreml těžko ekonomicky únosný podnik.
Původně to možná vypadalo tak, že Putinovy siloviki opravdu lákala představa trvající války, během níž zlikvidují zbytky politického vlivu ekonomických elit a stanou se definitivně bezkonkurenční vládnoucí vrstvou v zemi.
Tato představa však sotva zahrnovala prohranou válku, státní bankrot, ztráty na bojové technice, které bude třeba nahrazovat po několik let - a rozsáhlé čistky uvnitř bezpečnostního aparátu.
Ale to je ve skutečnosti jediné racionální jádro tvrzení, že Putin možná "nechce válku ukončit".
Diskuse