O té české pomoci a solidaritě hlavně "hezkým holkám" z Ukrajiny

14. 4. 2022 / Pavel Veleman

 

U lidí sociálně deklasovaných to jsem schopen tolerovat, on opravdu život "frontového vojáka" se všemi závislostmi na denním přežití mění psychiku, stejně jako stáří a strach z nemoci, bezmoci a smrti...To jen na dokreslení překvapených rozhovorů novinářů a novinářek, kteří v roli mediálně známých dobrovolnic a dobrovolníků jsou často zděšeni reakcí těchto skupin občanů. Problémem je neustále opakovaný narativ naší práce, papouškovaný většinou sociálních pracovníků - stále chceme někoho měnit a napravovat a přitom sami jsme pořád stejní, motivací mají být již jen pevné boty a kabát, finanční dávky docházejí a potraviny také. To je mnohdy až komicky naivní idealismus a většinou naprosté nepochopeni typologie klientů v těžké krizi…Potravinové banky a šatníky jsou fakt z pohledu sociální politiky 21 století spíše "zoufalost" a ne cesta sociální práce v ČR. Tou jedinou je alespoň trochu funkční sociální stát, který zajišťuje důstojnost obyvatel . Neměli by být nuceni být závislí na humanitární pomoci jako v třetím světě.

Mne taky není příjemné, když od seniorky, které deset let pomáhám a mám ji rád, se najednou dozvím naprosté nesmysly o pomoci Ukrajině na úkor českých občanů. S tím však člověk v pomáhajících profesích musí počítat, reakce většiny nás ve strachu z budoucnosti se vždy pudově obrací proti „jinému“, který má jinou národnost, barvu pleti, sociální status....Většinou však stačí pomocí empatického poslechu klienty zklidnit a mnohdy se lidé sami zastydí a omlouvají za to, co z nich leze.

Zásadní problém je však skutečně nutnost plošných opatření na podporu obyvatel této země! Není možné, aby se životní úroveň obyvatelstva snížila takovou rychlostí směrem dolů snad nejrychleji od války a politici sdělovali občanům, že holt si budou muset odpustit dovolenou na Kypru....

Pakliže města začínají vypínat teplo v bytech a ohřev teplé vody, potravinové banky začíná využívat 30 procent obyvatel, veřejná doprava se stále zdražuje, bydlení nedostupné skoro pro všechny mladší ročníky, které nemají bohaté rodiče a nebudou případně dědit (už tato kalkulace mysli je děsivá) a všechny státy okolo dělají pravý opak, není možné udržet tekutý hněv v mezích....Ivane Bartoši, Olgo Richterová, POMOC ! Vy přece nejste pohrobci neoliberální školy...

Nejvice mne však děsí a trápí to vlastně "normální" myšlení většiny mužského světa o kterém se nepíše a na co narazíte v každé hospodě po desáté hodině. Český, pivní, bohatý maloměšťák, který u devátého piva je schopen posuzovat a hodnotit jaké ,,"kozy" mají Ukrajinky a jak mají být jemu vděčné, protože poslal "litr" na pomoc. "No ty vole a když jim levně pronajmu třetí spekulativní kvartýr (nejsem blbej, Pavlíku, věděl jsem kam peníze z cinklých stavebních zakázek ulejt, musím Ti říct, že úkáčka mne fakt teď překvapily tou bojovností, u mě se tedy nikdy nepřetrhli, no vono jsem je taky moc nepřeplácel a hlavně Jarda támhle vod stolu má pracovní agenturu a ten je fakt hustě řeže, taky jsem mu to řek a už s ním nechlastám, jak začala válka, já nejsem žádná svině, Pavlíku, ale charita taky nejsem, cha, cha).."

"Teď se holka bude muset hodně snažit, cha. cha, ale u mně se bude mít dobře, Pavlíku nejsem žádný úchyl a umím ocenit dobrej pich! Hele, vole, stará se aspoň nebude bát, že něco chytne z bordelu, který teď nebudu tak pravidelně navštěvovat....A stát mi dá dvanáctku, vezmu si tam tři, ať mám výběr, zajdeš taky Pavlíku, ne?"

" Promiň, to byl vtip, ty seš ale vole jak nějakej kněz, tak se nezlob, mám Tě rád....A ještě ty panáky votočte! Češi vždycky věděli jak na to....Zachlastáme, jedém! Než nás Putin vodpálí všechny, chci si ještě užít. No ty krávo, to mně poser, to přece není trestný, krásně si ještě "zaprcat", pochopitelně s jejím souhlasem, když nebude chtít, je to její svoboda...A nebuď smutnej, ty sociálko jedna! Já vím, že si hodnej kluk! Tak to chodí…“

Krásné Velikonoce!