"Moje babička ukrývala židovské děti": Polská podzemní uprchlická síť

24. 12. 2021

čas čtení 9 minut
Foto: Hroby muslimských uprchlíků v polském lese.

K Vánocům. Otřesné. A této polské vládě zamýšlela česká vláda poslat vojenskou pomoc. Nestydíte se za to? Já ano. (JČ)

Tento provládní polský týdeník zveřejnil na obálce rodinu uprchlíků s větou "není tu pro vás místo". Zatímco rodiny uprchlíků dál umírají v lesích na běloruské hranici v důsledku protizákonného polského vytlačování zbědovaných lidí. Ach, ta ironie!




Tisíce lidí  se pokoušejí překročit bělorusko-polskou hranici a hledají azyl v Evropě. Místní aktivisté se jim snaží pomoci.


Obavy z policejního zaklepání na dveře  vyvolávají hrůzné ozvěny druhé světové války, kdy během nacistické okupace poskytovali sousedé útočiště tisícům polských židů.

Na půdě chalupy v lese nedaleko polské vesnice Narewka se krčí mladý irácký Kurd a třese se zimou a strachem. Skrz střešní okno blikají na stěnách jeho úkrytu modrá světla policejních aut. Venku desítky pohraničníků hledají ve sněhové vánici lidi, jako je on. Dole sedí tiše  majitel domu se svou vyděšenou ženou a dětmi.

Mladý Kurd je jedním z tisíců žadatelů o azyl, kteří se do Polska dostali přes hranice s Běloruskem, kde na cestě do Evropy uvízl nespočet dalších. Polská rodina mu nabídla přístřeší. Pokud ho však polská policie najde, hrozí mu, že bude poslán zpět přes hranice do běloruských lesů kde je mráz a jeho ochránci riskují obvinění z napomáhání nelegální imigraci.

 
 
Lidé prchající před konflikty nebo hladem uvízli uprostřed mrazivé zimy na polsko-běloruské hranici, polské rodiny proto ve svých domovech tajně ukrývají stovky zoufalých lidí.

Obavy z policejního zaklepání na dveře  vyvolávají hrůzné ozvěny druhé světové války, kdy během nacistické okupace poskytovali sousedé útočiště tisícům polských židů.
 
"Ujasněme si jednu věc, tohle zdaleka není holocaust," říká jedna Polka, která ve svém domě už pět dní ukrývá syrskou rodinu. " Přitom ... když se vám na půdě schovává šest lidí, kteří jsou nuceni být tam potmě, aby nebyli posláni zpět, jako Polák se nemůžete ubránit myšlenkám na podobnost s touto dobou."
 
Osmatřicetiletý Jakub (jména byla z bezpečnostních důvodů změněna)  z Narewky od začátku října každý den prohledává lesy poblíž hranic a hledá  lidi, kteří potřebují vodu, jídlo a bezpečné místo na spaní. Se svým psem Jakub hledá stopy přítomnosti lidí, kteří se pokusili překročit hranici: pleny, vlhké deky nebo provizorní chatrče postavené z větví stromů.

Během války jeden z jeho strýců, který před několika lety zemřel, pomohl desítkám židovských rodin ve Varšavě vyhnout se odvozu do koncentráku. Nyní, o 80 let později, Jakub ukryl  nejméně 200 lidí, kterým hrozilo, že budou vyhnáni zpět za hranice do Běloruska. "Nikdy jsem nesrovnával to, co dělám dnes, s tím, co dělal můj strýc," říká Jakub. "Pomáhám těm lidem, protože pomoc potřebují. Je to tak jednoduché."

Evropská unie obvinila Bělorusko, že záměrně vyprovokovalo novou uprchlickou krizi tím, že organizuje přesun lidí z Blízkého východu do Minsku a slibuje jim bezpečný průchod do EU odvetou za sankce, které Brusel uvalil na jeho režim. Polsko zase obviňují organizace na ochranu lidských práv z násilného vytlačování tisíců lidí zpět přes hranice. Lidé jako Jakub, kteří viděli zoufalé rodiny choulící se ve sněhu, se rozhodli pomoci. Často se jedná o závod mezi místními dobrovolníky a policií, kdo najde uprchlíky jako první.
 
Čtrnáctiletý Bartek ve svém pokoji v malém domku několik kilometrů od Sokolky vymyslel zařízení, které umožňuje vyhledávat lidi, jimž hrozí, že budou posláni zpět do Běloruska. "Založil jsem účty pro připojení telefonů migrantů," říká. "Založil jsem jim účty na Googlu a WhatsAppu a propojil jejich telefony s jedním ze svých účtů. Tímto způsobem mohu zjistit, kde se v poslední době přihlásili, a poslat jim pomoc."
 
"To, co se tu děje, je naprosto nepřijatelné," říká čtyřicetiletá Ewa, jejíž babička za druhé světové války pašovala do židovského ghetta vepřové sádlo a brambory.

"Moje babička ve svém domě ukrývala i židovské děti," říká. "Poklop v podlaze byl zakrytý postelí, na které ležela moje prababička. Mám pocit, že pokračuji v babiččině díle."

Ewa si pořídila termokamery, aby mohla v noci vyhledávat lidi. "Když jdete do lesa, nevíte, co vás čeká, jestli za vámi někdo nejde," říká. Až půjdete příští rok do lesa na houby, nevíte, jestli najdete houby, nebo mrtvoly. Někteří lidé říkali, že našli mrtvoly uprchlíků roztrhané zvěří. V oblasti, kde migranti táboří, je někdy cítit intenzivní pach rozkladu."
 

Od začátku pohraničního střetu mezi Polskem a Běloruskem zemřelo nejméně 19 lidí. Většina z nich umrzla. Někteři byli pohřbeni na muslimském hřbitově ve vesnici Bohoniki nedaleko Sokolky, uprostřed lesa, který si vyžádal jejich životy.
 

Teploty klesají k bodu mrazu a Bartek, Jakub a Ewa patří k síti Poláků, kteří se zoufale snaží zabránit dalším úmrtím.

"Děláme něco normálního, abychom pomohli druhým," říká Ewa, "ale oni z vás dělají zločince."

Od té doby, co Polsko zavedlo výjimečný stav, leží veškerá pomoc lidem v lesích na bedrech místních obyvatel a aktivistů. V posledních týdnech je stále více humanitárních pracovníků a občanů zastavováno policejními složkami, které prohledaly nejméně tři domy a hledaly migranty.


"Zdá se, že situace se vyhrotila a policisté se stali vůči humanitárním pracovníkům násilnějšími," říká Witold Klaus, profesor Centra pro výzkum migračního práva Varšavské univerzity. "Je to součást zastrašování a pravděpodobně se počítá s jeho odstrašujícím efektem - odrazením od nabízení pomoci imigrantům. Poskytování humanitární pomoci není trestným činem. Ale je to teoretický zákon a to nebrání úřadům v jeho porušování."
 

Dne 14. prosince byla skupina aktivistů zastavena vojenským personálem v lesích poblíž obce Zabrody. Byli přinuceni lehnout si obličejem na zem a prohledáni. Dne 15. prosince polské ozbrojené policejní síly provedly razii v jednom ze středisek humanitární pomoci v pohraniční oblasti Podlaží a zabavily mobilní telefony a notebooky.
 

"Podezírají nás z organizování nelegálních přechodů hranic," říká Anna Albothová ze skupiny pro práva menšin Minority Rights Group. "Ale jestli někdo vytváří prostor pro nelegální překračování hranic, pak jsou to běloruské a polské úřady, které mrznoucí a hladové lidi bez možnosti volby donutily překročit hranici."


Během nedávných promigračních protestů v Michałowě a Hajnówce se mladí aktivisté setkali se staršími lidmi, kteří za druhé světové války ukrývali uprchlíky. Jakub říká: "Říkali, že za války ukrývali židy a že s námi mají něco společného."

V roce 1939 byla Tatiana Honigwillová, mladá polská židovka z Varšavy, deportována do německého koncentračního tábora v Ravensbrücku. Po ruském osvobození v roce 1945 se Tatiana vrátila do Polska. Zemřela před několika lety, přežilo ji několik vnuček. Jednou z nich je třiačtyřicetiletá Maria Przyszychowska, malířka, která nyní žije nedaleko pohraničního města Hajnówka.
 

Spolu s manželem Kamilem Syllerem, 48 let, založili neoficiální síť místních obyvatel a aktivistů, kteří do oken svých domů umístili zelená světla, aby dali najevo, že jejich dům je dočasným bezpečným místem pro uprchlíky. Zpočátku šlo o symbolické gesto. Pak se najednou u jejich dveří začali objevovat první lidé.

Manželé je vítají ve svém domě a poskytují jim základní potřeby. "Snažíme se chránit žadatele o azyl a nyní se naše činnost stala formou odporu," říká Kamil. "Ale nechceme být hrdinové. A začíná to být opravdu frustrující."
 
Už několik týdnů je Mariin a Kamilův dům pod dohledem. V ulicích kolem jejich domu hlídkují pohraničníci. Zelená světla začala přitahovat i strážce, kteří se schovávají v lesích a čekají, až lidé vyjdou ven, a pak je zatlačí zpět.

Bránit lidem, aby žádali o azyl, je porušením lidských práv. Přestože uprchlíci  žádají o azyl, jsou příchozí v Polsku v rámci systematického masového vyhošťování nuceni vracet se zpět.

"Možná jednou, až to skončí, budeme moci otevřeně mluvit o tom, co policie migrantům dělala a čím jsme si prošli, abychom jim pomohli," říká Jakub. "Nevím kdy, ale jsem si jistý, že ten den přijde. Do té doby budeme dál pracovat v temnotě. Nakonec jsme tím, čím nás nazvali: tajnými partyzány."


Podrobnosti v angličtině ZDE
 

1
Vytisknout
3696

Diskuse

Obsah vydání | 30. 12. 2021