Ohledně Ruska a Ukrajiny je nesmírně naivní i Paul Mason

30. 12. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 8 minut
Polemika Paula Masona s Putinovým apologetem Andrew Murrayem díky svému rozsahu plasticky ukazuje, jaké falešné předpoklady dnes chová o světě ještě i ta část levice, která se sama dobrovolně neproměnila v užitečné idioty čínského a ruského imperialismu.

Převážná část analýzy Paula Masona je naprosto korektní. O to pozoruhodnější je, že v okamžiku, kdy v závěru formuluje úkoly pro současnou západní levici, se sám dopouští "úletů", které nesnesou konfrontaci s fakty.


Podle Masona má levice mj. říci "Ne vojenské akci NATO na obranu Ukrajiny". Avšak nejen že se na Ukrajinu coby nečlenský stát nevztahuje čl. 5 Severoatlantické smlouvy a tedy žádná akce z hlediska NATO není třeba, on ani náznakem v Bruselu nikdo žádnou vojenskou akci NATO na Ukrajině nechystá - a americký prezident Joe Biden dokonce nasazení amerických vojáků na Ukrajině výslovně vyloučil.

Jaký má tedy smysl protestovat proti něčemu, co se s jistotou na 99,9 % vůbec nemůže stát? Jedná se nanejvýš o úlitbu zapřisáhle protizápadním "mírovým štváčům", kterým je vždycky třeba předvést, že jste vlastně proti NATO přinejmenším stejně, jako proti diktatuře tajných služeb a vojenskoprůmyslového komplexu v Rusku.

Kdyby Moskva skutečně věřila, že by NATO mohlo do konfliktu na Ukrajině intervenovat, mohlo by to ukončit její plány na invazi. Pokud ovšem ničemu takovému nevěří, a to i proto, že západní levice předem slibuje proti hypotetickému zásahu NATO do konfliktu vystupovat, odstrašování nefunguje. 

"Ano rozsáhlým sankcím proti Rusku, pokud napadne Ukrajinu," píše dále Mason. Jenže pokud už Rusko Ukrajinu opravdu znova napadne, bude to znamenat kalkulace Kremlu, že západní sankce vydrží a může si je dovolit. Z dosavadního průběhu událostí je naprosto evidentní, že Putinův režim s 600 miliardami dolarů devizových rezerv si věří, že i další kolo západních sankcí ustojí. Jako odstrašení vůči útoku hrozba sankcemi nefunguje, nestačí. Tím spíše nemůže stačit vůči hrozbě dalších útoků. Bude třeba hledat vojenské odpovědi na ruskou expanzi (ve smyslu posílení obrany, znovuvyzbrojení Evropy, nikoliv ve smyslu vyvolání války). To ovšem nemůžete říkat protizápadnímu mírovému hnutí, v němž přinejmenším od 80. let řádí sovětští/ruští vlivoví agenti jako černá ruka. (To britské alespoň ještě neinfiltrovali příznivci ultrapravice, jako se to stalo v posledních deseti letech v Německu.)

"Podpora prodeje zbraní Ukrajině na obranu její národní suverenity, podmíněná tím, že Kyjev bude dodržovat standardy v oblasti lidských práv a boje proti korupci," píše Mason ohledně seznamu levicových priorit. I když musí vědět, že tohle je přesně současné oficiální stanovisko všech západních institucí, na němž zejména bděle trvají německé státní orgány. Dojde-li ale k novému napadení Ukrajiny Ruskem, vznikne taková krvavá řež, že hovořit v jejím kontextu o lidských právech atd. a podmiňovat dodávky zbraní obráncům standardy, které nebudou schopni dodržovat, zatímco agresor nebere ohledy na nikoho a na nic, bude naprosto směšné. Inter arma silent musae, natož pak nebohá lidská práva, kterým ani evropská tradice žádnou vlastní múzu nepřipsala. (To píšu jako někdejší mnohaletý lidskoprávní aktivista s plným vědomím toho, jak vypadá např. dlouholetá válka v Sýrii, jejíž četné civilní oběti západní mediální publikum už dávno "neskonale nudí".)

"Odpor proti rozšiřování NATO, s výjimkou zemí se stabilní a vyspělou demokracií (např. Finsko a Švédsko, pokud by si jejich obyvatelé někdy přáli vstoupit)," formuluje další cíl levice Mason. Z obranné aliance se tedy má stát "společenství hodnot". Takže v důsledku třeba Balkán přenecháme Putinovi, protože tam je demokracie v úpadku a nesmí dostat šanci se stabilizovat? Nepomůžeme Bosně ustát srbský revanšismus cíleně podporovaný a podněcovaný Moskvou tím, že bychom ji vzali do NATO? Nikdo příčetný v Británii by s tímhle nesouhlasil, protože tam v kruzích zahraničněpolitických expertů dosud žije vědomí důležitosti pro Evropu, jakou Balkánu připisoval už Churchill. A zcela správně. Na rozdíl od Masona.

"Podpora pro mnohostranné rozhovory s cílem obnovit proces míru a stabilizace v separatistických republikách na Donbasu," píše Mason. Jestliže tím myslí tzv. minský proces, tedy podporuje rozhovory, v nichž Německo a Francie už léta pokrytecky předstírají, že Rusko není interventem v Donbasu a že může hrát jakousi roli zprostředkovatele mezi Kyjevem a "separatisty", které přitom samo řídí, financuje a vyzbrojuje. Pokračování rozhovorů v tomto formátu nemůže nikam vést. A žádné jiné "mnohostranné rozhovory" nikdo ani nenavrhl.

"Rusko a jeho zmocněnci by se měli stáhnout z DNR/LNR a Krymu v souladu s mezinárodním právem," končí Mason seznam svých parciálních cílů pro demokratickou levici. To je pěkný cíl, až na to, že čistě deklaratorní. Putinovo Rusko se z Krymu a Donbasu samo nikdy nestáhne, ani kdyby bylo vystaveno maximálním západním sankcím postihujícím vedle bankovních plateb třeba i dovoz telefonů nebo západní software ve firmách. O něčem takovém by se dalo uvažovat jedině po katastrofální vojenské porážce Ruska. O tu ovšem na Západě nikdo neusiluje - a rozhodně si ji nepřeje protizápadní mírové hnutí. Ukrajina sama v převážně přehledném plochém terénu nikdy ruskou vojenskou přesilu zvyklou vést velice brutální protipartyzánské války neporazí, zapojení NATO do konfliktu na straně Kyjeva je vyloučeno, pokud Kreml nenapadne kromě Ukrajiny i jeho členské země. Takže tu máme líbivý cíl - a naprosto žádné prostředky, kterým by jej bylo možno dosáhnout.

Kdyby Mason napsal, že už nyní podporuje maximálně tvrdé západní sankce proti Rusku, dokud se nestáhne z okupovaného Krymu a Donbasu, jistý smysl by to dávalo. Takto ale šturmuje nebesa na houpacím plyšovém šimlu.

"Naším konečným cílem by mělo být lidové demokratické hnutí, které smete Putina i Lukašenka, a posílení demokracie i demokratického dělnického hnutí na Ukrajině," končí Mason. Inu, lidové demokratické hnutí je právě to, co Lukašenko s Putinem svými represemi naprosto rozvrátili, znemožnili a učinili nadlouho zcela impotentním. Lidé dnes v Bělorusku dostávají pět let vězení za to, že kdysi zahráli na kytaru v opozičním průvodu, a ti významnější končí za mřížemi na 12-15 let i více. Rusko hovoří o obnově trestu smrti. Postsovětská digitální autokracie nepřipustí žádné dosud známé formy lidového odporu, tím méně cokoliv připomínajícího "barevné revoluce", za jinak stejných okolností nejméně po jednu další generaci. Válku si nepřejeme, ale nic než prohraná válka v horizontu 10-20 let putinský režim doma neporazí. Je velmi pravděpodobné, že i po Putinově odchodu převezme moc nástupce s méně maximalistickými zahraničněpolitickými ambicemi, ale se stejným smyslem pro stupňování domácí represe.

Masonovy hlavní cíle jsou naprosto nerealistické, utopické, nereflektují skutečnost, že Evropa a svět budou zřejmě muset s agresívním a nebezpečným Ruskem žít nejméně dalších 20-30 let, aniž by dokázaly pomoci domácí opozici jinak než tím, že o ní budou podrobně informovat a vyjadřovat jí solidaritu.

Jde zkrátka o to, že slušnější část levice bude muset v nejbližší budoucnosti - tak jako kdysi australský komunista a spisovatel Eric Lambert - začít sama otevřeně bojovat za obranu "prohnilého" Západu, protože reální nepřátelé "systému" jsou nakonec ještě mnohem brutálnější a horší než on.

1
Vytisknout
5072

Diskuse

Obsah vydání | 4. 1. 2022