Monitor Jana Paula: Iracionalita jako projev obrany

4. 1. 2022 / Jan Paul

čas čtení 5 minut
Koláž Jan Paul

Vyústění článku Johna Harrise je jednoznačné v samém jeho závěru:„Jsme prostě velmi daleko od toho, abychom byli společností, která si navzájem kolektivně rozumí. Nevyžaduje to odsuzování, ale porozumění, jemuž jsme se ještě nepřiblížili“. O antivaxerství už bylo napsáno hodně, a zaznamenávám jen odsudky a kritiku lidí, kteří se nechtějí nechat z nejrůznějších důvodů očkovat. Potíž je, že odsuzování jedněch druhými není cesta k porozumění. John Harris míní, že antivaxerství je často jen projevem sociální deprivace, a má pravdu, jen bych dodal, že je spíše projevem deprivace psychické.

 

V tomto textu autor také píše, cituji: „Je důležité proniknout do složitých kombinací faktorů, které způsobují, že lidé s očkováním buď váhají, nebo se k němu staví vyloženě nepřátelsky. Mnoha lidem chybí skutečný smysl pro to, jakou tíhu nesou miliony lidí v posledních dvou letech a jak nejistý je často jejich život“. Ano, epidemie jednoznačně zasáhla do lidských životů, mnozí lidé byli a jsou silně frustrováni dynamikou změn ve svých životech, a propadají beznaději. Iracionalita se ale u nich neobjevila náhodou, podle odborníků není iracionalita nic jiného, než obranný mechanismus, jehož prostřednictvím se vědomí člověka vyrovnává s bolestnou realitou.

Vlado Šolc, Jungovský analytik slovenského původu žijící v USA, a dlouhodobě se zabývající problematikou konspiračních teorií a fundamentalismu je toho názoru, že každá velká ztráta nevyhnutelně přináší zmatek, paniku a dezintegraci vědomí. Záleží na vnitřních dispozicích a míře sociální podpory, které se člověku dostane. Zpočátku přichází šok, když člověk ztrácí zaběhnuté schopnosti, ale v další fázi se v něm mobilizují psychické obranné mechanismy, jejichž prostřednictvím se začíná vědomí s bolestnou realitou vyrovnávat. Lidské Já si vytvoří vlastní alternativní realitu, která dá nové zkušenosti význam.

První impuls směřuje k návratu do minulosti, v níž jsme již něco podobného řešili, a tomu říkáme regrese. Popírání, racionalizace, zlehčování, vyjednávání a jiné manévry mají za cíl ulevit stresu. Emoce se totiž nedají dlouhodobě potlačovat, aniž by došlo ke kompenzaci nevědomím. Přetlak se musí nějakým způsobem projevit, a právě to se nyní děje. Proto přicházejí pocity jako vztek, a vztek si hledá objekt. Člověk hledá viníka odpovědného za situaci, a může projikovat svůj vztek či strach směrem ven. Současně tím reguluje vlastní zmatek a cítí větší sebekontrolu. Nalezení viníka člověka uklidňuje.

Psychoanalitička Jana Bryjová říká, že konspirační teorie jsou z hlubinně analytického hlediska komplexní obranné systémy života. Objevují se hlavně tehdy, když se skutečnost začne odchylovat od představ, které máme o světě. Uspokojují touhu po smyslu, po pořádku a vyjadřují vůli tento řád kontrolovat. Jejich prostřednictvím se Já vyrovnává s bolestnými nebo nevysvětlitelnými peripetiemi života. Čím méně je Já ochotné si negativní emoce uvědomovat a vztahovat se k nim, tím více propadá síle konspiračních fantazií. Pokud se člověk dokáže podívat na novou realitu a přijmout ji, tak vlastně re-integruje své Já a adaptuje se.

Bryjová tvrdí, cituji: „Pokud člověk dokáže svůj strach a úzkost podržet ve vědomí, může v sobě rozvinout soucit, potřebu pomoci druhým a zaměřit se na řešení. Může začít jednat racionálně, konstruktivně, a ptát se, jaké máme možnosti a co pro nás znamenají. Pokud naše vědomí dokonce „obejme realitu“, mluvíme o duchovním procesu transformace“. To se stalo v České republice při první vlně na jaře 2020. Bryjová dále pokračuje: „Pokud toho vědomí není schopno, může uvíznout v primitivních únikových fantaziích odříznutých od reality a pak hovoříme o setrvání v regresním stavu. Na společenské úrovni se to projevuje v nárůstu fundamentálních přístupů“. Vzpomeňme třeba agrese vůči zdravotníkům apod.

Je evidentní, že ke kolektivnímu porozumění je nutné, aby lidé vzájemně sdíleli nějakou společnou vizi, která by je propojovala a činila nejen psychicky odolnými vůči nebezpečí a změnám, ale vedla by je i ke vzájemné ohleduplnosti. Například antivaxer se nebude provokativně promenádovat bez roušky v přeplněném obchodním domě a rouškař nebude chtít člověka bez roušky kamenovat. Jsou to školácky jasné věci, a je trapné to zmiňovat. Pravdou ovšem je, že bez rozumné vládní politiky a rozumného chování politiků lze kolektivního porozumění jen obtížně dosáhnout.

To, co se nepovedlo vládě premiéra Babiše - která bohužel nedokázala udržet kolektivní porozumění z jara 2020 - tak nadále zůstává výzvou pro vládu Petra Fialy, která ovšem čelí silné regresi značné části obyvatelstva. Pozitivní snad je pro ni to, že velká část voličů umožnila vznik této vlády zřejmě opravdu z důvodu touhy po změně, jako výraz očekávání citlivějšího přístupu k problémům, které současnost provázejí. Promarněno už bylo mnoho, co se týče důvěry lidí snad ještě víc. ODS za sebou navíc vleče velmi diskutabilní historii, a to všechno jsou věci, které by měla nová vláda při svém rozhodování bedlivě promýšlet.


2
Vytisknout
6049

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2022